Radnice v Pamploně
Balkon chupinaza, na barokním průčelí z roku 1752 se třemi klasickými řády nad sebou. A tady se 14. o půlnoci zpívá „Pobre de mí“.

Osm set padesát metrů, dvě minuty a rok čekání. Co se děje každý den od 6. do 14. července a proč se slavnost původně slavila v říjnu.
🎧 Na trase Běh s býky, San Fermín a Plaza del CastilloSanfermines je devět dní, ne jeden běh. Ale právě běh je vysvětluje: osm set padesát metrů, které se proběhnou za dvě nebo tři minuty a na které město čeká celý rok. Tento průvodce vypráví, jak to všechno funguje, úsek po úseku a den po dni.
Všechno začíná 6. července v poledne z balkonu radnice: raketa, která vybuchne, zatímco dole řve lidské moře se zdviženým šátkem. Slovo pochází z „chupín“, lidového názvu rakety.
Zvolání je dvojjazyčné jako město samo: „Pamploneses, pamplonesas, ¡Viva San Fermín!, Iruindarrak, iruindarrok, gora San Fermin!“. A v tu chvíli desítky tisíc červených šátků, které se do té doby nosí uvázané na zápěstí, vyletí najednou ke krku.
Světec sídlí v kostele San Lorenzo, v barokní osmiboké kapli postavené v letech 1696 až 1717 jen proto, aby ho opatrovala. Každého 7. července ho v procesí nesou na ramenou Calle Mayor.
A údaj, který překvapí: svátek světce připadal na 10. října, do deště a zimy, zatímco dobytčí trh a býčí zápasy se konaly v létě. V roce 1591 se město rozhodlo všechno spojit a přesunout oslavy na 7. července, kvůli dobrému počasí. Ta čistě praktická změna vynalezla Sanfermines.
Balkon chupinaza, na barokním průčelí z roku 1752 se třemi klasickými řády nad sebou. A tady se 14. o půlnoci zpívá „Pobre de mí“.
Tady sídlí světec, v osmiboké kapli postavené jen pro něj. Odtud vychází procesí 7. července a encierro startuje pár minut odsud, na Cuesta de Santo Domingo.
Stáhněte si aplikaci a objevte Pamplona offline, kdykoli budete chtít. Projděte pěší trasu Běh s býky, San Fermín a Plaza del Castillo s místním průvodcem v uchu.
Zjistěte více o Viavoy →Startuje na Cuesta de Santo Domingo. Přesně v osm se ozve raketa, otevřou se vrata a šest býků i vůdčí voli, kteří je vedou, se vrhnou do kopce. Druhá raketa ohlašuje, že vzadu nezůstalo žádné opozdilé zvíře, což je ta nejnebezpečnější situace, jaká může nastat.
Tento první úsek patří k nejtěžším: skoro tři sta metrů svahu, který tlačí do nohou, s kluzkou zemí a s býky pohromadě a ještě čerstvými. Zkušení běžci to shrnují takto: tady se před býkem neběží, tady se přežívá.
Následuje radniční náměstí a zatáčka Mercaderes, ostrá zatáčka doprava, kde býkům podkluzují nohy a často narážejí do ohrazení. Je to nejfotografovanější místo a jedno z nejméně předvídatelných.
Potom Calle Estafeta: tři sta metrů rovinky bez zatáček, kde by se dalo schovat. Pro mnoho běžců je to skutečné encierro, úsek, kde se dělá to nejtěžší, a to není utíkat, ale postavit se před býka a běžet pár metrů v jeho úrovni a odměřovat jeho krok.
A konec: úsek u Telefóniky, ulička, která se prudce zužuje —tam vznikají hromady padlých běžců— a vstup do kruhu býčí arény. Celkem asi osm set padesát metrů a dvě nebo tři minuty.
Běh je zdarma a není třeba se registrovat, ale pravidla existují a pokutují se: být plnoletý, nebýt opilý, neběžet v protisměru, nemít batohy ani zavazadla a během běhu nefotit ani nenatáčet. Policie toho, kdo pravidla nedodržuje, vyvede z trasy ještě před raketou.
Bílá a červená nepocházejí ze středověku: rozšířily se ve třicátých letech XX. století, kdy je přijaly první peñas, místní spolky, a celé město ten nápad okopírovalo. Tradice dodává, že červená připomíná mučednickou smrt svatého Fermína, kterému podřízli hrdlo.
Ženy mohou běžet bez omezení od roku 1974: do toho roku jim to městská vyhláška výslovně zakazovala. Proto mezi devatenácti postavami Pomníku encierra není ani jedna.
Málokdo zná encierrillo: den předem večer se býci potichu a za tmy přesunou z ohrad Corrales del Gas do ohrad Santo Domingo, bez křičícího publika a s prázdnými ulicemi. Je to přesný opak encierra.
A slavnost během nekončí: odpoledne jsou ve stejné aréně býčí zápasy —býk, který běží v osm, je ten, se kterým se pak zápasí—, dopoledne obři a velkohlavci gigantes y cabezudos, peñas a dechovky charangas celý den a Riau-Riau, nejspornější a nejčastěji rušená událost ze všech.
Tady všechno začíná: přesně v osm se ozve raketa a otevřou se vrata. Skoro tři sta metrů do kopce s býky pohromadě a ještě čerstvými.
Tady encierro končí. Kapacitou patří k největším na světě: dvacet tisíc lidí ve městě, které má dvě stě tisíc obyvatel. Hned vedle stojí busta Hemingwaye.
Od 6. do 14. července, vždy ve stejné dny. Začínají 6. v poledne chupinazem z balkonu radnice a končí 14. o půlnoci písní „Pobre de mí“, kterou se svíčkami zpívá celé to samé náměstí. Encierro se běží každé ráno v osm, od 7. do 14.
Dvě až tři minuty. Je to asi osm set padesát metrů od vrat na Cuesta de Santo Domingo až do kruhu býčí arény. Méně, než kolik trvá přečíst tohoto průvodce, a právě na to město čeká celý rok.
Cuesta de Santo Domingo na začátku, protože je to skoro tři sta metrů svahu, který tlačí do nohou, s kluzkou zemí a s býky pohromadě a ještě čerstvými. A zatáčka Mercaderes, kde býkům podkluzují nohy a často narážejí do ohrazení. A také závěrečná ulička, kvůli hromadám padlých běžců, které se tam tvoří.
Ano, je to zdarma a není třeba se registrovat, ale pravidla se pokutují: být plnoletý, nebýt opilý, neběžet v protisměru, nemít batohy ani zavazadla a během běhu nefotit ani nenatáčet. Policie toho, kdo pravidla nedodržuje, vyvede z trasy dřív, než se ozve raketa.
Není to oficiální uniforma a nepochází ze středověku: rozšířila se ve třicátých letech XX. století, kdy první peñas přijaly bílou s červenou šerpou a šátkem a celé město ten nápad okopírovalo. Tradice dodává, že červená připomíná mučednickou smrt svatého Fermína, kterému podřízli hrdlo.
Od roku 1974, kdy byla zrušena městská vyhláška, která jim to výslovně zakazovala. Od té doby běží bez omezení, i když jsou stále v menšině. Proto mezi devatenácti postavami v životní velikosti na Pomníku encierra není ani jedna: socha zachycuje i jednu dobu.
Přesun býků den předem večer před každým encierrem, z ohrad Corrales del Gas do ohrad Santo Domingo. Probíhá potichu, skoro za tmy, bez křičícího publika a s prázdnými ulicemi: je to přesný opak encierra a zná ho jen velmi málo lidí zvenčí.
Protože v roce 1591 to město změnilo kvůli počasí. Svátek svatého Fermína připadal na 10. října, do deště a zimy, zatímco dobytčí trh a býčí zápasy se konaly v létě. Rozhodlo se všechno spojit na 7. července a ten čistě praktický přesun nechtěně vynalezl Sanfermines.
Stáhněte si Viavoy a projděte Pamplona offline, kdykoli budete chtít.

Čtěte dál



