Calle San Nicolás
Jeden z vrcholů trojúhelníku poteo, s kostelem-pevností stejného jména na jednom konci. Voní červeným vínem a čerstvě nakrájenou šunkou.

Rituál s přísnými pravidly, tři ulice, které tvoří trojúhelník, a zelinářský kraj Ribera, který dává artyčoky a chřest s vlastním označením.
🎧 Na trase Pintxos a život v Casco ViejoV Pamploně se nechodí na večeři, chodí se na poteo: z baru do baru s txikitem v jedné ruce a pintxem v druhé. Má nepsaná a dost přísná pravidla, soustředí se do tří ulic starého města a opírá se o jeden z nejlepších zelinářských krajů v Evropě.
Poteo se soustředí do tří ulic starého města: San Nicolás, jejího pokračování San Gregorio a Estafety. Leží těsně vedle sebe a tvoří okruh, po kterém se město pohybuje, když chce jíst vestoje a nahlas si povídat.
Txikito je klíčem k tomu, aby systém fungoval: malá sklenička vína, sotva na pár doušků. Protože se do ní vejde málo, rychle se dopije, málo se zaplatí a pokračuje se do dalšího baru. Množství určuje počet zastávek, ne velikost skleničky.
Nepsaná pravidla jsou jasná: jedno pití a jeden pintxo v každém baru a jde se jinam. Usadit se u jednoho pultu na celý večer se považuje za plýtvání systémem, protože každý bar má něco, co dělá lépe než ostatní, a za tím je třeba jít.
Mimo červenec je nejlepší chvíle v sobotu v poledne nebo ve všední den navečer. O Sanfermines jsou tyhle ulice prostě neprůchodné.
Jeden z vrcholů trojúhelníku poteo, s kostelem-pevností stejného jména na jednom konci. Voní červeným vínem a čerstvě nakrájenou šunkou.
Legendární úsek encierra je mimo slavnosti také jednou z nejlepších ulic na pintxos: tři sta metrů barových pultů jeden za druhým.
Stáhněte si aplikaci a objevte Pamplona offline, kdykoli budete chtít. Projděte pěší trasu Pintxos a život v Casco Viejo s místním průvodcem v uchu.
Zjistěte více o Viavoy →Navarrský pintxo se od svého baskického bratrance liší zeleninou. Ribera, kraj podél řeky Ebro, dává zeleninu výjimečné kvality s několika vlastními označeními původu a zeměpisnými označeními.
Artyčok z Tudely, navarrský chřest, kardy a papričky piquillo z Lodosy jsou velká čtyřka a na pultech se objevují ve všech představitelných podobách: z plotny, obalované, v zeleninovém dušení menestra, plněné.
Navarrská zeleninová menestra je jídlo samo o sobě a zkouška ohněm: když produkt není prvotřídní, není se kam schovat. V sezóně —na jaře pro chřest a artyčok— patří k tomu nejlepšímu, co se dá ve Španělsku sníst.
Pak přijde barová klasika: txistorra, čerstvá vepřová klobása s paprikou, která se griluje na plotně a jí se v chlebu; ajoarriero, natrhaná treska s paprikou a rajčaty; a migas de pastor, pastýřské smažené drobečky z chleba.
A z masa jehněčí a jehněčí kotletky grilované na révovém dřevě, k tomu v sezóně dušená zvěřina.
Víno má označení původu Navarra, s odrůdami garnacha a tempranillo jako hlavními. Jeho růžová vína byla po desetiletí nejlepší ve Španělsku a dodnes jsou vynikající, a navíc za velmi rozumnou cenu.
Do hry vstupuje i Rioja, jejíž vinice začínají necelou hodinu na jih, kolem Viany (Navarra) a Logroña, takže na pultech v Pamploně se obě označení potkávají naprosto přirozeně.
Chceš-li se posadit k jídlu, Plaza del Castillo je velký salon města: skoro čtrnáct tisíc metrů čtverečních podloubí a kaváren s tradicí, včetně Café Iruña, otevřené v roce 1888, kde pil Hemingway.
A alternativa ke starému městu: čtvrť Ensanche kolem třídy Carlos III má formálnější a méně zaplněné restaurace, se stejnou kuchyní a bez tlačenice starého města.
Poznámka k časům: tady se obědvá i večeří poměrně brzy a polední aperitiv —hlavně v sobotu— je ta hlavní hodina. Přijít ve půl třetí znamená přijít pozdě na to nejlepší z celého dne.
Velký salon města, s podloubím a kavárnami s tradicí. Tady je Café Iruña, otevřená v roce 1888, kde pil Hemingway.
Alternativa ke starému městu: formálnější a méně zaplněné restaurace, se stejnou kuchyní a bez tlačenice tří ulic.
Rituál, kdy se chodí z baru do baru s txikitem —malou skleničkou vína— v jedné ruce a pintxem v druhé. Má nepsaná a dost přísná pravidla: jedno pití a jeden pintxo v každém baru, nikdy dva, a jde se jinam. Nejde o to usadit se u pultu, jde o to být v pohybu.
Malá sklenička vína, sotva na pár doušků, a v tom je celé její kouzlo. Protože se do ní vejde málo, rychle se dopije, málo se zaplatí a pokračuje se do dalšího baru, a přesně o tom poteo je. Množství určuje počet zastávek, ne velikost skleničky.
Do tří ulic starého města: San Nicolás, jejího pokračování San Gregorio a Estafety. Leží těsně vedle sebe a tudy se pohybuje celé město, když chce jíst vestoje. Mimo červenec je nejlepší chvíle v sobotu v poledne nebo ve všední den navečer.
Zeleninou. Ribera podél řeky Ebro dává zeleninu výjimečné kvality s vlastními označeními —artyčok z Tudely, navarrský chřest, kardy, papričky piquillo z Lodosy— a na pultech se objevuje ve všech podobách: z plotny, obalovaná, v menestře nebo plněná.
Na jaře, hlavně v dubnu a květnu pro bílý navarrský chřest, a od podzimu do jara pro artyčok z Tudely. V těch týdnech patří navarrská zeleninová menestra k tomu nejlepšímu, co se dá ve Španělsku sníst, a je navíc zkouškou ohněm: když produkt není prvotřídní, není se kam schovat.
Označení původu Navarra, s odrůdami garnacha a tempranillo jako hlavními; jeho růžová vína byla po desetiletí nejlepší ve Španělsku a dodnes jsou vynikající a levná. A také Rioja, jejíž vinice začínají necelou hodinu na jih, takže se obě na pultech přirozeně potkávají.
Ano: čtvrť Ensanche kolem třídy Carlos III má formálnější a o dost méně zaplněné restaurace, se stejnou kuchyní a bez tlačenice tří ulic starého města. Funguje obzvlášť dobře na večeři vsedě o víkendu.
Stáhněte si Viavoy a projděte Pamplona offline, kdykoli budete chtít.

Čtěte dál



