Hradby: bašta Redín
Nejvyšší bod opevnění, postavený kolem roku 1512 proti Francii. Celý okruh zabere přes hodinu a půl a je to nejlepší procházka ve městě.

Klíč království proti Francii, s jedním z nejzachovalejších bastionových opevnění v Evropě. A nedobytná pevnost dobytá sněhovými koulemi.
🎧 Na trase Katedrála, hradby a monumentální PamplonaPamplona byla po staletí vojenskou pevností v úplně první linii, a to jí zanechalo dvě věci: výjimečné opevněné dědictví a město, které nemohlo růst až do roku 1915, uzavřené ve vlastním kamenném korzetu. Dnes je ten korzet její nejlepší procházkou.
Hradby tvoří jedno z nejzachovalejších bastionových opevnění v Evropě, s asi pěti kilometry, které se dají projít skoro bez přerušení.
Jejich tvar s hroty hvězdy není kvůli estetice: bastiony se navzájem kryjí a střílejí jeden přes druhý, takže nezůstane ani kout bez dozoru a žádný útočník se nemůže přiblížit ke zdi, aniž by se dostal pod křížovou palbu.
Nejvyšším bodem je bastion Redín, postavený kolem roku 1512 na frontě obrácené k Francii, na nejcitlivějším křídle. To datum se shoduje s dobytím Navarry Ferdinandem Katolickým, které z města udělalo vojenskou hranici Kastilie.
Nad ním je Rincón del Caballo Blanco, nejlepší vyhlídka ve městě, a když sejdeš po ochozu hradeb, dojdeš k Portal de Francia z roku 1553, nejzachovalejší bráně celého opevnění.
Nejvyšší bod opevnění, postavený kolem roku 1512 proti Francii. Celý okruh zabere přes hodinu a půl a je to nejlepší procházka ve městě.
Z roku 1553, a rarita: zachovává celý mechanismus na uzavírání města, s pobitými dřevěnými vraty a otvorem pro padací most.
Stáhněte si aplikaci a objevte Pamplona offline, kdykoli budete chtít. Projděte pěší trasu Katedrála, hradby a monumentální Pamplona s místním průvodcem v uchu.
Zjistěte více o Viavoy →Citadelu dal Filip II. v roce 1571 postavit italskému inženýrovi Giacomu Palearovi, zvanému el Fratín, který vytyčil bastionový pětiúhelník podle vzoru z Antverp, který tehdy kopírovala celá Evropa.
Jejích pět bastionů mělo každý své jméno: Santa María, Santiago, San Felipe el Real, San Antón a La Victoria. Poslední dva byly zbořeny od roku 1888, aby město mohlo růst směrem k Ensanche; zbylé tři stojí dodnes.
A padla jen jednou, bez boje. 16. února 1808 se Napoleonova vojska, tehdy spojenci Španělska, přiblížila k bráně a předstírala koulovanou. Mezi smíchem a házením koulí rozptýlila stráže, vytáhla ukryté zbraně a zmocnila se pevnosti bez jediného výstřelu.
Toto dobytí bylo jedním z prvních tahů francouzské okupace Španělska, měsíce před povstáním 2. května. Napoleon se zmocnil pevností na severu lstí, ne bitvou.
Rub tolika opevnění byl krutý: město nemohlo růst ven až do doby před něco málo přes sto lety. Uzavřená v hradbách dosáhla Pamplona obrovské hustoty osídlení a velmi špatných podmínek k bydlení.
V roce 1915 bylo povoleno zbourat jižní frontu a tam zmizely úseky hradeb i bastiony. To, co se prochází dnes, je zbytek, zachráněný včas a v roce 1939 prohlášený za národní památku.
Na uvolněné půdě vznikl Segundo Ensanche, druhé rozšíření města, pravidelná síť širokých ulic se zkosenými nárožími, kterou ve dvacátých letech navrhl Serapio Esparza a jejíž páteří je třída Carlos III.
A terén, který obklopoval hradby —glacis, kde nesmělo nic vyrůst, aby to neposkytlo úkryt nepříteli—, se proměnil v zelený prstenec: Zahrady Taconera s jeleny v příkopu a park Media Luna na dalším obranném díle z XVIII. století.
Tento proces —zastaralá opevnění proměněná v parky— se v XIX. století opakoval po celé Evropě. V Pamploně dal obzvlášť zdařilý výsledek, protože hradby nebyly zbořeny úplně a procházka zůstává souvislá.
Pěticípá hvězda z roku 1571, dnes veřejný park. Padla jen jednou, a to tak, že útočníci předstírali koulovanou.
Na vojenském glacis, kde dřív nesmělo nic vyrůst. Dnes tu rostou buky a magnólie a v příkopu žijí jeleni.
Asi pět kilometrů, které se dají projít skoro bez přerušení, což z nich dělá jedno z nejzachovalejších bastionových opevnění v Evropě. V roce 1939 byly prohlášeny za národní památku, poté co bylo v roce 1915 povoleno zbourat jižní frontu, aby město mohlo růst.
Protože jsou navržené tak, aby dělové rány pohltily, ne aby jim vzdorovaly. Dělostřelectvo na střelný prach udělalo zbytečnost z vysokých a tenkých zdí, které se při zásahu hroutily, a tak se přešlo k nízkým, silným a šikmým stavbám s hranatými bastiony, které se navzájem kryjí a střílejí jeden přes druhý.
Ano. 16. února 1808 se Napoleonova vojska, tehdy spojenci Španělska, přiblížila k bráně a předstírala koulovanou. Mezi smíchem a házením koulí rozptýlila stráže, vytáhla ukryté zbraně a zmocnila se pevnosti bez jediného výstřelu.
Italský inženýr Giacomo Palearo, přezdívaný el Fratín, na objednávku Filipa II. v roce 1571. Vytyčil bastionový pětiúhelník podle vzoru citadely v Antverpách, kterou po příchodu moderního dělostřelectva kopírovala celá Evropa. Platí za jednu z nejlepších ve Španělsku.
Protože se město dusilo. Pamplona, po staletí uzavřená ve svých hradbách, dosáhla obrovské hustoty osídlení a nemohla růst. V roce 1915 bylo povoleno zbourat jižní frontu a na té půdě vznikl Segundo Ensanche, síť širokých ulic, která dnes tvoří moderní centrum.
Otevřený a vyklizený terén, který obklopoval hradby zvenku a kde bylo přísně zakázáno, aby cokoli vyrostlo nebo se stavělo: každý strom nebo budova by poskytly krytí útočníkovi a zakryly by obráncům výhled pro střelbu. V Pamploně se toto glacis proměnilo v Jardines de la Taconera.
Celý okruh mezi hodinou a půl a dvěma hodinami chůze bez spěchu. Nejlepší je začít u bastionu Redín vedle katedrály, projít přes Rincón del Caballo Blanco a sejít až k Portal de Francia. Je to po rovině, příjemné a nejspíš nejlepší procházka ve městě.
Stáhněte si Viavoy a projděte Pamplona offline, kdykoli budete chtít.

Čtěte dál



