Palác Aljafería
Vstupné kolem 5 € a na prohlídku dobrá hodina. Je dvacet minut pěšky z centra nebo pár minut tramvají: je to jediná zaragozská návštěva, kvůli které musíš vyrazit mimo staré město, a bez debat se vyplatí.

Jediné velké svědectví islámského umění XI. století, které v Evropě zůstalo, s oblouky, jež o dvě stě let předjímají Alhambru. Na co se dívat, co se přidalo později a proč je potřeba rezervace.
🎧 Na trase Aljafería a Zaragoza palácůAl-Andalus zanechal tak daleko na severu jen nepatrně málo palácové architektury a z toho mála se nezachovalo téměř nic. Proto je tahle stavba výjimečná: rekreační palác postavený v XI. století, kdy byla Zaragoza nezávislým královstvím, který se dochoval skoro celý a dnes v něm sídlí Cortes de Aragón (aragonský parlament). Téměř tisíc let po sobě jdoucích využití, jakými se může pochlubit jen málokterá španělská stavba.
XI. století, mezi Córdobou a Granadou.
Když se na začátku XI. století rozpadl córdobský chalífát, andaluský poloostrov se rozdrobil na taifská království a to zaragozské patřilo k nejprosperujícím a nejvzdělanějším. Tento palác tehdy vyrostl jako rekreační sídlo za hradbami, v době nesmírné intelektuální a umělecké vytříbenosti.
To období je chybějícím dílkem ve většině tras po španělském islámském umění, které obvykle vedou od Mezquity v Córdobě k Alhambře a dvě století přeskočí. Tady je to, co bylo mezi nimi, a vysvětluje to, jak se od jednoho dospělo k druhému.
Dívat se je třeba na oblouky: překřížené, laločnaté, mixtilineární, navrstvené v několika rovinách, až tvoří mřížoví, které už nemá žádnou konstrukční funkci. Je to další krok po tom, co se dělalo v Córdobě, dovedený téměř do abstrakce, kde oblouk přestává nést a stává se čistou kresbou.
Salón Dorado a nádvoří s nádrží jsou ústředními částmi, se štukovou výzdobou, hlavicemi a arkádami, které přímo předjímají to, co se o dvě století později bude dělat v Granadě. Když tohle uvidíš před Alhambrou, budeš ji číst úplně jinak.
Vstupné kolem 5 € a na prohlídku dobrá hodina. Je dvacet minut pěšky z centra nebo pár minut tramvají: je to jediná zaragozská návštěva, kvůli které musíš vyrazit mimo staré město, a bez debat se vyplatí.
Na cestě mezi centrem a Aljaferíí poslední brána městských hradeb, s kvádry posetými zásahy z roku 1809, které se rozhodli neopravovat. Je to jediné místo, kde se dá fyzicky dotknout toho, co se stalo během obléhání.
Stáhněte si aplikaci a objevte Zaragoza offline, kdykoli budete chtít. Projděte pěší trasu Aljafería a Zaragoza paláců s místním průvodcem v uchu.
Zjistěte více o Viavoy →Po křesťanském dobytí v roce 1118 nebyla stavba zničena: stala se palácem aragonských králů, kteří ji užívali po staletí. Právě tato kontinuita umožnila, že andaluská výzdoba přežila, zatímco jinde úplně zmizela.
V XV. století přidali Katoličtí králové navrch celé patro s reprezentačními sály a polychromovaným mudéjarským kazetovým stropem výjimečné kvality, s jejich erby a s opakujícím se jhem a šípy. Výsledkem je stavba, kde XI. a XV. století žijí vedle sebe svisle, jedno nad druhým.
Pak přišel úpadek. Sídlila tu inkvizice, potom vojenská kasárna, a nakonec byla stavba napůl zříceninou, s andaluskou výzdobou otlučenou, zazděnou nebo rozebranou. Fotografie ze začátku XX. století ukazují budovu k nepoznání.
Restaurování, které ji zachránilo, bylo dlouhé, pečlivé a pochází z druhé poloviny XX. století a v některých místech se o něm vedly spory kvůli rozsahu rekonstrukce. Je dobré to vědět: ne všechno, co vidíš, je původní, i když celkový přístup byl konzervativní.
Dnešní využití uzavírá celý příběh. Od osmdesátých let je budova sídlem Cortes de Aragón, se sály pro plenární zasedání a parlamentními prostorami postavenými uvnitř areálu, v současném křídle, které žije vedle historické části.
To rozhodnutí bylo záměrné a dává smysl: vrátit budově funkci skutečné moci, místo aby se z ní stalo muzeum. Tisíc let poté, co odsud vládl taifský král, je to stále místo, kde se rozhoduje o tomto území.
Praktickým důsledkem je, že návštěvu ovlivňuje politická činnost. V dny plenárních zasedání je přístup omezen a otevírací doba se mění podle parlamentního kalendáře, takže ověřit si ji předem není opatrnost, ale nutnost.
Je také dobré vědět, že Torre del Trovador, nejstarší část celého komplexu, starší dokonce než palác, dala jméno Verdiho opeře „Trubadúr“, a to prostřednictvím španělské divadelní hry, ze které opera vychází. Je to údaj, který se často vypráví, a je pravdivý.
Cestou zpátky do centra druhé velké nádvoří města: renesanční ze XVI. století, které francouzský starožitník koupil v roce 1903, rozebral kus po kusu a odvezl do Paříže, kde zůstalo přes padesát let. Vrátilo se a znovu ho sestavili uvnitř jedné budovy na ulici Coso. Vstup zdarma.
Renesanční palác ze XVI. století s dvoupatrovým nádvořím a velkou vyřezávanou dřevěnou římsou typickou pro aragonskou civilní architekturu. Dnes je výstavní síní provinční rady se vstupem zdarma: vejdeš, projdeš nádvořím a odejdeš.
Umění vzniklé v nezávislých královstvích, která se objevila, když se na začátku XI. století rozpadl córdobský chalífát. Je to chybějící dílek ve většině tras po španělském islámském umění, které vedou od Mezquity v Córdobě k Alhambře a dvě století přeskočí. Aljafería je to, co bylo mezi nimi.
Protože její překřížené a laločnaté oblouky, navrstvené v několika rovinách, až tvoří mřížoví bez konstrukční funkce, přímo předjímají jazyk, který se o dvě století později rozvine v Granadě. Když ji uvidíš dřív, budeš Alhambru číst jinak, protože vysvětluje, odkud pochází to, co se tam obdivuje.
Velmi se to doporučuje, hlavně v hlavní sezóně. Budova je sídlem Cortes de Aragón a otevírací doba se mění podle parlamentní činnosti: v dny plenárních zasedání je přístup omezen a některé dny je zavřeno. Ověřit si to, než se tam vydáš, není opatrnost, ale nutnost.
Celé patro nad islámským palácem, v XV. století, s reprezentačními sály a polychromovaným mudéjarským kazetovým stropem výjimečné kvality, s erby a s opakujícím se jhem a šípy. Výsledkem je stavba, kde XI. a XV. století žijí vedle sebe svisle, jedno nad druhým, aniž by jedno smazalo druhé.
Budova prošla obdobím inkvizice a dlouhým užíváním jako vojenská kasárna a skončila napůl jako zřícenina, s andaluskou výzdobou otlučenou nebo zazděnou. Restaurování ve druhé polovině XX. století bylo dlouhé a pečlivé, ale v některých místech se o něm vedly spory kvůli rozsahu rekonstrukce. Ne všechno, co vidíš, je původní.
Ano. Torre del Trovador, nejstarší část komplexu a starší než samotný palác, dala jméno Verdiho „Trubadúrovi“ prostřednictvím „El trovador“, španělské divadelní hry Antonia Garcíi Gutiérreze, ze které opera vychází. Věž se dá navštívit v rámci prohlídky.
Stáhněte si Viavoy a projděte Zaragoza offline, kdykoli budete chtít.
