Je to nejlépe zachovaný islámský palác na severu Pyrenejského poloostrova a jediné velké svědectví umění taif, které v Evropě dosud stojí. Byl postaven v XI. století, kdy byla Zaragoza nezávislým královstvím, a jeho hodnota je dvojí: kvůli tomu, čím je, i kvůli tomu, co stojí uprostřed, protože al-Andalus vytvořil tak daleko na severu jen nepatrně málo palácové architektury a tahle se dochovala skoro celá.
Palác taif na severu
Když se na začátku XI. století rozpadl córdobský chalífát, vznikla taifská království a to zaragozské patřilo k nejprosperujícím. Tento palác tehdy vyrostl jako rekreační sídlo za hradbami a jeho dekorativní repertoár je velkým přínosem té doby.
Dívat se je třeba na oblouky: překřížené, laločnaté, mixtilineární, navrstvené v několika rovinách, až tvoří mřížoví, které už nemá žádnou konstrukční funkci, ale čistě vizuální. Je to další krok po tom, co se dělalo v Córdobě, dovedený téměř do abstrakce.
Salón Dorado a nádvoří s nádrží jsou ústředními částmi, se štukovou výzdobou, hlavicemi a arkádami, které přímo předjímají to, co se o dvě století později bude dělat v Alhambře. Když tohle uvidíš před Granadou, budeš Alhambru číst jinak.
Čtyři navrstvená využití a parlament
Po křesťanském dobytí v roce 1118 se budova stala palácem aragonských králů a v XV. století na ni Katoličtí králové přistavěli celé patro s reprezentačními sály a polychromovaným kazetovým stropem ve stylu mudéjar výjimečné kvality, s jejich erby a se jhem a šípy.
Potom přišel úpadek: byla sídlem inkvizice, pak vojenskými kasárnami a skončila napůl zničená, s andaluskou výzdobou otlučenou nebo zazděnou. Dlouhá a pečlivá restaurace, která ji zachránila, pochází z druhé poloviny XX. století.
A dnes je sídlem Cortes de Aragón, aragonského parlamentu. Tedy: muslimský palác z XI. století, v němž zasedá autonomní parlament XXI. století, se sály pro plenární zasedání postavenými uvnitř areálu. Je to téměř tisíc let po sobě jdoucích využití, jakými se může pochlubit jen málokterá španělská stavba.
Nenechte si ujít
Jediný na severu
Velké svědectví umění taif dochované v Evropě. Al-Andalus zanechal tak daleko na severu jen nepatrně málo palácové architektury.
Překřížené oblouky
Navrstvené v několika rovinách, až tvoří mřížoví bez konstrukční funkce. Přímo předjímají Alhambru.
Kazetový strop Katolických králů
V XV. století přistavěli celé patro s reprezentačními sály a výjimečným polychromovaným stropem ve stylu mudéjar.
Dnes je to parlament
Zasedají tu Cortes de Aragón. Téměř tisíc let po sobě jdoucích využití, jakými se může pochlubit jen málokterá španělská stavba.
Jak zapadá do tvé návštěvy Zaragozy
Leží mimo staré město, dvacet minut chůze od centra nebo pár minut tramvají, směrem na západ. Je to jediná návštěva ve městě, kvůli které se musíš přesunout, a bez debat se vyplatí.
Protože je to sídlo parlamentu, je otevírací doba omezená a mění se podle činnosti Cortes: jsou dny s omezeným přístupem a dny, kdy je zavřeno. Vyplatí se to ověřit předem a v hlavní sezóně si rezervovat.
Na cestě zpátky do centra míjíš Puerta del Carmen, poznamenanou zásahy z obléhání Los Sitios v roce 1808, a baziliku Santa Engracia. Na palác počítej s dobrou hodinou.
Časté dotazy
Odkud se vzalo to tak zvláštní jméno, Al-Yafariyya?
Povím ti to, protože to skoro nikdo neví: jméno pochází od samotného krále, který ho dal postavit. Jeho celé jméno zahrnovalo Abú Jaafar Ahmad a z toho „Jaafar“ vzniklo Al-Yafariyya, „to Jaafarovo“. Takže pokaždé, když vyslovíš jméno památky, aniž bys to věděl, oslovuješ jménem muslimského krále z doby před tisíci lety. Mně to připadá nádherné.
A která je ta opera, která věž inspirovala?
Je to Il Trovatore, „Trubadúr“, který měl Verdi premiéru v roce 1853 a který dodnes plní divadla po celém světě. Zajímavé je, že si Verdi nic nevymyslel: vycházel ze španělského romantického dramatu El Trovador od autora jménem Antonio García Gutiérrez. A je tu ještě jeden detail, který miluji: ta věž je ve skutečnosti nejstarší částí celého komplexu, starší než samotný palác, postavená někdy v IX. století. Jinými slovy, cihla stará víc než tisíc sto let nad tvou hlavou.
Byl to palác, kde králové žili trvale?
Kdepak, a v tom je to kouzlo. Když ho postavili, město obehnané hradbami leželo dál; tohle byl rekreační palác za městem, obklopený zahradami a sady, jakési letní sídlo pro útěk před ruchem. Nebylo to centrum každodenní moci, bylo to místo potěšení, slavností a poezie. Postupem času město vyrostlo a pohltilo ho, ale zrodil se jako rozmar pod širým nebem.
