Přes čtyřicet hektarů stromů, promenád, fontán a monumentálních schodišť na jižním okraji města a plíce metropole zasazené do suchého údolí, kde stín není luxus, ale nutnost. Nese jméno aragonského písničkáře, spisovatele a politika, kterého město mělo velmi rádo, a uvnitř ukrývá botanickou zahradu se dvěma stoletími historie.
Park proti podnebí
Zaragoza má extrémně kontinentální podnebí: léta s teplotami přes čtyřicet stupňů, chladné zimy a severozápadní vítr cierzo, který několik dní v měsíci fouká silně a suše. Za takových podmínek není park tohoto rozsahu městskou ozdobou, ale klimatickou infrastrukturou.
Návrh pochází ze začátku XX. století a odpovídá vzoru městského parku XIX. století: velké přímé promenády, okrouhlá zákoutí, monumentální fontány a hustá zeleň uspořádaná tak, aby dávala souvislý stín. Hlavní schodiště s kaskádou je ústředním scénickým prvkem.
V nejvyšším bodě stojí pomník Alfonse I. Bojovníka, krále, který v roce 1118 dobyl Zaragozu na muslimech, nad vyhlídkou, z níž přehlédneš celý park a velkou část města. Je to vyvrcholení hlavní osy.
Botanická zahrada a Rincón de Goya
Uvnitř parku je Botanická zahrada, jejíž počátky sahají do XVIII. století, kdy Královská aragonská ekonomická společnost založila zahradu pro výuku zemědělské botaniky. Uchovává sbírky uspořádané podle vědeckých kritérií a staleté exempláře.
A je tu Rincón de Goya, pavilon z roku 1928, který je první racionalistickou stavbou ve Španělsku: čisté objemy, plochá střecha, vodorovná okna a žádné ústupky dekoraci, pár let předtím, než se tento jazyk tady rozšířil.
Park v roce 2010 změnil jméno a nese jméno José Antonia Labordety, písničkáře, spisovatele, učitele a poslance, který byl po desetiletí hlasem určité představy o Aragonii a kterého si město vzalo za vlastního. Jeho píseň „Canto a la libertad“ funguje v praxi jako neoficiální hymna regionu.
Nenechte si ujít
Infrastruktura, ne ozdoba
S léty přes čtyřicet stupňů a s foukajícím větrem cierzo je stín v Zaragoze nutnost.
Botanická zahrada je z XVIII. století
Vznikla jako zahrada pro výuku zemědělské botaniky Královské aragonské ekonomické společnosti.
První racionalismus ve Španělsku
Rincón de Goya z roku 1928 je první racionalistickou stavbou postavenou v zemi, pár let předtím, než se tento styl rozšířil.
Alfons I. na vrcholu
Pomník krále, který v roce 1118 dobyl město, završuje hlavní osu, nad vyhlídkou, z níž přehlédneš celý park.
Jak zapadá do tvé návštěvy Zaragozy
Leží na jižním okraji, dvacet minut chůze od centra po Paseo de la Independencia nebo pár minut tramvají. Je to jediná část tohoto průvodce, která leží jasně mimo staré město, a funguje jako plán na odpoledne, ne jako rychlá zastávka.
Cestou míjíš Paraninfo a baziliku Santa Engracia, takže jižní osu města dobře spojíš do jednoho celého odpoledne.
Vstup je volný a zdarma, s otevírací dobou parku. V létě je to prakticky jediné místo ve městě, kde se dá v poledne pobýt venku, a to je dostatečný důvod sem přijít, pokud cesta připadne na červenec nebo srpen.
Časté dotazy
Proč jsme měli Labordetu tak rádi?
Protože byl mnohem víc než zpěvák. Složil „Canto a la libertad“ (Píseň svobodě), která je pro Aragonce skoro naší opravdovou hymnou, tou, ze které se ti stáhne hrdlo, když zazní. V televizním pořadu „Un país en la mochila“ (Země v batohu) procestoval Španělsko vesnici po vesnici a ukazoval život prostých lidí s láskou, která okouzlovala. Učitel, básník, poslanec z těch, kteří říkali, co si myslí… Hlas této země, nic víc, nic míň.
Kde se vzala tak stará botanická zahrada?
Z hrstky osvícenců, kteří chtěli zlepšit svou zemi. Na konci XVIII. století tu Real Sociedad Económica Aragonesa de Amigos del País, jeden z těch spolků, které snily o modernizaci země pomocí vědy a zemědělství, prosadila zahradu ke studiu a aklimatizaci rostlin. Z toho semínka pochází tento botanický kout. Pomysli na to, že o rostliny se na téže půdě pečuje už od doby, kdy ještě skoro nic z ostatního, co vidíš, nebylo na světě.
