Dům-muzeum Péreze Galdóse
Tady se narodil 10. května 1843. Uchovává jeho nábytek, hudební nástroje a pracovnu z jeho domu v Santanderu, převezenou sem kus po kuse.

Odešel v devatenácti letech a skoro nikdy se nevrátil, ale město ho má všude. Tři zastávky, jak pochopit nejvýznamnějšího romanopisce po Cervantesovi.
🎧 Na trase Triana, divadlo a Galdósova Gran CanariaBenito Pérez Galdós se narodil v Trianě v roce 1843, v roce 1862 odešel do Madridu a stal se úplným kronikářem španělského XIX. století. Město, které ho vidělo odcházet, pojmenovalo po něm divadlo, ještě když žil, uchovává jeho rodný dům jako muzeum a posadilo ho v bronzu tváří k Atlantiku, který přeplul.
V tomhle kanárském domě s dvorem a dřevěnými balkony se Galdós narodil 10. května 1843 jako nejmladší z deseti sourozenců. Tady pobíhal, četl své první knihy, kreslil a díval se na moře, a tady žil až do devatenácti let.
V roce 1862 se nalodil do Madridu, oficiálně kvůli studiu práv. Životopisci uvádějí ještě jeden důvod, spíš jako z románu: byl zamilovaný do sestřenice, které doma říkali „Sisita“, a ta romance se rodině vůbec nelíbila. Dát mezi ně Atlantik se zdálo jako nejlepší lék.
Advokátem nikdy nebyl. V Madridu napsal šestačtyřicet Národních epizod (Episodios Nacionales) —beletrizované dějiny celého Španělska— a k tomu Fortunatu a Jacintu, Doñu Perfectu, Marianelu nebo Misericordii. Ve španělském románu ho předčí jen Cervantes.
Kolem roku 1912 se o něm vážně mluvilo jako o kandidátovi na Nobelovu cenu, ale zatrhli mu to: jeho drama Electra se pustilo do moci církve a získalo mu vlivné nepřátele, kteří proti jeho kandidatuře pohnuli nebem i zemí. Zemřel v Madridu v roce 1920, skoro slepý a stále ještě diktující.
Tady se narodil 10. května 1843. Uchovává jeho nábytek, hudební nástroje a pracovnu z jeho domu v Santanderu, převezenou sem kus po kuse.
Otevřeno v roce 1890 Traviatou. V roce 1918 celé vyhořelo a do roku 1928 se obnovovalo, s vnitřní výzdobou od malíře Néstora.
Stáhněte si aplikaci a objevte Las Palmas offline, kdykoli budete chtít. Projděte pěší trasu Triana, divadlo a Galdósova Gran Canaria s místním průvodcem v uchu.
Zjistěte více o Viavoy →Divadlo Pérez Galdós navrhl Francisco Jareño y Alarcón, stavba se táhla od roku 1867 a otevřelo se v roce 1890 Verdiho Traviatou. Nevzniklo pod tímto jménem: nejdřív to bylo Teatro Nuevo, pak Teatro Tirso de Molina a přejmenovalo se až v roce 1902.
28. června 1918 zničil ničivý požár celý dřevěný vnitřek. Fasáda klame: to, co je uvnitř, je rekonstrukce, kterou v letech 1925 až 1928 dokončil architekt Miguel Martín-Fernández de la Torre.
A v tom je ten klenot: vnitřní výzdobu podepsal jeho bratr, malíř Néstor Martín-Fernández de la Torre. Jeho jsou fresky na stropě, modernistické vitráže a plátna salonu Saint-Saëns, záplava barev a kanárské fantazie, kterou z ulice není vidět.
Salon se jmenuje po Camillu Saint-Saënsovi, francouzském skladateli, který se zamiloval do Gran Canarie a strávil tu několik zim na přelomu dvou století, občas inkognito, ukrytý pod jménem „Sannois“, aby ho nikdo nepoznal.
Divadlo se znovu otevřelo 28. května 1928 Aidou a dodnes žije: každý rok hostí městský operní festival a v roce 2007 bylo prvním divadlem ve Španělsku, které uvedlo celou Wagnerovu tetralogii během jediného týdne.
Třetí zastávkou je pomník od Victoria Macha, odhalený 28. září 1930: sedící postava se skloněnou hlavou a pohledem ztraceným v obzoru. Tehdejší kronikáři ji hned přirovnali k Rodinovu Mysliteli.
Krásným detailem je natočení. Macho chtěl, aby Galdós seděl tváří k Atlantiku, „jako maják“, čelem k moři, které spisovatel v devatenácti letech přeplul, aby se skoro nikdy nevrátil.
Po desetiletí stál na starém molu, přesně tam, kde se nalodovali ti, kdo odcházeli. V roce 1960 ho přenesli do Park San Telmo, který je postavený na zasypaném místě téhož nástupiště: odtud odplouvaly tisíce Kanařanů na Kubu a do Venezuely.
Trasu doplní procházka po Calle Mayor de Triana, buržoazním městě, které Galdós znal jako dítě a které se zaplnilo modernistickými fasádami právě ve chvíli, kdy on slavil úspěchy v Madridu.
Od Victoria Macha, 1930. Sedí tváří k Atlantiku „jako maják“. Až do roku 1960 stál na starém molu.
Buržoazní město, které Galdós znal jako dítě, dnes modernistické muzeum pod širým nebem. Zvedni oči od výloh.
V domě v ulici Cano v Trianě, 10. května 1843, jako nejmladší z deseti sourozenců. Žil tam až do devatenácti let, kdy se v roce 1862 nalodil do Madridu. Dům je muzeem od roku 1961 a uchovává jeho nábytek, osobní předměty a hudební nástroje.
Oficiálně studovat práva do Madridu. Životopisci ale vyprávějí ještě jeden důvod, spíš jako z románu: mladý Benito byl zamilovaný do sestřenice, které doma říkali „Sisita“, a ta romance se rodině vůbec nelíbila. Dát mezi ně Atlantik se zdálo jako nejlepší lék. Advokátem nikdy nebyl.
Mluvilo se o něm vážně, hlavně kolem roku 1912, ale zatrhli mu to. Jeho drama Electra se pustilo do moci církve a získalo mu velmi vlivné nepřátele, kteří pohnuli nebem i zemí, aby cena neskončila v rukou otevřeného antiklerikála. Kampaň proti němu byla intenzivní a účinná.
Ne. Otevřelo se v roce 1890 jako „Teatro Nuevo“, pak to bylo „Teatro Tirso de Molina“ a teprve v roce 1902 se přejmenovalo na počest Galdóse, který tehdy žil a byl na vrcholu slávy po politickém skandálu kolem Electry. Pojmenovat divadlo po ještě žijícím autorovi bylo projevem místní hrdosti.
Překvapení je ve výzdobě: fresky na stropě, modernistické vitráže a plátna salonu Saint-Saëns podepsal malíř Néstor Martín-Fernández de la Torre během rekonstrukce po požáru v roce 1918. Nic z toho z ulice není vidět, takže se rozhodně vyplatí jít dovnitř s prohlídkou s průvodcem.
Po francouzském skladateli Camillu Saint-Saënsovi, který se zamiloval do Gran Canarie a strávil tu několik zim na přelomu XIX. a XX. století. Občas sem jezdil inkognito, ukrytý pod jménem „Sannois“, aby ho nikdo nepoznal, a hledal podnebí, klid a světlo ostrova.
Protože si to sochař Victorio Macho výslovně přál: aby Galdós seděl tváří k Atlantiku „jako maják“, čelem k moři, které spisovatel v devatenácti letech přeplul, aby se skoro nikdy nevrátil. Po desetiletí stála socha na starém molu, přesně tam, kde se nalodovali ti, kdo odcházeli.
Stáhněte si Viavoy a projděte Las Palmas offline, kdykoli budete chtít.

Čtěte dál



