Slavnostní masiv ze zlatavého kamene se sloupy a kupolí, které se rýsují proti světlu moře. Je to kulturní chrám ostrova, otevřen byl v roce 1890 Traviatou a jeho interiér skrývá tajemství: fresky, vitráže a plátna podepsal malíř Néstor Martín-Fernández de la Torre.
Tři jména, než dostal tohle
Navrhl ho architekt Francisco Jareño y Alarcón, stavba se táhla od roku 1867 a otevřen byl až v roce 1890, a to ne ledajak: Verdiho Traviatou.
Zajímavé je, že s tímto jménem nevznikl: nejdřív to bylo „Teatro Nuevo“, potom „Teatro Tirso de Molina“ a teprve v roce 1902 byl přejmenován na počest Benita Péreze Galdóse, který tehdy žil a byl na vrcholu slávy po politickém skandálu kolem svého dramatu Electra.
Pojmenovat divadlo po autorovi, který ještě žil, a navíc rodákovi z Gran Canarie, bylo skutečným projevem místní hrdosti. Galdós se narodil pár minut odsud, v domě v ulici Cano, který je dnes muzeem.
Požár roku 1918 a Néstorovy fresky
28. června 1918 zničil ničivý požár celý dřevěný interiér. Fasáda, která vypadá tak neporušeně, klame: to, co je uvnitř, je pozdější rekonstrukce.
Rekonstrukce nakonec připadla architektovi Miguelovi Martínu-Fernándezi de la Torre, který ji dokončil v letech 1925 až 1928. A tady je ten klenot: vnitřní výzdobu podepsal jeho bratr, malíř Néstor Martín-Fernández de la Torre.
Jeho jsou fresky na stropě, modernistické vitráže a plátna v salonu Saint-Saëns, záplava barev a kanárské fantazie. Néstor je pravděpodobně nejvýznamnější kanárský umělec XX. století a jeho dílo uvidíš také v Pueblo Canario a v muzeu, které nese jeho jméno.
Salon se jmenuje Saint-Saëns z čisté lásky k této zemi: velký francouzský skladatel Camille Saint-Saëns se zamiloval do Gran Canarie a na přelomu dvou století tu strávil několik zim, někdy inkognito, ukrytý pod jménem „Sannois“, aby ho nepoznali.
Divadlo se znovu otevřelo 28. května 1928 Aidou a dál žije: každý rok hostí městský operní festival a v roce 2007, po velké rekonstrukci, se stalo prvním divadlem ve Španělsku, které uvedlo celou Wagnerovu tetralogii během jediného týdne.
Nenechte si ujít
Otevřen v roce 1890 Traviatou
Projekt Francisca Jareña, se stavbou, která se táhla od roku 1867.
Toto jméno dostal v roce 1902
Když Galdós žil a byl na vrcholu slávy. Předtím Teatro Nuevo a Teatro Tirso de Molina.
V roce 1918 celý vyhořel
Požár zničil celý dřevěný interiér. Rekonstrukce skončila v roce 1928.
Interiér vymaloval Néstor
Fresky, modernistické vitráže a plátna v salonu Saint-Saëns. Z ulice nejsou vidět.
Jak to zapadá do tvé návštěvy Las Palmas
Stojí na začátku Triany, u rokle Guiniguada, pět minut od Veguety přes koryto. Je to spojovací článek mezi oběma historickými čtvrtěmi.
Komentovaná prohlídka interiéru trvá asi čtyřicet pět minut a opravdu se vyplatí, protože Néstorovu výzdobu z ulice neuvidíš. Ověř si otevírací dobu a program.
Odsud začíná Calle Mayor de Triana a pár minut odsud je Galdósův dům-muzeum a kostel San Francisco.
Časté dotazy
Kdo byl Néstor, malíř těch fresek?
Néstor Martín-Fernández de la Torre byl podle mě nejvýznamnějším kanárským umělcem XX. století. Symbolista, cestovatel, s vlastním vesmírem barev, si umanul vymyslet moderní obraz ostrovů: jeho je nápad Pueblo Canario, toho souboru tradiční architektury, který dnes navštívíš v parku Doramas. Zemřel mladý, v roce 1938, a zanechal tu, na stropě svého města, jedno ze svých nejzářivějších děl. Až vstoupíš, pomysli na to, že zdobil svůj vlastní dům.
Proč se jeden ze sálů jmenuje Saint-Saëns?
Z čisté lásky k této zemi. Camille Saint-Saëns, velký francouzský skladatel, se zamiloval do Gran Canarie a strávil tu několik zim na přelomu obou století, někdy inkognito, skrytý pod jménem „Sannois“, aby ho nepoznali. Hledal podnebí, klid a to světlo, které mu znělo jako hudba. Město mu to oplatilo tím, že dalo jeho jméno tomuto sálu. Slavný Francouz, který si vybral můj ostrov, aby byl šťastný.
