První den Guggenheim a Abandoibarra, druhý den staré město a Artxanda. S lanovkou z roku 1915, veřejným výtahem, o kterém nikdo neví, a s tím, kde se doopravdy jedí pintxos.
Bilbao se uspořádá samo, protože všechno visí na ría. Jeden břeh má Ensanche, rozšíření z XIX. století, a město znovu vynalezené v devadesátých letech; druhý středověké městečko z roku 1300 a dělnické čtvrti. Mosty je sešívají a promenáda u vody je rovná od jednoho konce ke druhému, takže dva dny stačí bez spěchu. Jediné, o čem je třeba rozhodnout, je, který den se vyjede na horu, protože v mlze není vidět nic.
Muzeum výtvarných umění je pět minut od Guggenheimu, má sbírku z osmi století a zachovává si časy se vstupem zdarma. Je to muzeum, které mají obyvatelé Bilbaa opravdu rádi, a skoro všichni návštěvníci ho minou.
Den 1, dopoledne: Guggenheim a to, co je venku
Rezervuj si časový úsek a přijď brzy.
Začni muzeem, a než vejdeš, věnuj dvacet minut tomu, abys ho obešel. Třicet tři tisíc titanových plátů, které ho pokrývají, má tloušťku půl milimetru a jsou kladeny jako šupiny, nikdy úplně rovné: proto se povrch spíš chvěje, než odráží, a budova mění barvu s každým mrakem.
Venku je toho stejně jako uvnitř, a zdarma. Puppy hlídá schodiště ze strany města, Maman stojí na terase hledící k vodě a pod mostem La Salve se zvedá červený oblouk Daniela Burena. Každou chvíli navíc instalace Fujiko Nakaya zahalí patu budovy na několik minut hustou mlhou.
Uvnitř jdi rovnou do protáhlého sálu ve východním křídle, kde je „Hmota času“ Richarda Serry: spirály ze zrezivělé oceli vyšší než člověk, kterými se prochází zevnitř. Fyzická dezorientace při chůzi mezi nimi je přesně tím dílem a nevešla by se skoro do žádného jiného muzea na světě.
Počítej se dvěma a půl hodinami, pokud jsou tu dvě dočasné výstavy, což je to, co vstupenku doopravdy ospravedlňuje: vlastní sbírka je skromná a obměňuje se. Před nákupem se podívej na program.
Otevřeno v říjnu 1997 a je dílem Franka Gehryho, který by ho nedokázal postavit bez softwaru pro letecký design, schopného převést jeho ručně kroucené modely na proveditelné výkresy dílů. Titan byl vybrán kvůli poklesu ceny materiálu. Rezervuj si časový úsek.
Třináct metrů štěněte z desítek tisíc živých květin s vnitřním zavlažováním, znovu osazovaných dvakrát do roka. Je starší než muzeum: přijelo ze Sydney jako dočasná zápůjčka a město ho nevrátilo. Vedle něj připomíná pamětní deska ertzainu, baskického policistu zavražděného pár dní před otevřením.
Devět metrů pavouka s dvaceti mramorovými vejci, která visí ve vaku mezi nohama. Bourgeoisová ho vytvořila jako poctu své matce, která restaurovala tapiserie: tkát a spravovat s trpělivostí, o to šlo. Vytesala ho, když jí bylo kolem devadesáti let. Obejdi ho: zepředu vypadá souměrně, a není.
Pokračuj po promenádě podél ría na západ. Celá Abandoibarra byla ještě před třiceti lety přístavem a loděnicí a trasa končí u Palacio Euskalduna, masivu z oceli corten pojatého jako poslední loď loděnice, která stála na tomto pozemku. Její uzavření v osmdesátých letech přineslo stávky a pouliční bitvy; dnes tam hraje symfonický orchestr.
V půli cesty odboč do parku Doña Casilda a vejdi do Muzea výtvarných umění. Osm století sbírek s El Grecem, Goyou a Zurbaránem, nejlepší baskická malba, jaká existuje, a pravý Gauguin namalovaný v Arles v roce 1888, v měsících, kdy bydlel v jednom domě s Van Goghem.
Potom vystup do Ensanche po Velké třídě, Gran Vía, vytyčené v roce 1876 přes zahrady. Její inženýři navrhli Bilbao tak velké, že je měli za snílky, a město nakonec zaplnilo každý blok. Na Plaza Moyúa si všimni Palacio Chávarri: žádné z jeho oken není stejné jako jiné.
A skonči v Azkuna Zentroa, které všichni dál říkají Alhóndiga. Byl to městský sklad vína z roku 1909 a Philippe Starck ho vybral tak, že zůstala jen skořápka, aby do něj vložil tři budovy zavěšené na čtyřiceti třech sloupech. Každý navrhl jiný umělec a žádný se neopakuje.
Jeho počátky sahají do roku 1908 a jeho sbírka je nejstarší a nejhlubší v Baskicku. Prochází velkým rozšířením podle návrhu Normana Fostera, téhož, který navrhl vstupy do metra, jimž se tu říká fosteritos. Zachovává si dlouhé časy se vstupem zdarma.
Čtyřicet tři neopakovatelných sloupů nese tři zavěšené budovy s knihovnou, kiny a bazénem se skleněným dnem, ve kterém vidíš lidi plavat nad svou hlavou. Přízemí je veřejné a zdarma: dá se jím projít, dá se v něm pobýt a nemusíš si nic objednávat.
Osa, kterou postavily peníze ze železa, aby se mohly shlížet v zrcadle, s Palacio de la Diputación Foral jako ukázkou toho, kolik se muselo utratit, aby se něco dokázalo. Nese jméno pána, který v roce 1300 podepsal zakládací listinu, jež z několika domů u ría udělala město.
Přejdi na druhý břeh a změň století. Staré město tvoří Sedm ulic, Siete Calles, zakládací půdorys z roku 1300: nejdřív tři a potom čtyři, rovnoběžné a spojené uličkami, natěsnané mezi kostelem a vodou. Projít je jednu po druhé zabere dvacet minut a je to způsob, jak vidět, jak velké bylo Bilbao před érou železa.
Uprostřed stojí katedrála Santiago, která skoro šest set let nebyla katedrálou, ale farním kostelem obchodníků a námořníků: povýšena byla až v roce 1949, kdy konečně vznikla diecéze. Zasvěcení pochází ze Severní cesty do Santiaga, která městem prochází, a po celé čtvrti jsou vyznačené mušle, pokud víš, kde je hledat. Nevynechej ambit.
Dvě minuty odtud se otevírá Plaza Nueva, čtyřúhelník uzavřený šedesáti čtyřmi arkádami, který hledí jen dovnitř. Její stavba trvala třicet let, mezi karlistickými válkami a nedostatkem peněz. V neděli dopoledne je tu trh se známkami, mincemi a starými knihami; zbytek týdne pintxos.
Skonči na tržnici Mercado de la Ribera u vody a vyjdi na Arenal, abys viděl Teatro Arriaga. Jeho přiznaným vzorem byla pařížská opera. V roce 1914 vyhořel zevnitř a při povodních v roce 1983 ho zaplavila voda, a stojí dál: to docela dobře shrnuje místní povahu.
Gotika XIV. a XV. století s novogotickou věží a průčelím z XIX. století, postavenými po požáru. To opravdu staré je uvnitř a po stranách. Ambit z XV. století, skrytý na jižní straně, je jedním z mála opravdu tichých koutů starého města.
Uzavřené tržní náměstí se stejnými fasádami na všech čtyřech stranách a přístupem jen oblouky v rozích. Na jednom z jeho balkonů sídlí Euskaltzaindia, Královská akademie baskického jazyka: zatímco dole se jedí pintxos, nahoře se rozhoduje, jak se píše nějaké slovo.
Novobaroko z roku 1890 od téhož architekta jako radnice. Nese jméno Juana Crisóstoma de Arriaga, bilbajského zázračného dítěte, kterého v Paříži srovnávali s Mozartem a které zemřelo v devatenácti letech. Celý ho uvidíš i s odrazem z protějšího břehu.
Vyjeď na Artxandu lanovkou, která jezdí od roku 1915 a překonává dvě stě dvacet šest metrů převýšení za něco přes tři minuty. V roce 1976 ji zavřeli, protože se nevyplácela, a málem zanikla; dnes je to běžná městská doprava a obyvatelé svahu ji používají každý den.
Nahoře, od zábradlí vyhlídky, pochopíš Bilbao naráz: město ležící na dně údolí sevřeného horami, s ría, která se vine mezi budovami. Odtud pochází přezdívka „el bocho“, díra. Je to otevřený park s místy na piknik, takže se tu dá protáhnout odpoledne.
Než vyjedeš, podívej se, jestli není mlha, protože při nízké mlze není vidět vůbec nic. Pokud je den zatažený, vyměň plán za Bilbao la Vieja: nábřeží Marzana na levém břehu, kudy se svážela železná ruda na cestě do Anglie a kde je dnes umělecký okrsek.
Ta procházka končí nahoře, u baziliky Begoña, domu Amatxu. Nahoru se jde po Calzadas de Mallona, víc než tři sta schodů, nebo veřejným výtahem z ulice Esperanza, o kterém skoro žádný návštěvník neví a který stoupání vyřeší za minutu. Z přístavu do nebe za hodinu.
Dvě kabiny vyvážené lanem: když jedna jede nahoru, druhá jede dolů. Podlaha je uvnitř stupňovitá, protože sklon dosahuje až pětačtyřiceti procent. Při jízdě nahoru se postav k zadnímu okénku, odkud nejlépe vidíš, jak se město zmenšuje.
Po desetiletí sem jezdily zamilované páry pro nedělní fotku, skoro jako rituál. Odtud rozeznáš titan Guggenheimu, věže Ensanche, střechy starého města a na druhé straně hory údolí Txorierri.
Vede od mostu San Antón k mostu Ribera a vyznačuje historickou hranici mezi starým a průmyslovým Bilbaem. Když průmysl odešel, zůstalo mrtvé a dílny a galerie ho obsadily spontánně. Terasy u zídky nábřeží se starým městem naproti.
Ano, s rezervou. Město je kompaktní a všechno visí na ría: jeden břeh má Ensanche a znovu vynalezené Bilbao, druhý středověké staré město. Dva dny pokryjí Guggenheim, Abandoibarru, Ensanche, Sedm ulic, Artxandu a Bilbao la Vieja. Do třetího dne se vejde Muzeum výtvarných umění v klidu a výlet do Getxa.
Je třeba si do Guggenheimu rezervovat vstupenku?
Velmi se to doporučuje, hlavně v hlavní sezóně a o víkendech, protože se vstupuje v časových úsecích. Exteriér a sochy kolem — Puppy, Maman, Burenův oblouk — jsou zdarma a k vidění kdykoli, takže budovu můžeš obejít, i když dovnitř nejdeš.
Vyplatí se vyjet na Artxandu?
Ano, a je to nejlepší způsob, jak pochopit zeměpis města: Bilbao zasazené na dně údolí sevřeného horami. Nahoru se jede lanovkou za něco přes tři minuty z náměstí Plaza del Funicular. Jediné varování: předem se podívej, jestli není mlha, protože při nízké mlze shora není vidět nic.
Která čtvrť je nejlepší na přespání?
Ensanche, kolem Moyúa a Abanda, má všechno do deseti nebo patnácti minut pěšky a nejlepší spojení metrem. Staré město je malebnější a vyjde levněji, ale v noci je hlučné, hlavně od čtvrtka do neděle. Abandoibarra je klidnější a leží hned u muzea.
Kde se jedí nejlepší pintxos?
Ve starém městě, s Plaza Nueva a ulicí Somera jako epicentrem, a v ulici Ledesma a okolí Diputación v Ensanche. Systém je dát si jeden nebo dva v každém baru a jít dál. V Bilbau se mnoho pintxos objednává teplých a z lístku, nejen z pultu: zeptej se, co připravují na počkání.
Je potřeba auto?
Ne, a překáží. Parkování v centru je drahé a složité a síť metra, tramvají a autobusů pokryje všechno s jedinou kartou. Půjčit si auto má smysl, jen pokud cesta zahrnuje výlety po pobřeží Bizkaie nebo do vnitrozemí, třeba na San Juan de Gaztelugatxe nebo do Urdaibai.
Praktické informace
Jak se tam dostatLetiště 15 minut od centra autobusem. Autobus do San Sebastiánu za hodinu.
Pohyb po městěMetro, tramvaj, lanovka a autobus na jedinou kartu Barik. Centrum je rovné a dá se projít pěšky.
VstupenkyGuggenheim s rezervací časového úseku. Muzeum výtvarných umění si zachovává dlouhé časy zdarma.
Kdy jetOd května do září. Aste Nagusia v srpnu zaplní celé město.
JídloPintxos ve starém městě a v ulici Ledesma. Mnoho se jich objednává teplých a z lístku.
Když pršíPrší víc než 150 dní v roce. Měj v záloze Muzeum výtvarných umění, Azkuna Zentroa a Euskal Museoa.
Na mapě
🎧 S Viavoy
Projděte Bilbao a poslouchejte vlastním tempem
Stáhněte si Viavoy a projděte Bilbao offline, kdykoli budete chtít.
od 2,99 €· jednorázová platba
City Pass · 9,99 €3 dní, všechny prohlídky v Bilbao