Jezdí od roku 1915 a dělá pořád totéž: překonává dvě stě dvacet šest metrů převýšení za něco přes tři minuty, po svahu, který bere dech, když se podíváš zadním okénkem. Vyjíždí z náměstí Plaza del Funicular ve čtvrti Castaños, přesně tam, kde se rovina Bilbaa vzdává úbočí, a stoupá na balkon, z něhož město pochopíš najednou.
Proč ji postavili
Na začátku XX. století přišla Artxanda do módy jako místo k odpočinku. Nahoře byly výletní hostince, restaurace a příroda a obyvatelé Bilbaa — kteří žili ve městě továren, kouře a těžkého vzduchu — snili o tom, že o nedělích utečou nadýchat se. Problémem byl výstup: pěšky je to pořádná dřina.
Lanovka to v roce 1915 vyřešila a z kopce udělala prodloužení města. Je to systém dvou vzájemně vyvážených kabin spojených lanem, takže když jedna stoupá, druhá klesá, a motor musí vyrovnávat jen rozdíl hmotnosti: stejná logika jako u všech horských lanovek té doby.
Trať stoupá po svahu, jehož sklon v nejprudším úseku dosahuje čtyřiceti pěti procent. Kabiny jsou uvnitř stupňovité, s podlahou ve schodech, protože jinak by se nedalo udržet na nohou.
Dvakrát byla na pokraji zániku
Poprvé za občanské války. Trať byla zničena a léta zůstala mimo provoz, v době, kdy obnova výletní lanovky nebyla pro nikoho prioritou. Nakonec se vrátila, protože v Bilbau bylo její chybění znát.
Podruhé to bylo horší, protože tišší. V roce 1976 ji zavřeli pro nerentabilitu a Artxanda přišla o svou pupeční šňůru s městem. Léta stála a měla víc než nejistou budoucnost, dokud tlak obyvatel a radnice nedosáhl její obnovy a znovuotevření v osmdesátých letech.
Dnes je to plnohodnotná městská doprava, ne atrakce: je součástí sítě a obyvatelé svahu ji používají denně. Ten detail mění zážitek, protože ve stejném voze se potkávají turisté s fotoaparátem a lidé, kteří jedou domů s nákupem.
Nenechte si ujít
Jezdí od roku 1915
Víc než století šplhání po stejném svahu. Dvě stě dvacet šest metrů převýšení za něco přes tři minuty.
Dvě vyvážené kabiny
Když jedna stoupá, druhá klesá; motor jen vyrovnává rozdíl hmotnosti. Podlaha je uvnitř stupňovitá.
V roce 1976 ji zavřeli
Zavřená pro nerentabilitu a o léta později obnovená pod tlakem obyvatel. Málem zanikla.
Je to městská doprava
Není to atrakce: je součástí sítě a obyvatelé svahu ji používají denně.
Jak zapadá do tvé návštěvy Bilbaa
Dolní stanice je na náměstí Plaza del Funicular, deset minut chůze od Casco Viejo přes Zubizuri nebo most u radnice a dalších deset od Guggenheimu po promenádě Campo Volantín.
Nahoře přijedeš rovnou k vyhlídce Artxanda a do parku, kde jsou místa na piknik, otevřená louka a prostor na celé odpoledne. Je to klasický krátký výlet z Bilbaa: dobrá půlhodina stačí na to vyjet, podívat se a sjet; celé odpoledne, pokud se nahoře naobědváš.
Jízdenka stojí jako běžná městská a s dopravní kartou města je zlevněná. Jezdí každých pár minut a není třeba rezervovat. Pro nejlepší výhled se při jízdě nahoru postav k zadnímu okénku.
Časté dotazy
Zastavila se někdy úplně?
Ano, a málem se ztratila navždy. Kromě let, kdy kvůli válce stála, ji v roce tisíc devět set sedmdesát šest zavřeli, protože se už nevyplácela, a Artxanda nějakou dobu zůstala bez své pupeční šňůry s městem. Jenže byli obyvatelé Bilbaa, kteří se s tím nesmířili, a v roce tisíc devět set osmdesát tři se znovu rozjela, přestavěná skoro celá. Takže až ji uvidíš vyrazit, pomysli na to, že tahle mašinka vstala z mrtvých dvakrát.
Proč se vůbec namáhali vystoupat až sem nahoru?
Protože na začátku XX. století se Artxanda stala módním místem pro odpočinek. Nahoře byla výletní místa a restaurace a obyvatelé Bilbaa snili o tom, že o nedělích utečou před kouřem továren a nadýchají se horského vzduchu. Vyjít nahoru pěšky byla dřina, a tak se postavila lanovka, aby ten malý ráj přiblížila všem. Zrodila se pro zábavu a v hloubi duše jí zůstala.
