Devět metrů výšky, osm nohou z bronzu a oceli zabodnutých do země a vak visící mezi nimi. Je to Maman od Louise Bourgeoisové a stojí na terase, která hledí k ría, vedle titanu. Postavit se pod ni vyvolá mrazení, o které socha záměrně usiluje: ochranu a hrozbu zároveň. Maman znamená francouzsky maminka a ano, umělkyně vytvořila tohoto obřího pavouka jako poctu své matce.
Proč je pavouk portrétem matky
Vysvětlení podala sama Bourgeoisová a je doslovnější, než se zdá. Její matka restaurovala tapiserie v rodinné dílně na okraji Paříže: tkala, látala, s nekonečnou trpělivostí opravovala roztrhané látky. Pavouk dělá přesně tohle, bez oddechu tká a opravuje svou síť, a pro umělkyni bylo to přirovnání chválou, ne znepokojivou metaforou.
Velikost je součástí argumentu. Bourgeoisová chtěla, aby divák musel projít pod ní, mezi nohama, a cítil zároveň ochranu i nebezpečí, což je způsob, jakým sama popisovala postavu matky. Měřítko nemá ohromit: má tě postavit na místo malého dítěte.
Zvedni oči k břichu, k tomu síťovanému vaku, který visí mezi nohama. Je plný vajec: dvacet koulí z bílého a šedého mramoru, křehkých a vyleštěných, chráněných pod několika tunami zoxidovaného kovu. Tam je shrnutá celá myšlenka díla.
Pozdní socha pozdní umělkyně
Louise Bourgeoisová vytvořila první verzi Maman v roce 1999, když jí bylo kolem devadesáti let. Skoro celý život pracovala ve stínu a mezinárodní uznání se jí dostalo až po sedmdesátce, což je vzácné i ve světě, kde jsou kariéry dlouhé. Sochala až do své smrti v roce 2010, v devadesáti osmi letech.
Tento pavouk má sestry v Londýně, Ottawě, Tokiu, Soulu a v několika dalších městech, odlité podle stejného modelu. Ta bilbajská není jediná ani první, ale má nejlepší jeviště: ría za zády, titan po boku a odraz ve vodě, když je klidná.
Všimni si povrchu bronzu, s viditelnými stopami modelování a strukturou skoro jako vrásčitá kůže. Bourgeoisová své odlitky nikdy neleštila, aby bylo znát gesto ruky, a právě to u díla tohoto měřítka brání tomu, aby vypadalo jako průmyslový předmět.
Nenechte si ujít
Mramorová vejce
Dvacet bílých a šedých koulí ve vaku, který visí mezi nohama. Křehkost chráněná pod tunami kovu.
Chvála, ne hrozba
Matka Bourgeoisové restaurovala tapiserie. Tkát a opravovat s nekonečnou trpělivostí, v tom bylo jádro přirovnání.
Vytvořila ji v devadesáti
Bourgeoisová dosáhla uznání až po sedmdesátce a sochala, dokud v devadesáti osmi nezemřela.
Neleštěný bronz
Stopy modelování zůstávají záměrně vidět, aby nevypadala jako průmyslový předmět.
Jak zapadá do tvé návštěvy Bilbaa
Stojí na dolní terase Guggenheimu, na straně obrácené k ría, a je volně přístupná: abys ji viděl, nepotřebuješ vstupenku. Je dvě minuty od Puppy, který zabírá opačnou stranu budovy, a obě společně uvidíš za čtvrt hodiny.
Odtud začíná promenáda podél ría na východ, se Zubizuri na dohled, a na západ přes Abandoibarru až k Palacio Euskalduna. Všechno po rovině a bez přecházení silnic.
Kvůli fotce se vyplatí obejít ji celou: zepředu vypadá souměrně a vůbec není, a ze strany od řeky se rýsuje proti vodě s mostem La Salve v pozadí. Za soumraku, při nízkém osvětlení, vrhají nohy stíny, které jsou skoro další sochou.
Časté dotazy
A kdo vlastně byla Louise Bourgeois?
Mimořádná a nesmírně umíněná žena. Představ si: opravdu slavnou se stala až ve vysokém věku, po sedmdesátce, po celém životě práce skoro ve stínu. A nepřestala: tvořila sochy až do smrti, v devadesáti osmi letech, v roce 2010. Tenhle pavouk vznikl, když jí bylo kolem devadesáti. První kus série udělala pro otevření jednoho velkého muzea v Londýně a líbil se tak, že ho opakovala znovu a znovu. Nikdy není pozdě, jako by nám odsud zdola říkala.
