Návštěva Guggenheimova muzea v Bilbau: co vidět uvnitř i venku
Jak se postavila budova, kterou nešlo nakreslit, který sál ospravedlní vstupné a všechno, co je kolem k vidění zdarma. S efektem, který nese jeho jméno v učebnicích urbanismu.
Když Frank Gehry představil projekt ve městě loděnic v krizi a s masovou průmyslovou nezaměstnaností, spousta lidí si myslela, že utratit tolik peněz za podivnou budovu je nesmysl. Muzeum se otevřelo v říjnu 1997 a za dva roky změnilo mezinárodní vnímání Bilbaa. Dnes má ten jev vlastní jméno a studuje se na fakultách: Guggenheimův efekt.
Všechno kolem muzea je zdarma a k vidění v kteroukoli hodinu: Puppy, Maman, Burenův červený oblouk pod mostem La Salve a mlžná instalace, která čas od času zahalí patu budovy.
Budova, kterou nešlo nakreslit
Titan, šupiny a software pro stíhačky.
Gehry pracuje s modely z kartonu a ručně kroucených papírů, s tvary, které nepřipouštějí půdorys, pohled ani řez v obvyklém smyslu. Aby se z nich stalo dílo, které lze postavit, použil se CATIA, program vyvinutý ve Francii pro navrhování stíhacích letadel, který modely digitalizoval a generoval rozpis každého dílu.
Plášť tvoří zhruba třicet tři tisíc titanových plátů o tloušťce půl milimetru, kladených přes sebe jako šupiny a lehce zvlněných, aby žádný nebyl dokonale rovný. Právě díky tomuto detailu fasáda vibruje, místo aby odrážela jako zrcadlo, a proto mění barvu s každým mrakem.
Titan navíc nebyl výchozím estetickým rozhodnutím. Projekt počítal s nerezovou ocelí a změnu umožnil až pokles ceny titanu na trhu. Budova, která je dnes synonymem architektonického luxusu, dostala svůj plášť díky výhodné příležitosti k nákupu.
Interiér se otáčí kolem atria vysokého zhruba padesát metrů, s lávkami a prosklenými výtahy, z něhož vycházejí sály rozložené do tří úrovní. Je to místo, kde budova vysvětluje sama sebe lépe než na kterékoli fotografii.
Otevřené v říjnu 1997, dílo Franka Gehryho. V hlavní sezóně se velmi doporučuje rezervovat si časové okno. V pondělí je zavřeno, kromě léta (od poloviny června do začátku září) a některých svátků. Vstupné se pohybuje kolem 16 € a platí na dočasné výstavy i sbírku; počítej se dvěma a půl hodinami, pokud tu jsou dvě velké výstavy.
Spirály z oxidované oceli Richarda Serry, trvale instalované v sálu dlouhém zhruba sto třicet metrů, postaveném přímo pro ně. Procházejí se zevnitř a fyzická dezorientace při chůzi mezi těmi nakloněnými stěnami je přesně tím dílem. Skoro do žádného jiného muzea by se nevešly.
Je dobré to říct jasně: vlastní sbírka muzea je poměrně skromná a často se obměňuje. Vstupné ospravedlňují dvě věci, sál Richarda Serry — který je stálý — a dočasné výstavy velkého formátu, které se sem vejdou, protože budova je na to stavěná.
Proto se před nákupem podívej na program. Jsou období se dvěma silnými výstavami a přechodná období, kdy se v půlce patra teprve instaluje. Rozdíl mezi jednou návštěvou a druhou je značný a cena je stejná.
Uvnitř budovy se kromě sálů vyplatí zastavit v atriu a vyjít až na horní lávky: odtud pochopíš, jak do sebe objemy zapadají, a uvidíš velké okno, které rámuje most La Salve, jejž Gehry do budovy začlenil, místo aby se mu vyhnul.
Dvě a půl hodiny je realistický odhad se dvěma výstavami. S jedinou dobrá hodina a půl. Muzeum není obrovské: unavuje měřítko děl, ne délka trasy.
Všechno, co uvidíš bez placení
Exteriér je návštěvou sám o sobě a nic nestojí. Puppy, třináctimetrové štěně z živých květin od Jeffa Koonse, hlídá schodiště na straně města a dvakrát ročně se přesazuje, takže jeho barva se mění podle ročního období.
Na dolní terase u vody stojí Maman, devítimetrový pavouk Louise Bourgeoisové, s dvaceti mramorovými vejci ve vaku mezi nohama. A pod mostem La Salve se zvedá velký červený oblouk Daniela Burena, téhož umělce, od něhož je barevná kostka Centre Pompidou v Málaze.
Jsou tu i dvě díla, která spousta lidí za umělecká díla nepovažuje: Koonsovy Tulipány, kovová barevná kytice na terase, a mlžná instalace japonské umělkyně Fujiko Nakaya, která čas od času na několik minut zahalí patu budovy do husté mlhy. Není to vlhkost z ría: je naprogramovaná.
Nejlepší chvíle na tohle všechno je západ slunce, kdy titan zezlátne, a noc, kdy je budova osvětlená a odráží se ve vodě. Obejít ji celou zabere zhruba třicet minut.
Desítky tisíc živých květin na ocelové konstrukci s kapkovou závlahou. Je starší než muzeum: premiéru měl na jednom německém zámku, prošel Sydney a dorazil sem jako dočasná zápůjčka, která se už nikdy nevrátila. Vedle něj je pamětní deska připomínající příslušníka baskické policie Ertzaintza Txemu Agirreho.
Bronz, ocel a dvacet vajec z bílého a šedého mramoru. Bourgeoisová ji pojala jako portrét své matky, restaurátorky tapiserií, a chtěla, aby divák prošel pod ní a cítil zároveň ochranu i hrozbu. Má sestry v Londýně, Ottawě a Tokiu; tahle má nejlepší jeviště.
Gehry se mostu, který vedl přes pozemek, nevyhnul: začlenil ho do budovy. O několik let později přidal Daniel Buren velký červený oblouk, podle kterého se dnes pozná. Zespodu se nabízí jedna z nejméně fotografovaných a nejzajímavějších perspektiv celého souboru.
Kolik stojí vstupné do Guggenheimova muzea v Bilbau?
Základní vstupné se pohybuje kolem 16 €, se slevami pro studenty, seniory a nezaměstnané a zdarma pro nezletilé. Funguje podle časových oken a v hlavní sezóně a o víkendech je dobré rezervovat. Vstupenka zahrnuje dočasné výstavy i sbírku, včetně stálého sálu Richarda Serry.
Co musím uvnitř vidět za každou cenu?
„Hmotu času“ Richarda Serry v protáhlém sálu východního křídla: spirály z oxidované oceli, které se procházejí zevnitř, v prostoru postaveném přímo pro ně. A padesátimetrové atrium s lávkami, odkud pochopíš, jak do sebe objemy budovy zapadají, lépe než z kterékoli fotografie.
Vyplatí se jít dovnitř, nebo stačí vidět ho zvenku?
Záleží na programu. Exteriér je zdarma, velkolepý a kolem jsou čtyři díla nejvyšší úrovně. Uvnitř vstupné ospravedlňují dočasné výstavy velkého formátu a Serrův sál. Pokud je v tu dobu program slabý, je rozumnou volbou prohlédnout si budovu zvenku a věnovat čas Muzeu výtvarných umění.
Proč je z titanu?
Původní projekt počítal s nerezovou ocelí, ale změnu umožnil pokles ceny titanu na trhu. Použilo se zhruba třicet tři tisíc plátů o tloušťce půl milimetru, kladených jako šupiny a lehce zvlněných, aby žádný nebyl rovný: proto povrch vibruje a mění barvu se světlem.
Co je Guggenheimův efekt?
Jméno, které se v urbanismu dává myšlence, že jediná velmi ambiciózní sázka na kulturu může proměnit obraz i ekonomiku celého města. Bilbao je zakládajícím a nejcitovanějším případem a desítky měst se ho pokusily napodobit s velmi nevyrovnanými výsledky, což živí dlouhou debatu o jeho mezích.
Je mlha u muzea skutečná?
Je to umělecké dílo. Japonská umělkyně Fujiko Nakaya instalovala skrytý systém, který čas od času zahalí patu budovy do husté mlhy stoupající od vody. Na několik minut se zdá, že titan pluje v oblacích. S vlhkostí z ría to nemá nic společného, i když to tak vypadá.
Praktické informace
KdeAvenida Abandoibarra, 2. Tramvajová zastávka Guggenheim; metro Moyúa 8 minut odtud.
VstupenkyKolem 16 €, s časovým oknem. V hlavní sezóně se vyplatí rezervovat.
DélkaDvě a půl hodiny se dvěma výstavami; dobrá hodina a půl s jednou.
ZavřenoV pondělí, kromě léta (od poloviny června do začátku září) a některých svátků. Ověř si to na oficiálním webu.
ZdarmaPuppy, Maman, Tulipány, Burenův oblouk a Nakayina mlha, vše venku.
Nejlepší časZápad slunce kvůli zlatému titanu; noc kvůli odrazu ve vodě.
Na mapě
🎧 S Viavoy
Projděte Bilbao a poslouchejte vlastním tempem
Stáhněte si Viavoy a projděte Bilbao offline, kdykoli budete chtít.
od 2,99 €· jednorázová platba
City Pass · 9,99 €3 dní, všechny prohlídky v Bilbao