Bilbao la Vieja a San Francisco: z přístavu do nebe
Hornická a dělnická čtvrť na levém břehu, dnes umělecký okrsek. Procházka, která začíná na nábřeží, kam se sváželo železo, a končí nahoře, u baziliky Begoña.
Přejít most San Antón trvá dvě minuty a znamená změnu světa. Na protějším břehu je Bilbao jako z pohlednice; na tomhle čtvrť, která se postavila pro lidi pracující v dolech a v přístavu a která prošla velmi tvrdými desetiletími, když průmysl odešel. Dnes je to nejpromíšenější část města s nejnezávislejší uměleckou scénou a své napětí dál nijak nezastírá.
Veřejný výtah do Begoñi se vstupem z ulice Esperanza vyveze převýšení až k bazilice za méně než minutu. Je to běžná městská doprava a skoro žádný návštěvník neví, že existuje.
Nábřeží, kam se sváželo železo
Od říčního přístavu k uměleckému okrsku.
Nábřeží Marzana začíná u mostu San Antón a končí u mostu Ribera a ten úsek je přesně historickou hranicí mezi starým Bilbaem a tím, které přišlo potom. Před sto lety tu práce nikdy neustávala: nákladní čluny plné rudy, přístavní dělníci, jeřáby a hluk říčního přístavu v plném provozu.
Klíčem k tomu, že Bilbao bylo velkým přístavem, aniž leželo na pobřeží, je, že ría řeky Nervión je říční voda smíšená s mořskou a dvakrát denně stoupá a klesá s přílivem. Lodě připlouvaly proti proudu s přílivem a vykládaly v samém centru města. Ruda z dolů v Bizkaii odtud odplouvala do Anglie.
Když se činnost přesunula po proudu, tyhle přízemní prostory zůstaly prázdné a levné, a to přilákalo to, co vždycky: umělecké dílny, malé galerie, nakladatelství, hudební kluby. Proces byl spontánní, ne plánovaný shora, a proto má úplně jinou texturu než Abandoibarra.
Dnes jsou tu terasy u zídky nábřeží se starým městem přímo naproti a je to pravděpodobně nejlepší místo ve městě, kde nedělat nic a dívat se, jak plyne voda.
Srdce takzvaného uměleckého okrsku, s galeriemi a malými podniky v bývalých přístavních přízemích. Když průmysl jel naplno, patřil Nervión k nejznečištěnějším řekám Evropy; sanace začala v osmdesátých letech a dnes je v korytě zase život.
Nejpromíšenější ulice Bilbaa, s obchody lidí z půl tuctu zemí původu, a ta, která nejlépe vypráví, čím tahle čtvrť za posledních padesát let byla. Prošla velmi tvrdými obdobími a dál má své kontrasty, ale je také nejživější ve městě.
Velkoformátové nástěnné malby rozeseté po slepých zdech čtvrti, z nichž mnohé vznikly spíš ze sousedských iniciativ než z oficiálních festivalů. Projdeš je za půlhodinovou procházku a jsou součástí toho, jak si tahle oblast postupně obnovuje vlastní obraz.
Jméno Bilbao la Vieja, Staré Bilbao, mate, protože to není starobylé Bilbao: středověké město leží naproti. Tady byly železné doly, na svahu dobývané odnepaměti, a odtud pochází i místní jméno, spjaté s hornickými pracemi, které zabíraly tuto stranu údolí.
Když se v XIX. století rozjel těžký průmysl, zaplnila se tahle čtvrť dělnickými domy postavenými narychlo a levně ve svahu, aby ubytovaly lidi, kteří sem přicházeli pracovat z celého Španělska. Hustota, nedostatek služeb a obtížný terén poznamenaly to místo na celé generace.
Průmyslová restrukturalizace osmdesátých let tu udeřila tvrději než kdekoli jinde ve městě a ke ztrátě práce se přidaly problémy s úpadkem městského prostředí a s drogami, které si čtvrť nesla celé roky. Vyprávět o tom je součástí toho, jak ji pochopit, a obyvatelé o tom mluví bez okolků.
Obnova byla pomalá, vycházela od obyvatel a byla o dost méně fotogenická než ta na druhém břehu. Dnes tu vedle sebe žijí starousedlíci, komunity migrantů z půl tuctu zemí původu a umělecká scéna, s běžnými třenicemi čtvrti, jejíž hodnota stoupá.
Výstup do Begoñi
Procházka končí nahoře a kontrast s výchozím bodem je na ní to nejlepší. Bazilika Begoña korunuje návrší nad starým městem, v místě, kde podle tradice došlo před víc než pěti stoletími ke zjevení Panny Marie, a je to nejmilovanější chrám města.
Obyvatelé Bilbaa jí říkají dům Amatxu, maminky, a není to zbožná formule, ale normální způsob, jak mluvit o své patronce. Gotické tělo vzniklo mezi lety 1511 a 1621 a novogotická věž byla dokončena v roce 1928: dobrá čtyři století mezi základem a vrcholem.
Nahoru se dá dostat dvěma způsoby. Historickým jsou Calzadas de Mallona, schodiště o víc než třech stech stupních, které začíná u náměstí Unamuno a které vyšlapaly celé generace. Pohodlným je veřejný výtah z ulice Esperanza, který převýšení vyřeší za méně než minutu.
Osvědčuje se vyjet výtahem a sejít po Calzadas, které se z kopce užiješ a které ústí přímo do starého města. Z nábřeží k bazilice trvá celá procházka dobrou hodinu a v Bilbau není jiná, která by protínala tolik vrstev města.
Titul baziliky dostala od papeže v roce 1908 jako uznání staletí poutí. Tady se v roce 1942 odehrály takzvané Události v Begoñi, útok granáty při odchodu z karlistického shromáždění, který vyvolal značnou vnitřní krizi uvnitř samotného frankistického režimu.
Modernistický klenot z roku 1902 s průčelím ze železa a barevného skla, dílo Severina Achúcarra, jednoho z inženýrů Ensanche. Je to fungující železniční nádraží a spousta lidí jde kolem, aniž by zvedla oči, aby se na něj podívala.
Proč se jmenuje Bilbao la Vieja, Staré Bilbao, když staré město je naproti?
Jméno neodkazuje ke stáří čtvrti jako městského jádra, ale k hornickým pracím, které se na tomto svahu prováděly odnepaměti. Středověké město se Sedmi ulicemi leží na protějším břehu. Je to velmi častý omyl a to místní jméno zmate skoro každého.
Je ta čtvrť bezpečná?
Je to živá čtvrť s velmi rozmanitým obyvatelstvem a s kontrasty, které nezastírá. Po průmyslové restrukturalizaci si celé roky nesla problémy s úpadkem městského prostředí a ta minulost je součástí její nedávné historie. Dnes je obvyklá trasa — nábřeží Marzana, San Francisco, výstup do Begoñi — frekventovaná a normální, s opatrností jako v kterékoli městské oblasti.
Jak se dostat k bazilice Begoña?
Jsou dva způsoby. Calzadas de Mallona, schodiště o víc než třech stech stupních, které začíná u náměstí Unamuno a je historickou cestou. A veřejný výtah se vstupem z ulice Esperanza, který převýšení překoná za méně než minutu a je běžnou městskou dopravou. Nejlepší je vyjet výtahem a sejít pěšky.
Co je umělecký okrsek?
Jméno, pod kterým se zná soustředění galerií, uměleckých dílen, nakladatelství a hudebních klubů, které obsadily bývalá přístavní přízemí na nábřeží Marzana, když zůstala prázdná a levná. Byl to spontánní, neplánovaný proces, a proto má jinou texturu než obnova Abandoibarry.
Jak dlouho trvá celá procházka?
Dobrou hodinu od nábřeží Marzana k bazilice Begoña, se zastávkami u nástěnných maleb a v ulici San Francisco. Když přidáš čas na terasách u nábřeží nebo kolečko pintxos, je to program na půl odpoledne. Je to trasa po Bilbau, která protíná nejvíc různých vrstev města.
Vyplatí se to, když mám jen dva dny?
Ano, a funguje to velmi dobře jako náhradní plán, když je mlha a nemá smysl jet na Artxandu. Je to ta část Bilbaa, která se nejméně podobá obrázku z pohlednice, a ta, která nejlépe vysvětluje, odkud se vzaly peníze, které postavily všechno ostatní. Navíc je dvě minuty od starého města.
Praktické informace
KdeLevý břeh ría, naproti starému městu. Přechází se po mostě San Antón.
Jak se tam dostatMetro Casco Viejo a přes most, 2 minuty.
DélkaDobrou hodinu z nábřeží k bazilice, se zastávkami.
Výstup do BegoñiVeřejný výtah z ulice Esperanza, nebo Calzadas de Mallona, víc než 300 schodů.
JídloTerasy u zídky nábřeží Marzana. Okruh pintxos méně turistický.
PozorJe to živá čtvrť plná kontrastů, ne muzejní soubor.
Na mapě
🎧 S Viavoy
Projděte Bilbao a poslouchejte vlastním tempem
Stáhněte si Viavoy a projděte Bilbao offline, kdykoli budete chtít.
od 2,99 €· jednorázová platba
City Pass · 9,99 €3 dní, všechny prohlídky v Bilbao