Z hustého parku vyjdeš do otevřeného, světlého prostoru plného holubů — je jich tolik, že se tu tomu říká prostě holubí park — obklopeného třemi budovami, které si nejsou ani trochu podobné. Jedna je mudéjarská, druhá renesanční a třetí gotická, a všechny tři navrhl ve stejnou dobu tentýž architekt. Je to Plaza de América, laboratoř, kde Aníbal González vyzkoušel nápady, které pak ve velkém přenesl na Plaza de España.
Tři styly, jediný architekt
González postavil toto náměstí v letech 1911 až 1916, víc než deset let před zahájením výstavy, a záměrně ho pojal jako vzorník: tři pavilony, tři období španělské architektury, jeden vedle druhého a ve stejném měřítku, aby se daly porovnat jediným pohledem.
Pabellón Mudéjar je cihla, azulejos a podkovovité oblouky a dnes v něm sídlí Museo de Artes y Costumbres Populares, věnované každodennímu andaluskému životu: řemeslům, oděvům, keramice, venkovskému světu, který zmizel. Je to skvělé muzeum a skoro vždycky prázdné.
Renesanční Pabellón de Bellas Artes je sídlem Archeologického muzea Sevilly. Prochází dlouhou rekonstrukcí, takže si raději ověř, jestli už znovu otevřelo, než s ním budeš počítat. A mezi nimi, menší a jemnější, Pabellón Real v duchu isabelinské gotiky.
Zlato Tartéssanů
Hvězdou Archeologického muzea je poklad z El Carambolo: dvacet jedna kusů z masivního zlata — náhrdelníky, náramky, prsní destičky —, které se náhodou objevily v roce 1958 na pahorku v Camas, kousek odsud, když dělníci kopali zeminu kvůli rozšíření střeleckého klubu.
Jsou staré asi dva tisíce sedm set let a spojují se s Tartéssem, napůl legendární civilizací, kterou Řekové kladli k ústí Guadalquiviru a o níž se skoro nic neví. Je to zdaleka nejvýznamnější nález předřímského zlata na celém poloostrově.
Muzeum navíc uchovává prvotřídní římskou sbírku z Itálicy, města devět kilometrů odsud, které dalo říši dva císaře, Traiana a Hadriána: mozaiky, císařské portréty a mramorovou Venuši, která vévodí jednomu ze sálů.
Nenechte si ujít
Náčrt Plaza de España
Tady si Aníbal González o patnáct let dřív vyzkoušel všechno, co pak udělal ve velkém.
Gotika, renesance a mudéjar
Tři pavilony ve stejném měřítku, aby se daly porovnat jedním pohledem. Postavený vzorník.
Poklad z El Carambolo
Dvacet jedna kusů tartésského zlata starých 2700 let, nalezených náhodou v roce 1958.
Holubí park
Sednou ti na ruce. S dětmi nejvděčnější zastávka celé návštěvy.
Jak zapadá do tvé návštěvy Sevilly
Náměstí leží na jižním konci Parque de María Luisa, asi dvacet minut chůze od Plaza de España zahradou, kolem Glorieta de Bécquer a Fuente de los Leones.
Je to nejlepší místo v parku, kam vzít děti: holubi ti sednou na ruce, když je krmíš, a je tu otevřený prostor na běhání. Tady také končí alej, podél které se rozkládají pavilony Expo 29.
Pokud chceš jít do muzea, Museo de Artes y Costumbres Populares je jistá sázka: je levné, dobře uspořádané, skoro nikdy tam nikdo není a vypráví o světě, ze kterého vzešla většina věcí, jež jsi ve městě viděl. Občané Evropské unie mají do státních muzeí vstup zdarma.
Časté dotazy
A co přesně je Poklad z Carambola?
Jeden z nejoslnivějších nálezů španělské archeologie. Objevil se náhodou v roce 1958, na kopci Carambolo, kousek odsud, v Camas, když dělníci přehazovali zeminu: dvacet jedna kusů z masivního zlata, náhrdelníky a destičky Tartéssanů, toho skoro legendárního národa z doby před zhruba dvěma tisíci sedmi sty lety. Detail, který málokdo zná: vystavena je velmi přesná replika; skutečné zlato je bezpečně uložené, protože má cenu celého jmění.
Co dalšího to muzeum ukrývá?
Úplně jiný poklad: Řím, který tu kdysi byl hned vedle. V Santiponce, pár kilometrů odsud, stála Italica, římské město, které dalo říši hned dva císaře, Traiana a Hadriana. Z jejích ruin pocházejí sochy, mozaiky a ta mramorová Venuše, která vévodí jednomu ze sálů. Takže v tomto pavilonu žijí vedle sebe, aniž by ses musel hnout z místa, Tartéssané se svým zlatem a Římané se svými bohy. Půlka antických dějin Andalusie pod jednou střechou.
