Podél stromových alejí, které klesají k řece, vykukují mezi jakarandami budovy, jako by je sem přivezli z jiného kontinentu: kreolská hacienda, průčelí s inckými motivy, koloniální palácek. Jsou to pavilony, které pozvané země postavily pro Iberoamerickou výstavu v roce 1929. Byly postaveny, aby vydržely pár měsíců, a jsou tu i skoro o století později, proměněné v konzuláty, fakulty a muzea. Procházka mezi nimi je cesta kolem půlky Ameriky za čtvrt hodiny.
Pomíjivé, které zůstalo
Iberoamerická výstava chtěla sblížit Španělsko s jeho bývalými koloniemi a každá pozvaná země postavila vlastní pavilon jako svou vizitku. Bylo tu nakonec přes sto budov mezi národními, regionálními a tematickými pavilony, rozmístěných po parku a po okolních alejích.
Většina byla myšlena jako dočasná architektura, skoro kulisy. Ale líbily se, a několik zemí se rozhodlo věnovat je městu nebo si je ponechat jako diplomatické sídlo, místo aby je rozebraly. Sevilla udělala trvalým to, co mělo být pomíjivé, a to rozhodnutí dnes určuje ráz celé této oblasti.
Ekonomicky byla výstava katastrofa. Otevřela se v květnu 1929 s nezřízeným přepychem a v říjnu téhož roku vypukl krach na newyorské burze. Město zůstalo zadlužené na desítky let. Výměnou si ponechalo park, Plaza de España, Plaza de América a tyto pavilony: pravděpodobně nejhorší finanční operaci a nejlepší městskou investici ve svých dějinách.
Které hledat
Pavilon Peru, dílo Manuela Piquerase Cotolího, mísí koloniální baroko s inckými motivy a patří k nejlépe zachovaným. Dnes v něm sídlí Casa de la Ciencia vědecké rady CSIC, s muzeem a planetáriem: dá se do něj vejít a je to jedna z nejvděčnějších návštěv, pokud cestuješ s dětmi.
Pavilon Argentiny od Martína Noela byl dokončen jako první a má ráz kreolské haciendy, s nádvořím a věží. Stojí také pavilony Chile, Kolumbie, Guatemaly, Mexika a Uruguaye, dnes obsazené univerzitními fakultami, konzuláty a vojenskými úřady.
Na jaře se tohle všechno odehrává pod rozkvetlými jakarandami: aleje se na pár týdnů v dubnu a květnu zbarví do fialova, a země také. Je to jeden z nejkrásnějších obrazů Sevilly a trvá velmi krátce, takže pokud tam zrovna budeš, využij ho.
Nenechte si ujít
Pavilon Peru
Koloniální baroko s inckými motivy. Dnes Casa de la Ciencia rady CSIC, s planetáriem a otevřeným vstupem.
Pavilon Argentiny
Dokončený jako první, s rázem kreolské haciendy, nádvořím a věží.
Postavené na pár měsíců
Byla to dočasná architektura. Město se rozhodlo si je ponechat a dnes jsou z nich konzuláty a fakulty.
Dubnové jakarandy
Pár týdnů fialové barvy v alejích i na zemi. Trvá to krátce a nezapomíná se to.
Jak zapadá do tvé návštěvy Sevilly
Pavilony jsou rozeseté po alejích, které lemují Parque de María Luisa, hlavně mezi Plaza de América a řekou. Přirozená procházka vede z náměstí na jih a potom se stáčí ke Guadalquiviru.
Skoro žádný se nedá navštívit uvnitř, protože se používají, takže tohle je procházka za architekturou zvenku. Jasnou výjimkou je pavilon Peru s jeho Casa de la Ciencia, a v menší míře některé, které se občas otevírají při dnech otevřených dveří.
Na konci trasy, u řeky, stojí Monumento a Elcano, který uzavírá park a svým způsobem uzavírá celý příběh: z tohoto místa na Guadalquiviru vypluly lodě, které poprvé obepluly svět.
Časté dotazy
A jak se Seville s tou výstavou dařilo?
Ekonomicky nic moc, ne-li rovnou špatně. Výstava se otevřela v květnu 1929 s ohromným přepychem... a v říjnu téhož roku vypukl krach newyorské burzy a celý svět se propadl do krize. Výstava stála celé jmění a nechala město zadlužené na léta. Ale podívej se na tu dobrou stránku: výměnou za ty dluhy Seville zůstal tento park, Plaza de España a tyto pavilony. Někdy se nejlepší dědictví rodí ze špatného obchodu.
