Vyjdeš z labyrintu uliček a objeví se otevřený, upravený prostor se zastřiženými živými ploty, pomerančovníky a černým železným křížem uprostřed, který vypadá jako krajka proti nebi. Je to náměstí, které dalo jméno celé čtvrti, a skrývá dvě věci, o kterých skoro nikdo neví: kříž odsud nepochází a pod zemí, po které chodíš, je pohřben Murillo, bez náhrobku a bez přesného místa, někde mezi pomerančovníky.
Kostel, který už tu není
Až do začátku XIX. století tu nebylo náměstí, ale farní kostel Santa Cruz, postavený na místě bývalé synagogy po zničení židovské čtvrti. V roce 1682 v něm pohřbili Bartolomého Estebana Murilla, nejsevillštějšího ze všech malířů, který zemřel poté, co spadl z lešení při práci v Cádizu.
Za francouzské okupace, za vlády Josefa Bonaparta, byl kostel stržen, aby se uvolnil prostor, a stejná operace se opakovala na několika místech města. S kostelem zmizel i hrob: ví se, že Murillo leží tady dole, ale ne kde přesně. Deska osazená ve XX. století tu událost připomíná, aniž by mohla ukázat místo.
Farnost nezanikla, přestěhovala se: dál funguje v ulici Mateos Gago, v kostele bývalého kláštera, cestou nahoru ke Giraldě. Jméno i bohoslužby se odstěhovaly o pár ulic dál; jediný, kdo zůstal vzadu, byl malíř.
Cruz de la Cerrajería
Kovaný kříž uprostřed pochází z roku 1692, je dílem zámečníka Sebastiána Condeho a považuje se za jeden z vrcholů sevillského kovářského umění. Každá voluta byla vypracována ručně, úder po úderu na kovadlině, a celý kus je tak jemný, že zdálky vypadá jako kresba tuší na nebi.
Nevznikl tady. Přes dvě stě let vévodil Calle Sierpes, nejobchodnější a nejrušnější ulici Sevilly, až ho ve XX. století, při romantické přestavbě čtvrti, přenesli na toto čerstvě upravené náměstí. Vyměnil místo drbů za ticho.
Zahrada kolem, se zastřiženými zimostrázovými ploty a lavičkami z azulejos, pochází také z přestavby dvacátých let, té samé, která dala celé Santa Cruz její dnešní vzhled. Je to kulisa, ano, ale kulisa, která funguje už sto let.
Nenechte si ujít
Cruz de la Cerrajería
Kovářské dílo z roku 1692, které dvě století vévodilo Calle Sierpes, než se přestěhovalo sem.
Ztracený Murillův hrob
Leží pod náměstím, bez přesného místa, od chvíle, kdy Francouzi strhli kostel.
Jardines de Murillo
Hned za náměstím: stín, lavičky a hradby Alcázaru, zdarma a skoro bez lidí.
Zahrada z dvacátých let
Živé ploty, azulejos a lucerny z romantické přestavby, která vymyslela dnešní Santa Cruz.
Jak zapadá do tvé návštěvy Sevilly
Náměstí je přirozeným východem z čtvrti směrem na východ. Na jedné straně navazuje na Plaza de Doña Elvira a Hospital de los Venerables; na druhé se otevírá do Jardines de Murillo, stromořadí, které se táhne podél hradeb Alcázaru a je nejlepším místem v centru, kde si zdarma sednout do stínu.
Dvě minuty odsud je ulice Santa Teresa, kde se dochoval Murillův dům, a Plaza de los Refinadores se sochou Dona Juana Tenoria: celá čtvrť je plná literárních odkazů zasazených dodatečně a tenhle je ten nejdrzejší.
Dobrá chvíle na delší zastávku. Odsud je katedrála sedm minut pěšky a Plaza de España patnáct minut přes Jardines de Murillo, což je v létě nejpříjemnější způsob, jak tu cestu ujít.
Časté dotazy
Odkud se tu vzal ten železný kříž?
Říká se mu Cruz de la Cerrajería, Kříž zámečnictví, a pochází z roku 1692. Než zakotvil tady, vévodil po staletí ulici Sierpes, té nejrušnější v Seville, v samém srdci obchodu. Na toto náměstí ho přenesli až ve XX. století, když čtvrť upravovali do té romantické podoby, kterou postupně vidíš. Všimni si železa: každý závit byl vykován ručně, úder po úderu ve výhni, a proto žádný není přesně stejný jako jiný.
Existuje ještě farnost Santa Cruz?
Ano, i když se musela přestěhovat. Když za vlády Josefa Bonaparta strhli starý chrám, farnost Santa Cruz se přesunula do kostela bývalého kláštera nedaleko, v ulici Mateos Gago, cestou nahoru ke Giraldě. Tam se slouží dodnes. Jinými slovy: jméno i víra se odstěhovaly o pár ulic dál; pozadu, pod těmito pomerančovníky, zůstalo jen to, co se pohnout nedalo.
