Imafronte katedrály
Postavené mezi lety 1737 a 1754 Jaimem Bortem z pověření kardinála Bellugy. Postav se přímo naproti, abys poznal, že je vyduté.

Za nejdivadelnějším barokním imafronte Španělska je gotická loď, srdce Alfonse X. a hvězdicová klenba, která bere dech.
🎧 Na trase Katedrála, náměstí Belluga a barokní srdceJen málo španělských staveb tak klame zvenčí. Katedrála v Murcii ukazuje návštěvníkovi jedno z nejokázalejších průčelí evropského baroka a za ním skrývá gotický chrám o dvě století starší, pohřební kapli, která patří k nejlepším na poloostrově, a věž, jejíž dokončení trvalo skoro tři sta let.
Postavilo se mezi lety 1737 a 1754 z pověření kardinála Bellugy podle návrhu Jaimeho Borta. Záměr je zřejmý: přenést řeč oltářního retabula, nejokázalejšího prvku barokního interiéru, na průčelí, aby ho vidělo celé město.
Výsledek má skutečnou hloubku: plochy, které vystupují a ustupují, volně stojící sloupy, výklenky a světce, a ani jednu rovnou plochu, na které by si oko odpočinulo. Je to městská scénografie v tom nejdoslovnějším smyslu.
Jedinečným ho dělá vyduté zakřivení. Místo aby se ukazovalo jako čelní plocha, imafronte se otevírá jako velký výklenek, obklopuje toho, kdo se postaví před něj, a postrkuje ho ke dveřím.
A úplně nahoře, kam se skoro nikdo nedívá, jsou místní světci: Panna Maria, která celek korunuje, a v postranních výklencích svatý Fulgencius a svatá Florentina, sourozenci a patroni Murcie, se svatým Leandrem a Isidorem.
Postavené mezi lety 1737 a 1754 Jaimem Bortem z pověření kardinála Bellugy. Postav se přímo naproti, abys poznal, že je vyduté.
Devadesát tři metrů, skoro devadesát osm i s korouhví. Začata v roce 1519 a dokončena v roce 1793, s dvousetletou přestávkou mezi tím.
Stáhněte si aplikaci a objevte Murcia offline, kdykoli budete chtít. Projděte pěší trasu Katedrála, náměstí Belluga a barokní srdce s místním průvodcem v uchu.
Zjistěte více o Viavoy →Projít dveřmi znamená změnit století. Loď je gotická, ze XIV. a XV. století, s žebrovými klenbami a konstrukční střídmostí, která nemá nic společného s divadelností venku. Ten kontrast je nejlepší lekcí architektury, jakou město nabízí.
Pod hlavním oltářem je uloženo srdce Alfonse X. Moudrého, který si výslovně přál být zčásti pohřben tady, z náklonnosti k městu, které připojil ke Kastilii. Je to jedno z nejzvláštnějších královských pohřebních míst ve Španělsku.
Uměleckým klenotem je Capilla de los Vélez, pohřební kaple markýzů tohoto titulu, s hvězdicovou klenbou mimořádné složitosti: plaménková gotika té nejambicióznější úrovně, jaká na poloostrově vznikla, s vnější výzdobou, která vypadá jako vyšívaná do kamene.
Doplňuje to chór, přenesený z jiného chrámu, Museo Catedralicio a výstup na věž.
Věž měří zhruba devadesát tři metrů, skoro devadesát osm i s korouhví, a patří k nejvyšším ve Španělsku. Začala se stavět v roce 1519, v plné renesanci, a dokončena byla až v roce 1793.
První patro, nejstřídmější, postavil Ital Jacobo Florentino a pokračoval v něm Jerónimo Quijano, s tou umírněnou renesanční chutí. Pak se stavba zastavila skoro na dvě století, protože hrozilo, že se věž nakloní: půda v Murcii je naplavená a váha představovala skutečný problém.
V XVIII. století byla dokončena patrem se zvony a špičatou střechou, už v plném baroku. Proto když se na ni díváš zdola nahoru, čteš dějiny španělské architektury v jediném objektu.
A její zvony nebyly ozdobou: varovaly před povodněmi na Seguře, zvonily na poplach ve válkách i při slavnostech a ohlašovaly pořadí zavlažování v huertě, aby každý rolník věděl, kdy na něj přijde řada s vodou. Nahoře je navíc Conjuratorio, odkud vycházel kněz zaklínat bouře a nálety sarančat.
Rafael Moneo, první španělský nositel Pritzkerovy ceny, odpověděl baroku naproti kamennou clonou uspořádanou jako partitura. A na náměstí nemá žádné dveře.
Oválný půdorys z let 1745-1781 nad alkázarem muslimských králů. Pod podlahou jsou vidět zbytky paláce a jeho hradeb.
Protože je vyduté: prohýbá se dovnitř jako velký výklenek nebo otevřená náruč, což je u průčelí nesmírně vzácné. Když se postavíš naproti, kámen tě obklopí a opticky tě postrkuje ke dveřím. Je to jeden z nejúčinnějších scénografických prostředků španělského baroka.
Navrhl ho architekt Jaime Bort a postavilo se mezi lety 1737 a 1754 z pověření kardinála Bellugy, velké politické a náboženské postavy tehdejší Murcie. Záměrem bylo přenést na průčelí řeč oltářního retabula, nejokázalejšího prvku interiéru barokního chrámu.
Ano, a to je velký kontrast celé stavby. Za barokní scénografií z XVIII. století je gotická loď ze XIV. a XV. století, s žebrovými klenbami a střídmostí, která nemá nic společného s tím, co je vidět venku. Projít dveřmi znamená změnit století.
Ano, pod hlavním oltářem, z výslovné vůle samotného krále. Alfons X. Moudrý, který připojil Murcii ke Kastilii, si přál, aby jeho srdce spočinulo v této katedrále, z náklonnosti, kterou k městu cítil. Je to jedno z nejzvláštnějších královských pohřebních míst ve Španělsku.
Skoro tři století: začala se stavět v roce 1519 a dokončena byla až v roce 1793, s přestávkou téměř dvou set let mezi tím, protože hrozilo, že se věž nakloní. Půda v Murcii je naplavená a váha představovala skutečný problém se sedáním. Proto mění sloh, jak stoupáš: dole renesance, nahoře baroko.
K mnohem víc než ke svolávání na mši. Varovaly před obávanými povodněmi na Seguře, když se řeka rozbouřila, zvonily na poplach ve válkách i při slavnostech a ohlašovaly pořadí zavlažování v huertě, aby každý rolník věděl, kdy na něj přijde řada s vodou. Věž město nezdobila: organizovala ho.
Pohřební kaple markýzů de los Vélez a umělecký klenot interiéru: má hvězdicovou klenbu mimořádné složitosti a vnější výzdobu, která vypadá jako vyšívaná do kamene. Je to plaménková gotika té nejambicióznější úrovně, jaká na poloostrově vznikla, a zaslouží si, abys jí věnoval chvíli zvlášť.
Stáhněte si Viavoy a projděte Murcia offline, kdykoli budete chtít.

Čtěte dál



