Castillo de Santa Bárbara
Tři terasovitě odstupňované okruhy, každý z jiného století. Výhled na 360 stupňů z Torrety vysvětlí celé dějiny města bez jediné cedule. Je zdarma: platí se jen výtah od pláže Postiguet.

Město, kde to nejlepší je zadarmo: muslimský hrad nad pláží, muzeum s Picassy a volným vstupem a promenáda ze šesti milionů mozaikových kostek. Jak si rozvrhnout dva dny.
🎧 Na trase Hrad Santa Bárbara a staré městoAlicante se obvykle bere jako zastávka cestou na nějakou pláž, a tím z něj vypadne skoro všechno zajímavé. Má jednu z největších středověkých pevností Španělska, muzeum umění XX. století, které tu nikdo nečeká, tři vrstvy dějin položené přes sebe a městskou pláž přímo v centru. Dva dny stačí a vyplatí se víc než dost.
Dopoledne: shora dolů.
Začni tím, že na hrad Santa Bárbara vyjedeš výtahem od vstupu vytesaného ve skále naproti pláži Postiguet. Hrad je zdarma, platí se jen výtah. A nahoře, na Torretě, je nejstarší kámen celého areálu: muslimové opevnili tuhle skálu v IX. století.
Logika je čistě zeměpisná: je to osamělá skála vysoká sto šedesát metrů nad přístavem a na tomhle pobřeží se nic nepohnulo, aniž by se to odsud vědělo. Dobyta byla 4. prosince 1248, v den svaté Barbory, a světice si jméno ponechala.
Sejdi do prostředního okruhu, díla Filipa II., s nízkými a šikmými zdmi navrženými tak, aby po nich střela sklouzla: je to opevnění proti dělům, ne proti žebříkům. Tam je MUSA, Městské muzeum, které ti za půl hodiny uspořádá celou návštěvu.
A pěšky sestup parkem Ereta do čtvrti Santa Cruz: bíle vybílené domy, květináče všude a ulice ze schodů, kde se na konci uličky najednou objeví moře. Kolem poustevny Santa Cruz vyjdeš do starého města.
Tři terasovitě odstupňované okruhy, každý z jiného století. Výhled na 360 stupňů z Torrety vysvětlí celé dějiny města bez jediné cedule. Je zdarma: platí se jen výtah od pláže Postiguet.
Vápno tu není jen kvůli vzhledu: bylo levné, odráží slunce a dezinfikuje. Pořád je to čtvrť sousedů, kteří zalévají a věší prádlo. Přijď brzy ráno nebo pozdě odpoledne: v poledne slunce na vápně oslňuje.
Stáhněte si aplikaci a objevte Alicante offline, kdykoli budete chtít. Projděte pěší trasu Hrad Santa Bárbara a staré město s místním průvodcem v uchu.
Zjistěte více o Viavoy →Všechno tři minuty od sebe.
Ve starém městě je konkatedrála San Nicolás čistý herrerovský styl: zvenku strohý kámen bez jediné ozdoby a uvnitř kupole vysoká skoro čtyřicet pět metrů, která všechno zaplaví světlem. Neodcházej bez křížové chodby, která není z lodi vidět a skoro nikdo ji nenajde.
Dvě minuty odtud je MACA, a tady přichází překvapení: Picasso, Miró, Dalí, Chillida, Tàpies, Kandinsky, Chagall a Giacometti, s volným vstupem. Dostalo se to sem, protože jeden alicantský umělec, Eusebio Sempere, shromáždil skoro dvě stě děl a daroval je svému městu.
Hned vedle je MUBAG, v nejvznešenějším alicantském paláci XVIII. století, se čtyřmi stoletími malířství a díly zapůjčenými z Prada. Jeho vlastním jménem je Emilio Varela, dědic Sorollova světla, který tu zůstal, místo aby odešel.
Zakonči den sestupem na Explanadu de España při západu slunce, kdy celé město vychází na procházku. Pod nohama víc než šest a půl milionu mramorových mozaikových kostek, které kreslí vlny; nad hlavou čtyři řady datlových palem.
Jedna z nejlepších sbírek XX. století ve Španělsku, a zadarmo. Expozice člení prohlídku do tří myšlenek: geometrie, abstrakce a figurace. Hodina a půl stačí: je malé a dá se dokonale obsáhnout.
Zvlněná dlažba vytváří skutečný optický klam: když jdeš a díváš se pod nohy, zdá se, že vlny postupují s tebou. Položili ji koncem padesátých let, i když vypadá, jako by tu byla odjakživa.
Dopoledne: přístav a centrum.
Začni v přístavu, kde začalo i město: Alicante bylo přístavem dřív než městem. Odsud se vyváželo Fondillón, sladké stařené červené víno, které se prodávalo do půlky Evropy, a v roce 1858 z něj železnice udělala přirozený přístav Madridu.
Pokračuj po Explanadě až ke Casa Carbonell, nejelegantnější budově nábřeží a pomstě vytesané do kamene: postavil ji průmyslník z Alcoy, který se tu cítil přehlížený, a rozhodl se postavit tady nejdražší a nejviditelnější budovu, jaká byla možná, aby ji bylo vidět z lodí.
Vystup k Mercado Central, eklektické stavbě s prvky valencijského modernismu a téměř třemi sty stánky. Přijď dopoledne, kdy tržnice opravdu žije. A hned vedle tržnice je náměstí Plaza del 25 de Mayo s památníkem bombardování, které tu v roce 1938 zabilo víc než tři sta lidí.
Zakonči v MARQ, archeologickém muzeu, které bylo v roce 2004 Evropským muzeem roku a chce celé dopoledne. Změnilo způsob, jak se vypráví archeologie: světla, zvuk a sály, které se proměňují, skoro jako divadelní inscenace.
Fajardo a Juan Vidal, 1917-1921. Pořád je to žaludek města. A nese svou nejhlubší ránu: italské bombardování 25. května 1938, uprostřed dopoledne a s tržnicí plnou lidí.
Evropské muzeum roku 2004, v bývalé nemocnici z roku 1926. Uchovává to, co se našlo v Lucentu, římském městě, od něhož má Alicante jméno, a po těch ruinách se dá chodit v Albuferetě.
Tři možnosti.
Snadná volba je pláž Postiguet, skoro kilometr písku přímo v centru s hradem v zádech. Podívej se z pobřeží na obrys hory: rozeznáš čelo, nos a bradu. Obyvatelé Alicante tomu říkají Cara del Moro, Maurova tvář.
Pokud hledáš prostor, pláž San Juan je dvacet minut tramvají z náměstí Luceros a je mnohem rozlehlejší. Linka TRAM vede podél celého pobřeží až do Benidormu a Dénie.
Klidná volba jsou parky: park Canalejas, nejstarší ve městě, se stoletými australskými fíkovníky, které tvoří katedrální loď z listí; a náměstí Gabriela Miró, kterému obyvatelé Alicante říkají plaza de Correos, nejchladnější kout centra.
A pokud ti zbude půl dne, Tabarca: jediný obydlený ostrov Valencijského společenství, půl hodiny plavby od přístavu jachet. Je to mořská rezervace, má opevněný areál z XVIII. století a znovu ji osídlil Karel III. janovskými rybáři.
Jméno pochází od slova postigo, branka: tady stála jedna z menších bran hradeb. V srpnu by tu jablko nepropadlo na zem, a to je cena za pláž v centru. Mimo hlavní sezónu se úplně promění.
Z roku 1886, na místě starých loděnic. Jeho fíkusy vypouštějí z větví vzdušné kořeny, které se po dosažení země mění v nové podpěry, a proto zvedají dlaždice. V létě jedno z nejchladnějších míst centra.
Ano, a s rezervou: hrad, staré město se čtvrtí Santa Cruz a konkatedrálou, tři muzea, Explanada a pláž. Za jeden den se dá stihnout to podstatné, ale vypadnou muzea, která patří k největším překvapením města. Se třemi dny se vejde i výlet na Tabarcu.
Samotný hrad je zdarma: platí se jen výtah, který jezdí nahoru od vstupu vytesaného ve skále naproti pláži Postiguet. Nahoru se dá dostat i autem po silnici na horu, nebo pěšky ze čtvrti Santa Cruz, což je náročné, ale je to nejhezčí cesta.
Ano. Vstup je volný a sbírka zahrnuje Picassa, Miróa, Dalího, Chillidu, Tàpiese, Kandinského, Chagalla a Giacomettiho. Dostala se sem proto, že alicantský umělec Eusebio Sempere shromáždil skoro dvě stě děl od více než sta umělců a místo aby je prodal, daroval je svému městu.
Ano, pláž Postiguet: skoro kilometr písku deset minut pěšky z kteréhokoli místa v centru, s horou a hradem v zádech. Pokud hledáš víc prostoru, pláž San Juan je dvacet minut tramvají z náměstí Luceros a je mnohem rozlehlejší.
Pokud máš půl dne, ano. Je to jediný obydlený ostrov Valencijského společenství, je půl hodiny plavby od přístavu jachet a je to mořská rezervace s velmi čistou vodou. Navíc si uchoval opevněný areál z XVIII. století: Karel III. ho opevnil a znovu osídlil janovskými rybáři, kteří předtím byli zajatci v tuniské Tabarce.
Na jaře a na podzim, kvůli teplotám a počtu návštěvníků. Červen má silné lákadlo: slavnosti Hogueras de San Juan, vyhlášené za slavnost mezinárodního turistického zájmu, s monumenty z kartonu a dřeva, které shoří v noci na 24., a s mascletá každé poledne na náměstí Luceros.
Stáhněte si Viavoy a projděte Alicante offline, kdykoli budete chtít.
