Postav se před Puerta de Alcalá a nejdřív ji poslouchej, teprve potom se dívej: doprava kolem ní krouží na nekonečném kruhovém objezdu ve dne v noci a ona uprostřed, nevzrušená, už přes dvě staletí sleduje, jak kolem plyne Madrid. Je to oblouk ze světlého kamene s pěti otvory, se sochami a vojenskými trofejemi nahoře, a nebyla to obranná brána, ale ozdobná: jakýsi civilní vítězný oblouk, jeden z prvních svého druhu v Evropě, postavený, aby důstojně uvítal každého, kdo do města přijížděl po cestě z Alcalá.
Vítězný oblouk pro hlavní město
Dal ji postavit Karel III. místo staré brány v městské ohradní zdi a navrhl ji italský architekt Francesco Sabatini, velký králův oblíbenec, týž, který podepsal zahrady Jardines de Sabatini a přiložil ruku k dílu na Palacio Real. Slavnostně otevřena byla v roce 1778.
Je postavená ze žuly a vápence z Colmenaru, má pět průchodů — tři střední oblouky a dva boční otvory s rovným překladem — a završují ji vojenské trofeje, erby a alegorické sochy. Měřítko je záměrně monumentální: šlo o to oznámit, že kdo tudy projíždí, vstupuje do hlavního města, ne do velké vesnice.
A teď detail, kterého si skoro nikdo nevšimne: její dvě strany nejsou stejné. Jedna má zdobnější ornamenty, druhá střídmější. Tradice vypráví, že král, když uviděl dva návrhy, které mu předložili, se nedokázal rozhodnout a nechal podle každého z nich udělat jedno průčelí. Obejdi ji a přesvědč se sám: Puerta de Alcalá má dvě různé tváře podle toho, odkud se na ni díváš.
Brána, která už nikam nevede
Brána byla součástí ohradní zdi, která obklopovala Madrid, a vyznačovala, kudy se do města vcházelo a kudy se z něj vycházelo, a dokonce se tu platilo mýto. Když město praskalo růstem ve švech a ta zeď byla na konci XIX. století zbořena, brána unikla krumpáči díky své kráse. Dnes je to vstup, který už nikam nevede: brána do celého Madridu.
Všimni si kamene: nese stopy šrapnelů z občanské války a podle tradice i z dřívějších událostí. Při restaurování je nesmazali a patří k jejímu životopisu.
V roce 1986 nahráli Ana Belén a Víctor Manuel píseň „La Puerta de Alcalá“, která se stala obrovským hitem a kterou dnes zná půl Španělska: to „mírala, mírala“, podívej se na ni, udělalo ze starého oblouku popovou ikonu. Text ji používá jako němého svědka všeho, co se kolem ní po staletí dělo. Na tento monument se tedy nejen díváš: také se zpívá.
V noci z ní osvětlení dělá jeden z nejkrásnějších obrázků centra a o Vánocích je součástí okruhu světel. Nejlepší místo na fotku je chodník na straně Retira, s ulicí Alcalá, která se otevírá v pozadí.
Nenechte si ujít
Dvě různé tváře
Jedno průčelí zdobné, druhé střídmé: říká se, že se král nedokázal rozhodnout mezi dvěma návrhy.
Stopy šrapnelů
Jizvy z občanské války, které se restaurátoři rozhodli nesmazat.
Píseň z roku 1986
„La Puerta de Alcalá“ od Any Belén a Víctora Manuela udělala z oblouku popovou ikonu.
Brána bez hradeb
Městská ohradní zeď byla zbořena v XIX. století; ona se díky své kráse zachránila a zůstala sama.
Jak zapadá do tvé návštěvy Madridu
Brána vévodí náměstí Plaza de la Independencia, které je zároveň severozápadním rohem parku Retiro. Když vejdeš tudy, dojdeš za deset minut k Estanque Grande s kolonádou Alfonse XII. a za dvacet k Palacio de Cristal.
Opačným směrem, dolů ulicí Alcalá, dojdeš za pět minut na Plaza de Cibeles s Palacio de Cibeles a jeho vyhlídkou a s Banco de España a odtud začíná Paseo del Arte s Museo del Prado a Museo Thyssen-Bornemisza. Na sever leží čtvrť Salamanca, luxusní nákupní oblast města.
Je to pětiminutová zastávka, kterou se vyplatí vložit mezi Retiro a muzea. Trasa Viavoy nazvaná Paseo del Arte a El Retiro ji zařazuje na konec itineráře, po procházce parkem, a místní průvodkyně ti vypráví její historii, zatímco jdeš.
Časté dotazy
Je pravda, že o ní existuje slavná píseň?
A ještě jaká. V roce 1986 nahráli Ana Belén a Víctor Manuel „La Puerta de Alcalá“, píseň, která byla obrovským hitem a kterou dnes zná půl Španělska: to „mírala, mírala“ udělalo ze starého oblouku popovou ikonu. Text ji používá jako němého svědka všeho, co se kolem ní po staletí dělo. Takže na tenhle pomník se nejen díváš: taky se o něm zpívá.
Proč stojí osamoceně, bez hradeb po stranách?
Protože jednoho dne hradba zmizela a ona zůstala. Brána byla součástí ohrady, která obepínala Madrid, a vyznačovala, kudy se do města vcházelo a vycházelo, dokonce se tu platilo mýto. Když město praskalo růstem a tu ohradu na konci XIX. století strhli, brána unikla, protože byla krásná. Dnes je to vchod, který už nikam nevede: brána do celého Madridu.
