Museo Canario
Největší sbírka na světě pozůstatků původních obyvatel Gran Canarie, shromažďovaná od roku 1879. Počítej s víc než hodinou a v klidu.

Před rokem 1478 tu žili lidé, o jejichž původu a jazyce se dodnes vedou spory. Co po nich zbylo, uchovává muzeum ve Veguetě, které založil lékař, jemuž Řím zakázal knihu.
🎧 Na trase Vegueta: katedrála, Kolumbus a zakladatelská čtvrťNejfascinující kapitola Gran Canarie je ta, která se odehrála dřív, než sem kdokoli z Evropy dorazil. Staří Kanaři tu žili už celá staletí, když se v roce 1478 vylodil Juan Rejón, a vzdorovali pět let. To, co o nich víme, se vejde do jednoho muzea ve Veguetě, a je to mnohem méně, než bychom chtěli.
Museo Canario založil v roce 1879 Gregorio Chil y Naranjo, lékař z ostrova, uprostřed vědeckého kvasu XIX. století, kdy se půl Evropy přelo o Darwina a o původ člověka.
Chil chtěl staré Kanaře zkoumat s vědeckou přísností a shromáždil sbírku, která je dnes na světě jedinečná. Draze za to zaplatil: jeho velké dílo o minulosti těchto ostrovů skončilo na církevním Indexu zakázaných knih, odsouzené Římem.
Muzeum si ducha XIX. století uchovává —dřevěné vitríny, systematický pořádek, atmosféra kabinetu— a v tom je část jeho síly. Není to zmodernizované muzeum s obrazovkami: je to archiv z jiné doby, který dál funguje.
Nejvíc zapůsobí antropologická sbírka: stovky lebek a mumií seřazených ve vitrínách. Nejde o morbiditu. Je to jediný existující způsob, jak se podívat do tváře lidem, kteří tu žili dřív, než sem kdokoli zvenčí dorazil.
Největší sbírka na světě pozůstatků původních obyvatel Gran Canarie, shromažďovaná od roku 1879. Počítej s víc než hodinou a v klidu.
Stáhněte si aplikaci a objevte Las Palmas offline, kdykoli budete chtít. Projděte pěší trasu Vegueta: katedrála, Kolumbus a zakladatelská čtvrť s místním průvodcem v uchu.
Zjistěte více o Viavoy →Pintaderas jsou hliněná razítka s geometrickými vzory a o jejich použití se dodnes vedou spory: označení vlastnictví ve společných sýpkách, zdobení těla, rodový symbol. Nikdo to neví jistě, a právě ta nejistota je dělá tak fascinujícími.
Idol z Tary (Ídolo de Tara) je sedící postava z pálené hlíny s velmi výraznými tvary těla a stala se symbolem ostrova. Badatelé se domnívají, že ztělesňovala plodnost, ale neznáme ani její skutečné jméno, ani víru, ke které patřila. Jmenuje se podle oblasti Tara nedaleko Telde, kde byla nalezena.
Neznalost je hlavním tónem celé této kapitoly. Víme, že staří Kanaři byli příbuzní berberských národů severní Afriky, že praktikovali mumifikaci, že žili v jeskyních a kamenných domech a že měli společné opevněné sýpky. O zbytku se vedou spory skoro o všem.
Uchovala se i mumifikace, nápadný rys: připravovali těla a ukládali je do pohřebních jeskyní a několik těch mumií je dnes ve vitrínách muzea.
Dobytí trvalo pět let, od roku 1478 do roku 1483, což je na ostrov této velikosti nehorázně dlouho. Staří Kanaři se bránili s využitím terénu —skalisek a roklí—, dokud guanarteme z Gáldaru nebyl zajat a nakonec neuzavřel s Kastilií dohodu.
Postavou, která ten odpor ztělesňuje nejlépe, je Doramas, náčelník skromného původu, který si velení vydobyl čirou odvahou, což bylo mezi starými Kanaři naprosto výjimečné. Padl v boji zhruba v roce 1481, podle tradice v souboji nedaleko Arucas.
Jeho jméno dnes nese Park Doramas, velká zahrada v centru, pojmenovaná tak už ve XX. století. Byl to záměrný způsob, jak se přihlásit k předhispánským kořenům ostrova a připomenout, že tu už před dobytím žil lid se svými hrdiny.
Protipól je vidět ve Veguetě: poustevna San Antonio Abad, kde se v roce 1478 sloužila první mše, nebo Kolumbův dům, která byla sídlem guvernéra čerstvě dobytého ostrova. Oba příběhy žijí vedle sebe ve stejné čtvrti, pět minut od sebe.
Nese jméno domorodého náčelníka, který vzdoroval Kastilii a padl v boji zhruba v roce 1481. Pojmenovat ho tak ve XX. století bylo záměrné přihlášení se ke kořenům.
Tady v roce 1478 vyrostl první kostel města a sloužila se první mše. Kilometr nula toho druhého příběhu, příběhu dobyvatelů.
Obyvatelé Gran Canarie před kastilským dobytím, příbuzní berberských národů severní Afriky. Žili v jeskyních a kamenných domech, měli společné opevněné sýpky a praktikovali mumifikaci. O jejich jazyce, náboženství a velké části společenského uspořádání se dodnes vedou spory skoro o všem.
Hliněná razítka s geometrickými vzory, typická pro Gran Canarii, o jejichž použití se dodnes diskutuje: mohla to být označení vlastnictví ve společných sýpkách, razítka na zdobení těla nebo rodové symboly. Mnoho se jich uchovalo v El Museo Canario a patří k nejznámějším obrazům předhispánské minulosti ostrova.
Sedící figurka z pálené hlíny s velmi výraznými tvary těla, která se stala symbolem ostrova. Jmenuje se podle oblasti Tara nedaleko Telde, kde byla nalezena. Badatelé se domnívají, že ztělesňovala plodnost, ale nezná se ani její skutečné jméno, ani konkrétní víra, ke které patřila.
Celých pět let, od roku 1478 do roku 1483, což je na ostrov této velikosti nesmírně dlouho. Staří Kanaři se bránili s využitím každého skaliska a každé rokle. Nakonec byl jejich vůdce, guanarteme z Gáldaru, zajat a uzavřel s Kastilií dohodu.
Domorodý náčelník, který vedl odpor proti kastilským vojskům. Jeho postava má v sobě něco zvláštního: nepocházel z urozené rodiny, byl skromného původu, a přesto si velení vydobyl čirou odvahou, což bylo mezi starými Kanaři naprosto výjimečné. Padl v boji zhruba v roce 1481, podle tradice v souboji nedaleko Arucas.
Protože staří Kanaři praktikovali mumifikaci: připravovali těla a ukládali je do pohřebních jeskyní, díky čemuž se zachovala. El Museo Canario od roku 1879 shromáždil největší sbírku těchto pozůstatků na světě a je to jediný existující způsob, jak ty lidi přímo zkoumat.
Zapůsobí, to ano: jsou to stovky lebek a několik mumií seřazených v dřevěných vitrínách z XIX. století. Není to ale pojaté jako podívaná ani jako morbidita, nýbrž jako vědecký archiv, a dojem, který zanechá, je spíš dojetí než odpor. Je to pravděpodobně návštěva, která nejvíc změní pohled na ostrov.
Stáhněte si Viavoy a projděte Las Palmas offline, kdykoli budete chtít.

Čtěte dál



