Palác přísného vzhledu, který v sobě skrývá víc historie než mnohé památky s frontou u dveří. Dal ho postavit kolem roku 1440 don Alonso Pérez de Vivero, účetní krále Jana II., a vypadá jako jedna z mnoha budov… dokud se nedozvíš, že se v jeho Sala Rica tajně vzali Katoličtí králové.
Sala Rica, 19. října 1469
Ta svatba byla opravdu tajná: bez platného papežského dispensu, s padělanou bulou, která měla obejít příbuzenství, proti vůli krále Jindřicha IV. a velké části kastilské šlechty.
Isabela a Ferdinand byli bratranec a sestřenice a bez papežova svolení by sňatek neplatil. Pravý dispens přišel až v roce 1471, kdy ho Sixtus IV. konečně udělil na přímluvu svého legáta Rodriga Borgii, budoucího Alexandra VI.
Ferdinand přejel Kastilii skoro inkognito, vydával se za obyčejného mulaře ze své vlastní družiny, protože kdyby ho poznali, mohlo to skončit velmi zle.
Ten narychlo spíchnutý svazek byl zárodkem toho, čemu jsme později začali říkat Španělsko. Spojení dvou korun, které mělo změnit svět, bylo nenápadně zpečetěno mezi těmito zdmi.
Z paláce soudem a archivem
Stavebník měl strašlivý konec: v roce 1453 Alonsa Péreze de Vivero zavraždili tak, že ho shodili z vrcholu věže. Zločin byl připsán donu Álvaru de Lunovi, oblíbenci krále Jana II., a byl poslední kapkou, která vedla k jeho pádu.
Krátce nato ho zatkli a veřejně sťali na Plaza Mayor ve Valladolidu. Nejmocnější muž Kastilie skončil na popravišti pár metrů odsud.
Časem palác hostil Real Chancillería, velký soudní tribunál království severně od řeky Tajo, s pravomocí nad půlkou země a kilometry nahromaděných soudních sporů.
Dnes uchovává Provinční historický archiv: tisíce sporů a lidských životů proměněných v papír. Je to budova, která nikdy nepřestala tak či onak spravovat království.
Nenechte si ujít
Postaven kolem roku 1440
Donem Alonsem Pérezem de Vivero, účetním krále Jana II.
V jeho Sala Rica se vzali Isabela a Ferdinand
Dne 19. října 1469, tajně a s padělanou bulou.
Jeho majitele zabili v roce 1453
Shodili ho z věže. Skandál uspíšil pád dona Álvara de Luny.
Potom tu sídlila Real Chancillería
Velký tribunál království severně od řeky Tajo. Dnes uchovává Provinční historický archiv.
Jak zapadá do tvé návštěvy Valladolidu
Stojí v historickém centru, pár minut od Plaza Mayor, na trase, která vede ke katedrále a k univerzitě.
Zastávka znamená deset minut venku. Je to archiv, který slouží svému účelu: ověř si, jestli je možné vstoupit do Sala Rica, kvůli které má smysl jít dovnitř.
Spoj ho s kostelem Santa María la Antigua a kostelem Las Angustias, které jsou co by kamenem dohodil.
Časté dotazy
Jak se Ferdinand dostal na tu tak tajnou svatbu?
Tím nejfilmovějším způsobem, jaký si dokážeš představit: v přestrojení. Ferdinand přejel Kastilii skoro inkognito, vydával se za sluhu, obyčejného mezkaře ze své vlastní družiny, aby ho nikdo nepoznal. Aragonie i Kastilie byly plné nepřátel toho sňatku, a kdyby ho chytili, mohlo ho to přijít hodně draho. Představ si ho, jak přijíždí do Valladolidu zmrzlý a vyděšený, aby se tajně oženil s princeznou, kterou sotva znal. A z toho vzešla země.
Kdo palác postavil a co se s ním stalo?
Don Alonso Pérez de Vivero, králův účetní, který nashromáždil jmění… a dočkal se strašného konce. V roce 1453 ho zavraždili tak, že ho shodili z vrcholu věže. Zločin padl na hlavu nejmocnějšího muže království, dona Álvara de Luna, oblíbence krále Jana II., a ta smrt byla poslední kapkou: o pár měsíců později skončil Álvaro de Luna sťatý ve Valladolidu. Palác, který měl spatřit slavnou svatbu, postavil muž s velmi černým osudem.
A ten problém s papežem?
Isabela a Ferdinand byli bratranec a sestřenice, pokrevní příbuzní, a bez papežova povolení by ten sňatek neplatil. Ta kličková záležitost se doopravdy narovnala až v roce 1471, když papež Sixtus IV. konečně udělil pravý dispens, rukou svého legáta Rodriga Borgii, toho, který se časem stal papežem Alexandrem VI. Tak zamotaně začalo manželství, které sjednotilo Španělsko.
