Nenápadná fasáda v nevzhledné ulici čtvrti Velluters a za ní dům cechu, který udělal Valencii bohatou. Tady po staletí vládli mistři tkalci hedvábí, ve čtvrti, kde stály tkalcovské stavy — velluter znamená tkadlec sametu —, a tady se dochoval archiv, keramická podlaha z XVIII. století a stavy. Všechno bohatství, s nímž se obchodovalo v Lonja, se vyrábělo, nit po niti, v těchto ulicích.
Cech v hodnosti koleje
Budova pochází z XV. století a byla sídlem cechu velluters, tkalců sametu, který v roce 1686 získal hodnost Colegio del Arte Mayor de la Seda. „Arte Mayor“, vyšší umění, odlišovalo mistry nejjemnějších a nejsložitějších hedvábí od méně náročných prací; „Colegio“, kolej, byla hodnost skoro univerzitní, s právem zkoušet a udělovat titul.
V době největší slávy, mezi XV. a XVIII. stoletím, měla Valencie v provozu až tisíce tkalcovských stavů a její hedvábí oblékalo krále a oltáře půlky Evropy. Město jen netkalo: pěstovalo moruše, chovalo bource a předlo, jinými slovy ovládalo celý řetězec.
Konec přišel ze dvou stran najednou. V polovině XIX. století zdecimovala bource morušového v celé Evropě epidemie zvaná pebrina — byla tak vážná, že ji osobně zkoumal Louis Pasteur —, a zároveň textilní industrializace udělala z ručního tkalcovského stavu neudržitelnou věc. Během několika desetiletí pětisetleté řemeslo vyhaslo.
Co je k vidění uvnitř
Kus, který překvapí každého, je podlaha. Síň slávy v hlavním patře je vydlážděná valencijskými kachlemi z XVIII. století, které zobrazují alegorii slávy, a je v pozoruhodném stavu. Chodí se po ní po ochranné desce: je to doslova obraz na podlaze.
V sálech se stavy jsou zachované kompletní tkalcovské stroje, včetně funkčního stavu na samet, a děrné štítky systému Jacquard: proděravělé kartonové pásy, které programovaly vzor látky. Je to přímý předek počítačového programování a vidět ho v původním prostředí má něco do sebe.
Muzeum navíc uchovává archiv cechu — zkušební knihy, řády, vzorníky — a sbírku textilií. Prohlídka je krátká, něco přes hodinu, a patří k nejlépe vysvětleným ve Valencii.
Nenechte si ujít
Podlaha Síně slávy
Valencijské kachle z XVIII. století s celou alegorií. Obraz, po kterém se chodí.
Děrné štítky Jacquard
Proděravělé kartony, které programovaly vzor látky: přímý předek softwaru.
Pebrina
Epidemie, která zabila evropské bource morušové. Zkoumal ji Pasteur a skoncovala s řemeslem.
Velluters
Čtvrť se jmenuje podle velluters, tkalců sametu. Jméno je řemeslo.
Jak zapadá do tvé návštěvy Valencie
Stojí ve Velluters, čtvrti tkalců, deset minut od Lonja a Mercado Central. Je to méně turistická část starého města s nerovnoměrnou obnovou a stojí za procházku právě proto.
Kombinace, která dává všemu smysl, je navštívit obě budovy v jeden den: tady se hedvábí vyrábělo a tam se s ním obchodovalo. Lonja bez tohoto muzea je pěkná budova; s ním pochopíš, odkud pocházely peníze, za které se postavila.
A poznámka ke kalendáři: při Ofrenda během Fallas nosí falleras hedvábné kroje tkané podle těchto vzorů a některé valencijské tkalcovské dílny je dodnes vyrábějí. Řemeslo není úplně mrtvé: přežívá díky slavnosti.
Časté dotazy
Proč „Colegio“, kolej, a „Arte Mayor“, vyšší umění?
Protože to nebyl jen tak nějaký cech. „Arte Mayor“ odlišovalo mistry tkalce těch nejjemnějších a nejsložitějších hedvábí, elitu řemesla, od méně náročných prací. A „Colegio“ je hodnost, kterou mu udělil král Karel II. v roce 1686, když ho královským privilegiem povýšil na korporaci s vlastními zákony a vlastní hrdostí. Zkrátka: tohle byl dům nejlepších v oboru a oni chtěli, aby to bylo znát hned, jak člověk vejde dveřmi.
Co doopravdy skoncovalo s valencijským hedvábím?
Ta pohroma měla jméno: pebrina, nemoc, která napadala samotné bource morušové. A všimni si té souvislosti: byla tak vážná pro celou Evropu, že ji nikdo menší než Louis Pasteur, ten od očkování, studoval celé roky, aby zachránil francouzské hedvábnictví. Ve Valencii zasadil drobounký mikrob ránu z milosti staletím tkalcovských stavů, které oblékaly krále. Dějiny někdy nemění armády, ale potvora, kterou pouhým okem nevidíš.
