Bílá geometrická budova na okraji Barrio del Carmen, která se rozchází se starým kamenem všeho kolem. IVAM se otevřel v roce 1989 a byl jedním z prvních muzeí ve Španělsku věnovaných výhradně umění XX. století. Uchovává velkou část díla Julia Gonzáleze, sochaře, který naučil Picassa pracovat se železem. Ale to, co překvapí nejvíc, není v sálech: je to ve sklepení, přimknuté ke středověké hradbě.
Muzeum postavené jako muzeum
Skoro všechna španělská muzea sídlí v přestavěných budovách: v palácích, klášterech, nemocnicích. IVAM je výjimkou, a jednou z prvních: od nuly ho navrhli jako schránku pro současné umění, a je dílem architektů Emilia Giméneze a Carlose Salvadorese.
Je to znát uvnitř: prostorné a neutrální sály, kontrolované horní světlo, přehledný oběh, bez omezení, která s sebou nese nové využití historické budovy. V roce 1989 to byla ve Španělsku novinka a Valencii to nakrátko posunulo v muzeografii současného umění před Madrid a Barcelonu.
Jádrem sbírky je dílo Julia Gonzáleze, barcelonského sochaře z rodiny zlatníků, který přivedl kované železo do avantgardního sochařství. Na počátku třicátých let pracoval s Picassem a naučil ho svařovací techniky, které Picasso pak uplatnil ve svých kovových konstrukcích: bez Gonzáleze by velká část sochařství XX. století byla něčím jiným.
Hradba ve sklepení
Při hloubení základů se objevil značný úsek středověké hradby Valencie, té ze XIV. století, s věží a příkopem. Místo toho, aby ho zdokumentovali a znovu zasypali — což byla běžná praxe —, rozhodli se ho začlenit do muzea.
Výsledkem je sál v dolním podlaží, kde jdeš těsně podél šest set let staré zdi, uvnitř budovy z bílého betonu z konce XX. století. Ta kombinace je zvláštní a funguje: je to nejspíš nejpamátnější sál muzea a bývá prázdný.
Sbírka navíc zahrnuje fondy fotografie, španělského pop artu, informelu a skupiny Equipo Crónica, valencijského kolektivu, který v šedesátých a sedmdesátých letech přetvářel Velázqueze a Picassa v duchu politické kritiky. Vidět Equipo Crónica ve Valencii, kde vznikla, má smysl navíc.
Nenechte si ujít
Hradba ve sklepení
Úsek ze XIV. století s věží a příkopem, začleněný do sklepení muzea. Bývá prázdný.
Julio González
Sochař, který naučil Picassa svařovat železo. Bez něj by polovina sochařství XX. století byla něčím jiným.
Postavené jako muzeum
V roce 1989, kdy skoro všechna španělská muzea sídlila v přestavěných klášterech a palácích.
Equipo Crónica
Valencijský kolektiv, který přepsal Velázqueze v politickém duchu. Vidět ho tady má smysl navíc.
Jak to zapadá do tvé návštěvy Valencie
Stojí na hranici Barrio del Carmen, pět minut od Centre del Carme a osm od Torres de Quart. Je muzejní zastávkou trasy po čtvrti.
Vstupné je levné a jsou časové bloky zdarma, obvykle v neděli. Počítej s hodinou a půl; pokud tě současné umění nezajímá, sejdi stejně do sklepení s hradbou, které se dá vidět za deset minut a cestu ospravedlní.
Spoj ho s Centre del Carme, které je pět minut odtud a je zdarma, a uvidíš obě tváře valencijské současné scény: stálou muzejní sbírku a experimentální program centra.
Časté dotazy
Odkdy vlastně IVAM existuje?
Otevřel se v roce 1989 a má jednu zásluhu, která na první pohled není vidět: byl postaven od nuly jako muzeum, v této bílé a světlé budově, kterou navrhli architekti Emilio Giménez a Carlos Salvadores. Většina španělských muzeí sídlí v přestavěných palácích nebo klášterech; tohle se naopak zrodilo už jako muzeum, promyšlené do posledního koutu pro vystavování současného umění. Na svou dobu to byla velmi pokroková sázka a zařadila Valencii na mezinárodní mapu umění.
