Seville · Co vidět

Giralda

La Giralda

Devadesát sedm metrů cihel, které jsou už přes osm set let první věcí, kterou ze Sevilly uvidíš z kteréhokoli směru. Giralda vznikla kolem roku 1184 jako minaret velké almohadské mešity a dnes je zvonicí největší gotické katedrály na světě: muslimská věž zakončená renesančním patrem a korunovaná bronzovou korouhvičkou. Dá se na ni vystoupat, a ne po schodech. Právě tenhle detail z ní dělá něco jiného než kteroukoli jinou věž v Evropě.

Třicet pět ramp a ani jeden schod

Když ji almohadové stavěli, minaret potřeboval, aby muezzin vystoupal nahoru pětkrát denně. Místo točitého schodiště navrhli stavitelé třicet pět širokých ramp s velmi mírným sklonem, které se točí kolem masivního cihlového jádra. Verze, kterou všichni opakují, je, že byly udělané k tomu, aby se po nich dalo vyjet na koni, a i když nikdy nebylo doloženo, že by se to stalo, šířka i sklon by na to bohatě stačily.

Pro dnešního návštěvníka to znamená něco velmi konkrétního: výstup na Giraldu je zvládnutelný. Nejsou tu schody, kromě několika na samém konci, nejsou tu úzká místa, kde by ses míjel s tím, kdo jde dolů, a u kteréhokoli okna na trase se dá zastavit, aniž bys blokoval cestu. Je to nejpohodlnější výstup ze všech velkých evropských zvonic.

Všimni si cihel, zatímco stoupáš. Plochy se sebkou —tou sítí propletených kosočtverců, která pokrývá exteriér— a ajimeces, zdvojená okna se sloupkem uprostřed, jsou čistě almohadské. Je to stejný dekorativní jazyk, jaký uvidíš na mešitě Kutubíja v Marrákeši, kterou postavili titíž architekti ve stejných letech.

Na co se dívat nahoře a na co dole

Z patra se zvony není nejlepší výhled na střechy obecně, ale ten, který padá kolmo dolů na katedrálu: odtud najednou pochopíš velikost chrámu, opěrné oblouky, klenby a Patio de los Naranjos proměněné v zelenou mřížku. Je to perspektiva, kterou nezískáš z žádného jiného místa ve městě.

Na jih uvidíš Alcázar a jeho zahrady, na západ ohyb Guadalquiviru s Torre del Oro a Trianou a na sever labyrint střešních teras starého města, nad nímž vykukují Las Setas. Za jasného dne rozeznáš na obzoru pohoří Sierra de Aracena.

Dole, u paty věže, je detail, který skoro nikdo nehledá: v rohu, který hledí na Patio de los Naranjos, se v základech zachovaly znovu použité římské a vizigótské kvádry. Almohadové založili svůj minaret na kamenech dřívější Hispalis, takže arabská věž stojí doslova na římském městě.

Nenechte si ujít

Třicet pět ramp

Ani jeden schod až nahoru: nejpohodlnější výstup mezi velkými zvonicemi Evropy.

Giraldillo

Čtyři metry a přes tunu bronzu, který se od roku 1568 otáčí i v tom nejslabším vánku.

Plochy se sebkou

Almohadská síť kosočtverců, stejná jako na Kutubíji v Marrákeši, dílo stejné školy.

Výhled na katedrálu

Z patra se zvony vidíš chrám kolmo shora: jediný způsob, jak pochopit jeho skutečnou velikost.

Jak zapadá do tvé návštěvy Sevilly

Výstup je zahrnutý ve vstupence do katedrály, takže se nenavštěvuje zvlášť: vchází se z interiéru chrámu, obvykle po prohlídce lodí. Počítej asi s dvaceti minutami na výstup, rozhlédnutí a sestup, plus čas, který ti zabere cesta od vchodu.

Nejlepší doba je první časové okno ráno nebo poslední odpoledne. V poledne se patro se zvony zaplní a u oken se stojí fronta. Pokud si můžeš vybrat den, vyhni se nedělnímu dopoledni: otevírací doba se kvůli bohoslužbám zkracuje.

Pokud ji chceš vidět zvenku, klasický pohled je z Plaza Virgen de los Reyes, ale nejkrásnější je z Plaza del Triunfo při západu slunce, kdy cihla zoranžoví, a z Calle Betis na druhém břehu řeky, odkud věž vykukuje nad střechami El Arenal.

Časté dotazy

Co je ta postava, která se tam nahoře otáčí?

Je to bronzová žena, která představuje vítěznou Víru. Odlil ji Bartolomé Morel v roce 1568; měří asi čtyři metry a váží přes tunu, a přesto se pohne i v tom nejslabším vánku. V jedné ruce drží palmovou ratolest a v druhé labarum, které proti větru funguje jako lopatka. To, že něco tak těžkého funguje jako obyčejná korouhvička, velká jako budova, mě nepřestává udivovat.

Nebyla celá věž dílem Arabů?

Ne tak úplně, a pozná se to, když si všimneš změny struktury. Podívej se, kde cihla s kosočtverci přechází v kámen: tam končí minaret a začíná křesťanská ruka. Zvonové patro, které věž završuje, postavil Hernán Ruiz v roce 1568, když na muslimskou stavbu usadil renesanční podlaží. Původní minaret končil čtyřmi navlečenými koulemi ze zlaceného bronzu, které v roce 1356 shodilo na zem zemětřesení. Skoro čtyři staletí dělí základnu od špičky.

Má někde ve světě nějakou dvojčatovou věž?

Ano, a jsou to tři sestry. Almohadové postavili tři velké minarety skoro současně a ve stejném duchu: Giraldu tady, Kutubíju v Marrákeši a Hassanovu věž v Rabatu, ty dvě v Maroku. Jestli tam někdy pojedeš a uvidíš Kutubíju, okamžitě poznáš tu cihlu a ty plochy s kosočtverci; je to jako narazit na vzdálenou sestřenici naší věže. Sdílely říši a sdílely i stejnou školu stavitelů.

Objevte Seville a poslouchejte vlastním tempem

Projděte ji s místními průvodci, vlastním tempem a offline.

Aplikace Viavoy

Další místa v Seville

Las Setas

48 laviček provincií

Pavilony Expa 29

Pomník Elcana a rozloučení

Palác hraběnky z Lebrije

Paseo Alcalde Marqués del Contadero