Zvenku nijak nepoutá pozornost a uvnitř vypadá jako obyčejný barokní klášter, s bílým a hladkým stropem nad kostelem. Dokud se ve XX. století někdo nepodíval, co je nad tím stropem, a neobjevilo se to, co bylo tři sta let ukryté: polychromovaný mudéjarský kazetový strop z XV. století, úplný, schovaný pod barokním podhledem, který se nikdo neobtěžoval odstranit.
Strop, který byl ukrytý
V XVII. století se komunita podle vkusu doby rozhodla kostel zmodernizovat a pod původní krytinu umístila rovný sádrový strop. Nic se nezničilo: prostě se to zakrylo, protože mudéjar se považoval za zastaralý a baroko vyžadovalo bílé a čisté plochy.
Tohle gesto, které bylo projevem estetického pohrdání, se ukázalo jako nejlepší možný způsob konzervace. Kazetový strop zůstal zhruba tři sta let chráněný před kouřem svíček, vlhkostí i pozdějšími přestavbami, a když se objevil, byl ve stavu, jakého by žádný viditelný strop nedosáhl.
Dnes se prochází po lávce instalované ve výšce stropu, takže kráčíš přímo pod vyřezávaným dřevem a zblízka vidíš proplétaný ornament, táhla i polychromii. Právě tahle blízkost dělá návštěvu: kazetový strop viděný ze země, z patnácti metrů, nevynikne stejně.
Klášter ve vrstvách
Stavba funguje jako stratigrafický řez dějinami města. Jsou tu románské pozůstatky z XII. století v původním zdivu, mudéjarský kazetový strop z XV. století, gotické nástěnné malby objevené při týchž pracích, barokní vrstva ze XVII. století i pozdější přístavby.
Nástěnné malby jsou dalším objevem z týchž zásahů: gotické scény, které zůstaly pod vrstvami vápna a podařilo se je částečně obnovit. Jsou fragmentární, jak to obvykle bývá, ale umožňují vidět, jak byl středověký kostel vyzdobený, než se všechny vybílily.
Obývají ho klarisky, ženská větev františkánského řádu, kterou založila Klára z Assisi, a komunita dál žije v klauzuře. Část přístupná návštěvníkům je oddělená od prostor klášterního života a tohle soužití návštěvy a klauzury je součástí toho, co při prohlídce vnímáš.
Nenechte si ujít
Tři sta let zakrytý
Mudéjarský kazetový strop z XV. století se v XVII. století ukryl pod barokní strop a objevil se až ve XX. století.
Pohrdání ho zachovalo
Zakrytí ho ochránilo před kouřem, vlhkostí a přestavbami. Žádný viditelný strop by se v takovém stavu nedochoval.
Chodí se v jeho výšce
Lávka umožňuje projít přímo pod dřevem a vidět proplétaný ornament a polychromii zblízka.
Gotické malby pod vápnem
Při týchž pracích se objevily středověké malby, které byly po staletí vybílené. Fragmentární, ale čitelné.
Jak to zapadá do tvé návštěvy Salamanky
Stojí v ulici Santa Clara, pět minut od kláštera San Esteban a deset od Plaza Mayor, v klášterní čtvrti na východě starého města. Dobře se spojí se San Esteban a s Las Dueñas do jednoho dopoledne.
Prohlídka je s průvodcem, trvá asi čtyřicet minut a je to jediný způsob, jak se dovnitř dostat: volně vstoupit nelze. Otevírací doba je omezená, se vstupy v pevných časech, takže si ji musíš ověřit, než se tam vydáš.
Patří k nejméně navštěvovaným místům starého města a k těm, která nejvíc překvapí, právě proto, že nikdo nečeká, že za nenápadným průčelím najde úplný mudéjarský kazetový strop. Pokud plán zahrnuje tři kláštery, tenhle zná nejméně lidí.
Časté dotazy
Proč zakryli tak cenný strop?
Protože vkus se mění, a někdy krutě. V XVIII. století jim to středověké dřevo připadalo staré a chudé; elegantní bylo tehdy baroko, se sádrovými klenbami a zlacením. Dali přednost tomu zakrýt staré tím, co bylo v módě, a nechali mudéjar spát ve tmě. Krásné je, že jeho zakrytí se nakonec, aniž by to kdo zamýšlel, ukázalo jako nejlepší způsob, jak ho zachovat.
Kdo jsou klarisky?
Dcery svaté Kláry z Assisi, která se někdy kolem roku tisíc dvě stě dvanáct nechala získat příkladem svatého Františka a založila řád žen oddaných absolutní chudobě a klauzuře. Žít bez ničeho, za zavřenými dveřmi, v modlitbě. A tento klášter vznikl sotva jednu generaci poté: patří k nejranějším, které klarisky měly v celém Španělsku.
