Sedí na své lavičce jako kdokoli jiný, s tím výrazem drzé holčičky. Je to Mafalda z komiksových stripů, ta, která nesnášela polévku a dělala si starosti o svět, a lavička je udělaná tak, aby sis k ní mohl sednout. Navíc má sestru-dvojče v Buenos Aires.
Z Argentiny do Ovieda díky jedné ceně
V roce 2014 převzal její autor, kreslíř Quino, v tomhle městě Cenu prince asturského za komunikaci a humanitní vědy, jedno z velkých ocenění, která Oviedo každý podzim předává v Teatro Campoamor.
Na jeho počest si město chtělo navždy ponechat jeho nejslavnější postavu a objednalo tuhle sochu u sochaře Pabla Irrganga. Je to přesně tentýž mechanismus, který o jedenáct let dřív dal vzniknout soše Woodyho Allena.
A detail, který to celé završuje: tahle Mafalda má sestru-dvojče, úplně stejnou, sedící na lavičce ve čtvrti San Telmo v Buenos Aires. Tuhle lavičku v Oviedu a tu na druhém konci světa spojuje tatáž holčička.
Quino ji kreslil mnohem kratší dobu, než by se zdálo: jen od roku 1964 do roku 1973, sotva devět let. Skončil s ní, protože se prý bál, že se začne opakovat.
Devět let stripů a půl století cestování
Ta hrstka stripů stačila, aby holčička cestovala po světě ještě dalšího půl století. Mafalda byla přeložena do desítek jazyků a znovu a znovu vychází bez přestávky.
Její aktuálnost vysvětluje tón: je to humorný komiks o mezinárodní politice, nerovnosti a nesmyslnosti dospělých, vyprávěný holčičkou, a tahle témata za šedesát let nezastarala.
Socha navíc funguje jako skutečná lavička: lidé si sednou, vyfotí se a jdou dál. Právě o takové každodenní používání usilují pouliční sochy v Oviedu, kterých je po ulicích a náměstích rozeseto přes sto.
Stojí v Campo de San Francisco, velkém parku města, mezi dalšími sochami a bustami: je to muzeum pod širým nebem bez střechy a bez vstupenek.
Nenechte si ujít
Díky ceně pro Quina v roce 2014
Cena prince asturského za komunikaci a humanitní vědy. Vytvořil ji sochař Pablo Irrgang.
Má dvojče v Buenos Aires
Úplně stejnou, sedící na lavičce ve čtvrti San Telmo. Obě lavičky spojuje tatáž holčička.
Jen devět let stripů
Od roku 1964 do roku 1973. Quino s ní skončil, protože se bál, že se začne opakovat.
Lavička je skutečná
Je udělaná tak, aby sis k ní sedl. Je to nejfotografovanější socha parku.
Jak to zapadá do tvé návštěvy Ovieda
Najdeš ji v Campo de San Francisco, parku v centru, pár minut od Calle Uría a od Teatro Campoamor.
Zastávka trvá pět minut, plus fotka vsedě vedle ní. Přístup je volný a kdykoli.
Zapadá do trasy po sochách města, spolu s Woodym Allenem, Regentou a Culis Monumentalibus.
Časté dotazy
Jak dlouho Quino Mafaldu kreslil?
Méně, než se zdá: jen od roku 1964 do roku 1973, sotva devět let. Quino s ní přestal, protože, jak sám vyprávěl, se bál, že se začne opakovat. Ta hrstka stripů mu stačila na to, aby holčička cestovala po světě ještě dalšího půl století, až k této lavičce.
