Průčelí z masivního kamene se zvonicovou stěnou a atmosférou starého kláštera a uvnitř jediná nesmírně vysoká loď zaklenutá žebrovými klenbami. Je to to, co zbylo z velkého dominikánského kláštera, založeného tu v roce 1518. A jeho skutečný poklad je barokní: zlacené oltáře.
Pozdní gotika a renesance zároveň
Stavět se začal kolem roku 1526 podle plánů Juana de Cerecedo staršího a mísí pozdní gotiku s renesancí, v době, kdy oba jazyky ve španělské architektuře žily vedle sebe bez zjevného konfliktu.
Výsledkem je jediná velmi vysoká loď se žebrovými klenbami, chladným šerem a tou vůní vosku a kadidla, která se nikdy nemění. Je to typ klášterního kostela žebravých řádů: prostorný, otevřený a určený ke kázání.
Dominikánům se říká „psi Páně“ kvůli slovní hříčce s latinou: Domini canes. Odtud pochází jejich klasický obraz, černobílý pes s pochodní v tlamě, barvy jejich hábitu a plamen kázání. Sami dominikáni ten vtip s chutí přijali za svůj.
Klášter, ke kterému patřil, byl v říjnu 1934 během asturské revoluce těžce poškozen a musel být přestavěn jako kolej samotných dominikánů. Kostel se stal farním v roce 1969.
Oltáře a Růženec
Nenech si ujít zlacené oltáře, hlavně oltář Růžencové Panny Marie, vyřezaný mezi lety 1730 a 1733, a hlavní oltář, dílo Josého Bernarda de la Meana z let 1758 až 1762: exploze sloupů a světců, která jako by v hloubi chrámu hořela.
Je to asturské sochařství XVIII. století v čisté podobě a ukazuje, čeho byl kraj schopen, když měl peníze a zakázky. Řezba i zlacení jsou špičkové.
To, že je tu oltář Růžencové Panny Marie, není náhoda: tahle úcta se šířila hlavně z dominikánských klášterů a od XVI. století měl skoro každý dům řádu svou kapli zasvěcenou Panně Marii Růžencové, s vlastním bratrstvem a svátkem 7. října.
V tomhle kostele navíc sídlí bratrstvo Nazaretského, nejstarší bratrstvo města, které každý Svatý týden vynáší svá procesní sousoší po těchhle svazích, za dunění bubnů mezi zdmi a se stovkami místních, kteří průvod doprovázejí.
Nenechte si ujít
Dominikánský klášter z roku 1518
Kostel se začal stavět kolem roku 1526 podle plánů Juana de Cerecedo staršího.
Pozdní gotika a renesance
Jediná nesmírně vysoká loď se žebrovými klenbami, z doby, kdy oba jazyky žily vedle sebe.
Hlavní oltář je z let 1758-1762
Od Josého Bernarda de la Meana: asturské sochařství XVIII. století v čisté podobě.
„Psi Páně“
Domini canes, latinská slovní hříčka, kterou sami dominikáni s chutí přijali za svou.
Jak to zapadá do tvé návštěvy Ovieda
Stojí ve starém městě, v horní části, pár minut od univerzity a od náměstí Plaza de Riego.
Prohlídka trvá asi dvacet minut. Ověř si otevírací dobu: je to fungující farní kostel a přizpůsobuje se bohoslužbám.
Svahem dolů se otevírají zahrady Campillín, zelený balkon, kam si obyvatelé Ovieda chodí provětrat hlavu, a odtud se pokračuje k Foncaladě a San Julián de los Prados.
Časté dotazy
Proč se dominikánům říká „psi Páně“?
Je to slovní hříčka s latinou: Domini canes, psi Páně. Odtud pochází jejich klasický obraz, černobílý pes s pochodní v tlamě, barvy jejich hábitu a plamen kázání. Oni sami ten vtip s chutí přijali za svůj.
A proč je v jejich kostelech vždycky růžencový oltář?
Protože úcta k růženci se šířila hlavně z dominikánských klášterů a od XVI. století měl skoro každý dům řádu svou kapli zasvěcenou Panně Marii Růžencové, s vlastním bratrstvem a svátkem sedmého října. V dominikánském kostele není ten oltář jen další ozdobou: je to podpis domu.
Které bratrstvo sídlí v tomto kostele?
Bratrstvo Nazaretského (Nazareno), nejstarší bratrstvo ve městě. Každý Svatý týden nese svá procesní sousoší po těchto svazích, s bubny, které duní mezi zdmi, a stovkami obyvatel, kteří jdou za průvodem ve světle svící. A ze svahu dolů se otevírají zahrady Campillín, zelený balkon, kde se obyvatelé Ovieda vyhřívají na slunci.
