Bronzová dáma stojící uprostřed náměstí, v šatech z konce XIX. století a s pohledem ztraceným směrem ke katedrále. Je to Ana Ozores, hrdinka románu La Regenta, který Clarín vydal mezi lety 1884 a 1885 a který mnozí považují po Donu Quijotovi za nejlepší španělský román XIX. století.
Vetusta aneb jak svléknout vlastní město
Leopoldo Alas „Clarín“ byl profesorem na Univerzitě v Oviedu a ve své knize vylíčil tohle město pod falešným jménem — nazval ho Vetusta — a nemilosrdně ho svlékl do naha: jeho ctižádostivé kněze, zahálčivé panáčky, jeho klepy i pokrytectví.
Ana, Regentka, je citlivá a osamělá žena, provdaná za staršího muže, chycená mezi zpovědníkem a svůdcem a rozdrcená městem, které ji neustále sleduje. Román je brutální studií provinčního společenského dusna.
Když vyšel, pobouřil Oviedo: mnozí se v něm poznali a vůbec se jim to nelíbilo. Celá desetiletí pak zůstával napůl odstrčený, s málo vydáními a s nemalými rozpaky ve městě.
Teprve ve druhé polovině XX. století ho kritika postavila tam, kde je dnes. Trvalo skoro sto let, než ho jeho město přestalo číst jako urážku a začalo ho číst jako monument.
Na týchž dlaždicích jako fikce
Sochu vytvořil Mauro Álvarez v roce 1997 a umístili ji sem záměrně, na náměstí Alfonse II., na tytéž dlaždice, po kterých se Ana procházela v románu, před katedrálu, která ovládá celý příběh.
To umístění není dekorativní: román začíná právě na věži katedrály, odkud kanovník magistrál don Fermín de Pas pozoruje město dalekohledem, jako by hlídal stádo.
Clarín tu věž popsal jako „romantickou báseň z kamene, jemný hymnus sladkých linií němé a věčné krásy“. Málokterá věž má takový literární milostný dopis.
Lidé se s ní fotografují a při průchodu se dotýkají její ruky, a to tak, že bronz šatů je ošoupaný. Patří k nejoblíbenějším sochám města, které jich má pod širým nebem přes sto.
Nenechte si ujít
Ana Ozores, Regentka
Hrdinka románu, který Clarín vydal mezi lety 1884 a 1885, od roku 1997 v bronzu.
Oviedo se jmenuje Vetusta
Clarín ho vylíčil pod falešným jménem a svlékl ho do naha: jeho kněze, panáčky, pokrytectví.
Město se urazilo
Mnozí se v románu poznali. Trvalo skoro sto let, než se začal číst jako monument, a ne jako urážka.
Na dlaždicích fikce
Umístěná před katedrálou, tam, kudy se Ana v románu procházela.
Jak to zapadá do tvé návštěvy Ovieda
Stojí na náměstí Alfonse II. Cudného, před katedrálou, v přesném středu starého města.
Zastávka trvá pět minut. Je to veřejný prostor, přístupný kdykoli.
Patří k trase soch pod širým nebem v Oviedu, spolu s Woodym Allenem, Mafaldou a drzým Culis Monumentalibus. Město jich má přes sto.
Časté dotazy
Měl ten román úspěch hned od začátku?
Vůbec ne. Po desítky let zůstávala La Regenta napůl odstrčená, s malým počtem vydání a s jistými rozpaky na místní scéně, a teprve ve druhé polovině XX. století ji kritika postavila tam, kde je dnes. Trvalo skoro sto let, než ji její město přestalo číst jako urážku a začalo ji číst jako pomník.
