Madrid · Co vidět

Manuela Malasaña

Celá čtvrť nese její příjmení, ale málokdo ví, kdo byla. Manuela Malasaña byla sedmnáctiletá vyšívačka, dcera cukráře, která zemřela 2. května 1808 během povstání proti Napoleonovým vojskům. Podle tradice ji francouzští vojáci prohledali, našli u ní krejčovské nůžky, a protože ji považovali za ozbrojenou, na místě ji zastřelili. Holka, kvůli nůžkám. Madrid z ní udělal symbol, dal jí ulici a nechtěně nakonec pojmenoval po ní celou čtvrť.

Dívka s nůžkami

Manuela Malasaña Oñoro se narodila v Madridu v roce 1791 a pracovala jako vyšívačka, což bylo mezi dívkami z řemeslnických rodin čtvrti běžné řemeslo. 2. května 1808, kdy se lid bouřil na Puerta del Sol a kapitáni Daoíz a Velarde rozdávali děla v Cuartel de Monteleón, se vracela domů. Verze se liší v podrobnostech — někdo tvrdí, že nosila povstalcům střelivo —, ale všechny se shodují na konci: zemřela rukou francouzských vojáků, když jí bylo teprve sedmnáct.

Příběh s nůžkami se předával z generace na generaci a vysvětluje, proč tahle postava tolik zakořenila. Nebyla to válečná hrdinka ani spiklenkyně: byla to obyčejná dospívající dívka, kterou zastihl násilný den. A právě proto si ji město vzalo za symbol 2. května, vedle obou kapitánů, kteří sochu opravdu mají.

Její jméno dostala nejdřív jedna ulice čtvrti a potom, skoro nenápadně, celá čtvrť. Protože oficiálně se tahle čtvrť Malasaña nejmenuje: úředně je to čtvrť Universidad a po staletí se jí říkalo Maravillas, podle kláštera zasvěceného Panně Marii Maravillas, který tu stál. Vyhrálo jméno nejvzpurnější, jak jinak.

Druhá vzpoura: La Movida

O víc než půldruhého století později tahle čtvrť znovu vybuchla, tentokrát svobodou. Po desetiletích šedi se Madrid v osmdesátých letech utrhl ze řetězu s hnutím Movida a jeho epicentrum bylo v těchto ulicích: Alaska pouštěla desky jako šestnáctiletá, Pedro Almodóvar točil půjčenou kamerou své první šílenosti, hudebníci, malíři a lidé, kteří chtěli prožít všechno najednou.

Nejneuvěřitelnější je, že úřady tomu požehnaly. Tehdejší starosta Enrique Tierno Galván, starý, vážný a velmi uznávaný profesor, vystoupil na pódium před tisíci mladých lidí a pronesl slavné „kdo není sjetý, ať se sjede… a bacha na to“. Právě ta spoluúčast moci a ulice nechala Movidu růst bez brzd. Nic takového se už nikdy nezopakovalo.

Chrámy těch let jsou stále otevřené a nejsou to muzea. V ulici Calle Velarde se drží La Vía Láctea, jeden z legendárních klubů, který otevřel na konci sedmdesátých let a prošla jím půlka Movidy: punk, ošuntělý pop a kapely, které se daly dohromady a rozpadly za týden. V ulici Calle de la Palma má El Penta stěny dál polepené deskami, fotkami a plakáty z roku 1980 a nijak nespěchá, aby si seřídil hodinky.

Dvě vzpoury, které dělí víc než půldruhého století, na stejné půdě. Čtvrť nezměnila povahu: pořád se nikoho neptá na dovolení.

Nenechte si ujít

Ulice, která dala čtvrti jméno

Od cedulky k celé identitě: Malasaña přebila oficiální „Universidad“ i historické „Maravillas“.

La Vía Láctea

V ulici Calle Velarde, jeden z legendárních klubů Movidy, pořád otevřený a se stejným přístupem.

El Penta

V ulici Calle de la Palma jsou stěny dál polepené vzpomínkami z roku 1980.

2. květen

Svátek v regionu Comunidad de Madrid: čtvrť se zaplní akcemi, hudbou a vzpomínkou.

Jak projít Malasaña Manuely

Ulice Calle de Manuela Malasaña protíná čtvrť od východu na západ a dnes je jednou z jejích nejpříjemnějších tepen: terasy, cukrárny, malé obchůdky a velmi opravdová sousedská atmosféra. Z ní se za dvě minuty dostaneš na Plaza del Dos de Mayo, kde stojí oblouk Cuartel de Monteleón se sochami Daoíze a Velardeho: přesně místo, kde to všechno začalo.

Dobrá odpolední procházka spojí to náměstí s ulicí Calle de la Palma, s ulicí Calle del Espíritu Santo a jejími malbami, s ulicí Calle del Pez a s Museo de Historia de Madrid, s jeho barokním portálem od Pedra de Ribery a s modelem města z roku 1830. Všechno se vejde do něco málo přes kilometr.

2. května, kdy je v regionu Comunidad de Madrid svátek, se čtvrť zaplní vzpomínkovými akcemi a atmosférou. Po zbytek roku je nejlepší chvíle v neděli v poledne, kdy je náměstí samý vermut a hovor. Trasa Viavoy s názvem Malasaña a La Movida vypráví obě vzpoury čtvrti s místní průvodkyní v uchu, zatímco jdeš vlastním tempem.

Časté dotazy

Jmenovala se ta čtvrť vždycky Malasaña?

Ne, vůbec ne. Po staletí to byla čtvrť Maravillas, podle starého kláštera zasvěceného Panně Marii Divů (Virgen de las Maravillas), který tu stával. A když se podíváš na oficiální plán Madridu, uvidíš, že úředně se čtvrť jmenuje Universidad, podle staré univerzity, která v té oblasti sídlila. Malasaña se sem vloudila skoro potají: přeskočila z ulice nesoucí Manuelino jméno a pokřtila celou čtvrť. Vyhrálo to nejrebelštější jméno, jak jinak.

A co si o takovém bláznění myslely úřady?

Ohromující je, že mu požehnaly. Tehdejší starosta Enrique Tierno Galván, starý vážný a nesmírně respektovaný profesor, vystoupil na pódium před tisíce mladých a pronesl tu slavnou větu: „Kdo ještě není sjetej, ať se sjede… a dejte bacha!“. Představ si starostu, jak povzbuzuje k pařbě. Právě tahle spoluúčast mezi mocí a ulicí nechala Movidu růst bez brzd. Něco takového se už nikdy nezopakovalo.

Kam chodili všichni ti módní mladí na party?

Velmi blízko odtud, v ulici Velarde, má dodnes otevřeno La Vía Láctea, jeden z kultovních klubů té doby: otevřel na konci sedmdesátých let a prošla jím polovina Movidy. Hrál se punk, ošuntělý pop a kapely, které vznikaly a rozpadaly se během týdne. Krásné je, že to není muzeum: dál funguje jako bar a koncertní sál, se stejně rošťáckým přístupem. Jestli se sem vrátíš večer, zajdi dovnitř a připij na Alasku a její partu.

Objevte Madrid a poslouchejte vlastním tempem

Projděte ji s místními průvodci, vlastním tempem a offline.

Aplikace Viavoy

Další místa v Madrid

Mercado de San Fernando

Mercado de San Miguel

Muzeum Prado

Muzeum Reina Sofía

Muzeum Thyssen-Bornemisza

Palác Cibeles