A Laxe
První molo přístavu, na hladké skále, která vystupovala z moře. Dnes nákupní centrum a terminál výletních lodí, kde se dřív loučilo.

Stovky tisíc Galicijců vypluly z těchto mol do Buenos Aires a do Havany. Proto v Argentině říkají „gallego“, Galicijec, každému Španělovi.
🎧 Na trase Alameda, přístav a MARCOVůně soli, nafty a ryb, která přichází od nábřeží, je vůní peněz tohoto města. Vigo se za něco málo přes dvě století proměnilo z rybářské vesnice v jeden z největších přístavů na světě a cestou s sebou strhlo velkou část galicijského obyvatelstva, nalodeného směrem do Ameriky.
Všechno začalo v A Laxe — galicijsky „skalní deska“ —, na hladké a ploché skále, která vystupovala z moře a sloužila jako přirozené přistaviště. To bylo první molo ve Vigu a po staletí nic dalšího nebylo potřeba.
Impuls, který všechno změnil, přišel zvenčí. Od XVIII. století přicházeli do těchto ría katalánští solíři ryb, lidé s kapitálem a s řemeslem, kteří zakládali dílny na solení sardinek, jichž se tu lovilo nepočítaně. Ten obchod přilákal peníze, lodě a pracovní ruce.
Po solení přišly konzervy: továrny na plechovky se sardinkami a se slávkami, které z Viga cestovaly do půlky světa a zaplnily město konzervárnami, loděnicemi a rejdaři. Je to rozhodující kapitola hospodářských dějin severozápadu Pyrenejského poloostrova a skoro nikdo ji nezná.
První molo brzy nestačilo a město začalo získávat metry od moře, což pak opakovalo znovu a znovu. Dnes je na tom historickém počátku nákupní centrum a terminál, kde kotví velké výletní lodě: kde se dřív vešla rybářská bárka, teď parkuje loď o čtrnácti palubách.
První molo přístavu, na hladké skále, která vystupovala z moře. Dnes nákupní centrum a terminál výletních lodí, kde se dřív loučilo.
Rybářská čtvrť, kde všechno začalo, s podloubími kolem přístavu doloženého od XII. století a s jednou z nejslavnějších rybích burz XIX. století.
Stáhněte si aplikaci a objevte Vigo offline, kdykoli budete chtít. Projděte pěší trasu Alameda, přístav a MARCO s místním průvodcem v uchu.
Zjistěte více o Viavoy →Rozhodující skok přišel v roce 1960, kdy José Fernández López založil právě tady Pescanovu s nápadem, který změnil svět: zmrazovat ryby na palubě, přímo na lodi, hned jak se vytáhnou z vody.
To umožnilo lodím lovit celé měsíce ve velmi vzdálených lovištích — od Argentiny po Namibii — aniž by se úlovek zkazil, a úplně to proměnilo světové rybářské hospodářství. Španělská mrazírenská flotila dodnes patří k největším na planetě a její základna je tady.
Výsledek se měří na rybí burze v přístavu ve Vigu, která každé ráno před svítáním pohne takovým množstvím ryb, že to bere dech. Když jíš štikozubce v kterémkoli koutě Španělska, je velmi pravděpodobné, že prošel těmito moly.
A to všechno žije vedle toho malého: vorů na chov slávek, které jsou vidět plout z vyhlídky Castro, a ostreiras v A Pedra, které už víc než sto let prodávají na kamenných stolech pod širým nebem. Stejná ría živí obě měřítka.
Přístav nepřinášel jen ryby: také odvážel lidi. Po celá desetiletí z těchto mol vyplouvaly stovky tisíc Galicijců směrem do Buenos Aires, do Havany nebo do Montevidea, s kufrem z lepenky a s celým životem před sebou.
Vigo bylo velkou branou emigrace ze severozápadu a tento demografický odliv poznamenal Galicii na celé generace: celé vesnice, které zůstaly bez mladých mužů, rodiny rozdělené oceánem, peníze posílané domů, které po desetiletí držely venkovské hospodářství.
Ta stopa je živá na obou březích Atlantiku. V Argentině se říká „gallego“ každému Španělovi, ať přišel odkudkoli, právě proto, že odsud jich do Buenos Aires připlulo tolik. Říká se to dodnes.
Příklad toho putování tam a zpátky je na Praza de España: před bronzovými koňmi tu stála fontána, kterou daroval Cesáreo González, který emigroval velmi mladý a bez ničeho na Kubu, zbohatl a vrátil se, aby založil Suevia Films, velkou produkční společnost španělského filmu čtyřicátých a padesátých let.
To, že dnes stejné molo přijímá turisty z výletních lodí tam, kde se dřív s pláčem loučilo, je pravděpodobně nejlepším shrnutím toho, co se s tímto městem za sto let stalo.
Jeden z největších rybářských přístavů na světě, kolébka rybolovu se zmrazováním úlovku a po desetiletí brána galicijské emigrace do Ameriky.
Námořní racionalismus z roku 1945, který napodobuje palubu zaoceánské lodi. Klub byl založen v roce 1906 a jeho prvním sídlem byl škuner zakotvený naproti.
Je jedním z největších rybářských přístavů na světě, kam každý rok připlouvají stovky tisíc tun ryb a mořských plodů, a základnou španělské mrazírenské flotily, která loví na půlce planety. Jeho rybí burza každé ráno před svítáním pohne takovým množstvím ryb, že si to člověk těžko představí.
Tady. José Fernández López založil Pescanovu ve Vigu v roce 1960 s nápadem, který všechno změnil: zmrazovat ryby na palubě, přímo na lodi, hned jak se vytáhnou z vody. To umožnilo lovit celé měsíce ve velmi vzdálených lovištích, aniž by se úlovek zkazil, a proměnilo to světové rybářské hospodářství.
Stovky tisíc Galicijců vyplouvaly z těchto mol po celá desetiletí směrem do Buenos Aires, do Havany nebo do Montevidea. Vigo bylo velkou branou emigrace ze severozápadu poloostrova a tento demografický odliv poznamenal Galicii na celé generace: vesnice bez mladých mužů, rozdělené rodiny a peníze posílané domů, které držely venkovské hospodářství.
Právě kvůli těmto molům. Galicijců, kteří připluli do Buenos Aires, bylo tolik, že tam nakonec začali říkat „gallego“ každému Španělovi, ať přišel odkudkoli. Je to zvyk, který žije dodnes, a dává představu o rozsahu té emigrace.
Impuls přišel zvenčí: od XVIII. století přicházeli katalánští solíři ryb, s kapitálem a s řemeslem, a zakládali dílny na solení sardinek, jichž se tu lovilo nepočítaně. Ten obchod přilákal peníze, lodě a pracovní ruce a potom přišly konzervárny, loděnice a rejdaři, kteří z Viga udělali to, čím je.
Promenáda po nábřeží je volně přístupná a z ní je vidět všechno v provozu. Nejlepšími místy jsou A Laxe, kde stálo první molo, a O Berbés, rybářská čtvrť, ze které se zrodilo město. Celý výhled — s jeřáby, vory na chov slávek a s Cíes v dálce — máš z vyhlídky Castro.
Z latinského vicus, což znamená vesnici nebo malou osadu. Když Římané přišli na toto pobřeží a žili vedle lidí z hradišť, tak pojmenovali sídlo, které rostlo u moře. Je pozoruhodné, že jeden z velkých přístavů planety se doslova jmenuje „vesnice“.
Stáhněte si Viavoy a projděte Vigo offline, kdykoli budete chtít.

Čtěte dál



