Can Vivot
Nejvelkolepější v Palmě: červený mramor z Binissalemu, železné lucerny a císařské dvouramenné schodiště. Nedotčené od přestavby z let 1683-1711, včetně nábytku, obrazů a knihovny, protože rodina je s domem dodnes spjatá.

Svébytný architektonický žánr, který z ulice není vidět. Která patia se dají prohlédnout, jak je číst a proč jsou portály tak nepřiměřeně velké.
🎧 Na trase Staré Město: nádvoří, Sant Francesc a Santa EulàliaPalma uchovává přes stovku evidovaných panských patií a téměř žádné z nich není vidět z ulice. Skrývají se za dřevěnými vraty, která jsou někdy otevřená a někdy ne, ve starém městě, kde jsou fasády záměrně střídmé. Veškerá okázalost mallorské šlechty zůstala za zavřenými dveřmi a naučit se nahlížet dovnitř promění celou procházku.
Není to společný dvůr činžovního domu ani ambit: je to reprezentační prostor šlechtického domu, umístěný mezi vstupním průjezdem a soukromými místnostmi. Skládá se z obrovského portálu, nekrytého středového prostoru, galerie s oblouky a schodiště, které teatrálním gestem stoupá do hlavního patra.
Portály jsou tak nepřiměřené z čistě praktického důvodu: musely pohltit celý kočár. Povoz vjel z ulice až do patia, páni vystoupili pod střechou, aniž by šlápli do bláta, a koně pokračovali do stájí vzadu. Ten oblouk není jen chlouba, jsou to vrata od garáže.
A klíčovým prvkem je schodiště. Bylo navržené tak, aby stoupání před návštěvou bylo malým představením, se světlem dopadajícím shora a postavou, která se na jednotlivých ramenech objevuje a mizí. Mallorský panský dům je do značné míry strojem na přijímání hostů.
Nejvelkolepější v Palmě: červený mramor z Binissalemu, železné lucerny a císařské dvouramenné schodiště. Nedotčené od přestavby z let 1683-1711, včetně nábytku, obrazů a knihovny, protože rodina je s domem dodnes spjatá.
To, které se čte nejlépe: gotické sdružené okno na fasádě, renesanční iónské sloupy v patiu a balustráda z tesaného kamene, nejelegantnější ve starém městě. Tři století architektury na vzdálenost tří metrů.
Stáhněte si aplikaci a objevte Palma offline, kdykoli budete chtít. Projděte pěší trasu Staré Město: nádvoří, Sant Francesc a Santa Eulàlia s místním průvodcem v uchu.
Zjistěte více o Viavoy →Mallorské patio téměř nikdy nevzniklo najednou. Zdokonalovalo se po generace: každý dědic přidal svůj rozmar a chlubil se o něco víc než jeho otec. Proto ve stejném prostoru vedle sebe žijí gotické, renesanční a barokní prvky bez jakéhokoli zjevného konfliktu.
Vodítka, jak datovat od oka: lomený oblouk a sdružené okno jsou gotické, ze XIV. nebo XV. století; štíhlé hladké sloupy s iónskou hlavicí jsou renesanční, ze XVI. století; sloupy z červeného mramoru, břichaté kuželky balustrád a dvouramenné schodiště jsou barokní, ze XVII. nebo XVIII. století.
Červený mramor mimochodem nepochází z Itálie: je to načervenalý vápenec z lomů ve vnitrozemí Mallorky, hlavně z Binissalemu, který kameníci leštili do lesku. Až ho naučíš poznávat, uvidíš ho v půlce Palmy.
A všimni si výšky galerie a velikosti patia v poměru k domu: čím větší podíl připadá na reprezentaci, tím víc bylo peněz. Je to docela spolehlivé měřítko.
Jediné, které se dá navštívit kterýkoli den v roce, protože je městské a zdarma. Rokoko z roku 1763, postavené markýzi, kteří zbohatli vývozem olivového oleje. Pokud vejdeš jen do jednoho, ať je to tohle.
Přes stovku evidovaných ve starém městě, i když přesný počet závisí na kritériu. Většina je za zavřenými vraty domů, které jsou dál soukromými sídly, nadacemi nebo sídly institucí, a jsou vidět jen tehdy, když je portál otevřený.
Casal Solleric na Bornu je městské, zdarma a otevřené každý den; Can Bordils, sídlo městského archivu, je otevřené v úředních hodinách. Ostatní jsou vidět od portálu a dovnitř se dá dostat jen o dnech otevřených dveří radnice nebo na předem domluvených prohlídkách s průvodcem.
Protože musely pohltit celý kočár. Povoz vjel z ulice až do patia, páni vystoupili pod střechou, aniž by šlápli do bláta, a koně pokračovali do stájí vzadu. Nepřiměřený oblouk není jen okázalost: jsou to doslova vrata od garáže.
Lomený oblouk a sdružené okno jsou gotické, ze XIV. nebo XV. století. Štíhlé hladké sloupy s iónskou hlavicí jsou renesanční, ze XVI. století. Sloupy z červeného mramoru, břichaté kuželky balustrád a císařské dvouramenné schodiště jsou barokní, ze XVII. nebo XVIII. století. V jednom patiu se obvykle potkají všechna tři.
Ze samotného ostrova: je to načervenalý vápenec z lomů ve vnitrozemí Mallorky, hlavně z okolí Binissalemu, který kameníci leštili, až se leskl jako mramor. Není to dovážený italský mramor, i když tak vypadá, a až ho naučíš poznávat, uvidíš ho v půlce Palmy.
Ano, je to zvyk města a nikdo ti nic neřekne. Nahlédnout do průjezdu a vyfotit si ho je naprosto přijímané. Co se nedělá, je vejít až do patia nebo vystoupat po schodech: jsou to obydlené domy a zvyk funguje právě proto, že tuhle hranici respektují všichni.
Povinnou trasou jsou ulice Morei a Can Savellà, kousek od náměstí Cort. Za deset minut projdeš kolem Can Oleza, Can Bordils, Can Marquès a Can Vivot, čtyř z nejlepších. Jsou vidět od portálu, když je otevřený, což bývá v úředních hodinách.
Jediné vždy přístupné a zdarma je Casal Solleric na Bornu, které je městské a slouží jako výstavní síň. Can Bordils, kde sídlí městský archiv, je také otevřené v úředních hodinách.
Do soukromých patií se dá opravdu dostat dvěma cestami: o dnech otevřených dveří, které radnice pravidelně pořádá, a na předem domluvených prohlídkách s průvodcem, které mají přístup do patií, jež se samostatně neotevírají. Pokud tě to téma zajímá, stojí za to načasovat cestu na některou z nich.
Poznámka ke slušnosti: jsou to obydlené domy. Nahlédnout do průjezdu a vyfotit si ho je normální a přijímané; vejít až do patia nebo vystoupat po schodech ne. Zvyk funguje, protože tuhle hranici respektují všichni.
Stáhněte si Viavoy a projděte Palma offline, kdykoli budete chtít.
