Plaza Mayor v Albarracínu
Jediné rovné místo ve vesnici a místo, kde jsou bary a restaurace. Přirozená základna dne a místo, kde být při západu slunce.

Pohoří transhumantního pastevectví, první označení původu pro šunku ve Španělsku a jídla vymyšlená na zimu. Co si objednat ve vesnici s tisícem obyvatel.
🎧 Na trase Rudý Albarracín: vesnice zavěšená na skáleAlbarracín leží v nadmořské výšce 1170 metrů, v pohoří, které po staletí žilo z chovu dobytka, a jeho kuchyně tomu odpovídá: maso, uzeniny a vydatná jídla na lžíci vymyšlená na zimu. Provincie Teruel má navíc první označení původu pro šunku, které ve Španělsku vzniklo.
Jamón de Teruel je hlavní hvězdou. Jeho označení původu, první pro šunku ve Španělsku, bylo uznáno v roce 1984 a jeho charakter pochází ze zrání: nasucho, ve výšce a v přirozeném chladu, což dává jemnější a méně slaný produkt než jiné sušené šunky.
Ternasco de Aragón je druhé velké maso: mladé jehně z místních plemen s chráněným zeměpisným označením, které se tu peče v troubě nebo na žhavém uhlí s ničím víc než se solí a česnekem. V pohoří transhumantního pastevectví je taková jednoduchost pravidlem.
Místní uzeniny —longaniza, chorizo, morcilla— jsou další kapitolou a sušené maso cecina a marinované maso adobados doplňují spíž. Všechno odpovídá stejné logice: uchovat maso na studeném a odlehlém místě během měsíců sněhu.
Albarracín po staletí žil z dobytka a z vlny. Právě toto transhumantní hospodářství vysvětluje, proč taková vesnice nakonec měla katedrálu, hradby a paláce: byly tu peníze a pocházely ze stád.
Jediné rovné místo ve vesnici a místo, kde jsou bary a restaurace. Přirozená základna dne a místo, kde být při západu slunce.
Stáhněte si aplikaci a objevte Albarracin offline, kdykoli budete chtít. Projděte pěší trasu Rudý Albarracín: vesnice zavěšená na skále s místním průvodcem v uchu.
Zjistěte více o Viavoy →Migas jsou horským jídlem par excellence: nadrobený tvrdý chléb, velmi pomalu opékaný s česnekem, olejem a torreznos, kousky smažené slaniny, někdy s hroznovým vínem nebo s chorizem. Vznikly jako pastýřské jídlo z toho, co zbylo, a jsou přesně tím dodnes.
Gachas jsou další recept na přežití, který se stal jídlem: mouka, voda nebo vývar, olej, česnek a cokoli, co bylo po ruce. Ve všech horských oblastech vnitrozemského Španělska existuje nějaká verze a ta aragonská patří k nejchutnějším.
Potom houby v sezóně —toto pohoří je houbařskou oblastí první kategorie—, pstruh z řeky Guadalaviar a dušená jídla ze zvěřiny. Všechno místní produkce z čiré historické nutnosti.
Jako dezert suspiro de amante, „milencův povzdech“, typická místní sladkost, a pečivo s mandlemi. A víno z aragonských označení původu: Cariñena, Somontano nebo Calatayud, s odrůdou garnacha jako typickým hroznem.
Restaurace se soustřeďují kolem Plaza Mayor a v ulicích hned vedle. Ve vesnici této velikosti je nabídka omezená, takže v hlavní sezóně a o víkendech je dobré si rezervovat.
Vesnice se projde za delší půlden, takže přirozené je najíst se v polovině trasy, po výstupu na Věž Andador a před sestupem k hradu a ke kostelům.
Plaza Mayor je jediné rovné místo ve vesnici —všechno ostatní je do kopce— a soustřeďují se tu podniky. Je to také nejlepší místo na posezení po jídle, s načervenalým kamenem všude kolem.
Počítej s nadmořskou výškou a podnebím: v 1170 metrech jsou zimy opravdu studené a hodně podniků mimo sezónu zkracuje otevírací dobu. Ověř si to předem, pokud cestuješ v zimě ve všední den.
A pokud zůstaneš na západ slunce, což se vyplatí, dej si tady večeři: s průčelími rozzářenými nízkými paprsky je náměstí jednou z nejlepších jídelen pod širým nebem v Aragonii.
Vystoupej na ni před jídlem: dvacet minut stoupání a nejlepší vyhlídka ve vesnici. Potom vede celá trasa z kopce.
Návštěva na dobu po jídle: alcázar rodu Banu Razín, se čtvrtí z doby al-Andalus a lázněmi s hypokaustem. Čtyřicet pět minut.
Jamón de Teruel, pečené ternasco de Aragón a pastýřské migas. Všechny tři odpovídají stejné logice: pohoří chovu dobytka v nadmořské výšce 1170 metrů, s tvrdými zimami a spíží založenou na mase a jeho uchovávání. V sezóně navíc houby a pstruh z řeky.
Bylo to první označení původu pro šunku uznané ve Španělsku, v roce 1984. Její charakter pochází ze zrání: nasucho, ve výšce a v přirozeném chladu, což dává jemnější a výrazně méně slaný produkt než jiné sušené šunky. Poznáš ji podle osmicípé hvězdy vypálené do kůže.
Mladé jehně z místních aragonských plemen s chráněným zeměpisným označením. V tomto pohoří se připravuje pečené v troubě nebo na žhavém uhlí s ničím víc než se solí a česnekem: v oblasti transhumantního pastevectví není tahle jednoduchost gastronomický minimalismus, ale tradice.
Nadrobený tvrdý chléb velmi pomalu opékaný s česnekem, olejem a torreznos, kousky smažené slaniny, někdy s hroznovým vínem nebo chorizem. Vznikly jako pastýřské jídlo z toho, co zbylo, a jsou horským jídlem par excellence v celém vnitrozemském Španělsku. Aragonská verze patří k nejvydatnějším.
Restaurace se soustřeďují kolem Plaza Mayor a v ulicích hned vedle, což je navíc jediné rovné místo ve vesnici. V místě s necelým tisícem obyvatel je nabídka omezená, takže v hlavní sezóně a o víkendech je dobré si rezervovat s předstihem.
Může být. V nadmořské výšce 1170 metrů jsou zimy opravdu studené a hodně podniků mimo sezónu zkracuje otevírací dobu nebo má některé všední dny zavřeno. Pokud cestuješ v zimě ve všední den, je dobré si předem ověřit, co je otevřené.
Z aragonských označení původu: Cariñena, Somontano nebo Calatayud, s odrůdou garnacha jako typickým hroznem regionu. Jsou to plná vína, která se dobře hodí ke kuchyni pohoří plné masa a jídel na lžíci, a pořád mají vynikající poměr ceny a kvality.
Stáhněte si Viavoy a projděte Albarracin offline, kdykoli budete chtít.
