Nejvšednější ze čtyř římských muzeí v Zaragoze a to, které nejvíc vypráví o tom, jak se žilo. Zachovaly se zbytky veřejných latrín a bazénu se sloupořadím a právě toto spojení —společná toaleta a koupel— umožňuje pochopit, že lázně nebyly jen místem, kde se lidé myli.
Lázně jako společenská instituce
Chodit do lázní bylo pro velkou část římského městského obyvatelstva denní rutinou, a ne hlavně kvůli hygieně: bylo to místo, kde se žil společenský život, uzavíraly dohody, cvičilo a trávil čas. Vstup stál velmi málo nebo byl zdarma, dotovaný úředníky, kteří hledali oblibu.
Obvyklá trasa vedla několika sály se stoupající a klesající teplotou, s palestrou na cvičení a prostory na masáže a depilaci. To, co se tu zachovalo, je část celku, konkrétně oblast natatio, venkovního bazénu obklopeného sloupořadím.
Jsou vidět patky sloupů, které ta sloupořadí nesly, půdorys bazénu a vodovodní kanály. Původní celek měl mnohem větší měřítko: jako skoro všude v římském podzemí města zbytek dál leží pod budovami.
Latríny, které si lidé pamatují nejvíc
Druhou zachovanou částí jsou veřejné latríny a na návštěvníky obvykle zapůsobí nejvíc, protože naráz zboří jakoukoli představu o soukromí. Byla to souvislá místnost s kamennými lavicemi s otvory, bez jakýchkoli přepážek, kde lidé seděli v řadě a povídali si.
Pod nimi tekl kanál s nepřetržitě proudící vodou, která odnášela odpad do stoky, a před lavicemi menší kanál s čistou vodou. Ten druhý kanál sloužil k vyplachování houby připevněné na tyči, kterou se člověk utíral a která byla předmětem společného užívání.
To, že takový prostor byl společný a povídalo se v něm, vypovídá dost o rozdílu mezi římským a moderním pojetím soukromí. Je to jedna z těch věcí, které si v muzeu přečteš na panelu a nezapomeneš je.
Nenechte si ujít
Latríny byly společné
Souvislá místnost s lavicemi s otvory a bez přepážek, kde lidé seděli v řadě a povídali si.
Dva vodní kanály
Jeden pod lavicemi odnášel odpad a druhý před nimi, s čistou vodou, sloužil k vyplachování společné houby.
Nešlo jen o hygienu
V lázních se žil společenský život a uzavíraly dohody. Vstup stál velmi málo nebo byl zdarma.
Natatio se sloupořadím
Zachovaly se patky sloupů a půdorys venkovního bazénu. Zbytek dál leží pod budovami.
Jak zapadá do tvé návštěvy Zaragozy
Je v historickém centru, pět minut od Plaza del Pilar a velmi blízko římského divadla. Je součástí Ruta de Caesaraugusta spolu s fórem a říčním přístavem.
Je to nejkratší ze čtyř muzeí, asi dvacet minut, a zachovalo nejméně fyzických pozůstatků. Jeho hodnota není v tom, co zbylo, ale v tom, co vysvětluje, takže je lepší číst panely než ho rychle proběhnout.
Společná vstupenka do čtyř muzeí vyjde mnohem levněji než jednotlivé návštěvy a koupíš ji v kterémkoli z nich. Všechna jsou pod střechou, takže celá trasa se výborně hodí na deštivý den nebo horké odpoledne.
Časté dotazy
A jak se v těch latrínách utírali?
Tady přichází to, z čeho každý nadskočí. Papír nebyl: byla tu přírodní houba napíchnutá na holi, tersorium, kterou sdíleli všichni, kdo seděli na lavici. Jeden skončil, opláchl ji v kanálku s vodou, který tekl u nohou, a podal ji sousedovi. Společná, jako všechno ostatní. Proto si tak klidně povídali: soukromí se zkrátka ještě nevynalezlo. Až si příště budeš stěžovat na veřejné záchodky, vzpomeň si na sdílenou houbu.
Jak ohřívali tolik vody a páry?
Geniálním vynálezem, kterému říkali hypocaustum. Podlaha teplých místností se nedotýkala terénu: spočívala na cihlových sloupcích a pod ní zůstávala dutá komora. Pec, kterou bez ustání přikládali otroci, hnala tou dutinou a skrytými kanály ve zdech horký vzduch a kouř, takže teplo stoupalo od podlahy a celého tě obalilo. V nejteplejší místnosti kámen pálil tak, že se muselo chodit v dřevěných pantoflích. Ústřední topení před dvěma tisíci lety, a fungovalo.
