V Zaragoze se mu říká třetí katedrála, a není to láskyplné přehánění: velikostí, kvalitou i tím, co uchovává uvnitř, je tento chrám ve čtvrti El Gancho na úrovni El Pilar a La Seo. Jeho osmiboká mudéjarská cihlová věž je zapsána na seznam světového dědictví a uvnitř je hlavní oltář, který patří k nejlepším ze španělské renesance.
Věž jako minaret ve čtvrti na předměstí
Věž je ze XIV. století, osmiboká, cihlová, s geometrickou výzdobou v reliéfu, která pokrývá celý dřík, a s vnitřní strukturou ze dvou soustředných těles se schodištěm mezi nimi. Toto schéma — věž ve věži — pochází přímo z almohadských minaretů.
Je to jeden z vrcholů aragonského mudéjaru, zapsaného jako celek na seznam světového dědictví, a pozoruhodné je, kde stojí: ne v chrámu pod královským nebo šlechtickým patronátem, ale v kostele řemeslnického předměstí, za římskými hradbami.
To znamená, že ji postavila farnost bez velkých příjmů, z nejlevnějšího dostupného materiálu a s místními řemeslníky andaluské tradice. Aragonský mudéjar je z velké části architekturou výjimečné kvality vytvořenou se skromným rozpočtem.
Oltář Damiána Formenta
Hlavní oltář je dílem Damiána Formenta, nejvýznamnějšího sochaře aragonské renesance, a byl vyřezán z polychromovaného dřeva v prvních desetiletích XVI. století. Zabírá celý závěr s výjevy ze života Panny Marie a svatého Pavla uspořádanými do svislých polí a pater.
Forment pracoval také na hlavním oltáři v El Pilar a na oltáři katedrály v Huesce a jeho styl spojuje gotickou strukturu polí a baldachýnků s postavami už plně renesančními, s italskou anatomií a pohybem. Zajímavé je vidět toto setkání v jediném díle.
Zbytek interiéru uchovává vlámské tapiserie, boční kaple z různých období a v některých úsecích mudéjarský strop. Je to chrám mnohem bohatší, než by se podle jeho polohy v lidové čtvrti dalo předpokládat.
Nenechte si ujít
Třetí katedrála
Velikostí a kvalitou je na úrovni El Pilar a La Seo, přestože je to kostel řemeslnického předměstí.
Věž ve věži
Dvě soustředná osmiboká tělesa se schodištěm mezi nimi, schéma zděděné z almohadských minaretů.
Formentův oltář
Gotická struktura polí a baldachýnků s postavami už renesančními. Setkání dvou jazyků v jediném díle.
Kvalita se skromným rozpočtem
Postavila ji farnost bez velkých příjmů, z cihel a s místními řemeslníky andaluské tradice.
Jak zapadá do tvé návštěvy Zaragozy
Je ve čtvrti El Gancho, západně od historického centra, deset minut od Plaza del Pilar a blízko Mercado Central. Je to lidová čtvrť, velmi smíšená a s velmi malou přítomností turistů.
Návštěvní doba je omezená a vázaná na bohoslužby, takže je lepší si ji před cestou ověřit: snadno ho najdeš zavřený. Věž je z ulice vidět kdykoli a stojí za to ji obejít.
Spolu s kostelem La Magdalena na opačném konci starého města tvoří dvojici mudéjarských věží, které musíš ve městě vidět. Jen ta u San Pablo je zapsána na seznam světového dědictví a obě zůstávají dost nepovšimnuty.
Časté dotazy
Kdo byl ten Damián Forment od oltářního retabula?
Velké jméno sochařství své doby v těchto končinách. Damián Forment, původem z Valencie, slavil úspěchy v Aragonii na začátku XVI. století a zanechal retabula, která jsou opravdovými horami vyřezávaných postav. Jestli tě tohle ohromí, vezmi v úvahu, že jeho jsou i velká alabastrová retabula v bazilice El Pilar, kousek odtud, a v katedrále v Huesce, k tomu jeho práce v klášteře Poblet. Umělec, který opracovával alabastr a dřevo, jako by to byl vosk. Mít ho v této čtvrti je obrovský luxus.
Odkdy patří ke světovému dědictví?
Už pár desetiletí, a není v tom sama. UNESCO zapsalo aragonský mudéjar na seznam světového dědictví v roce 1986, počínaje památkami Teruelu, a v roce 2001 seznam rozšířilo o Zaragozu: tuto věž San Pablo, věž nad křížením a Parroquietu v La Seo, které jsi viděl na začátku, a palác Aljafería. Takže to není osamocený klenot, ale část pokladu rozesetého po celé Aragonii a uznávaného celým světem. A máš ho, kdo by to řekl, v té nejskromnější čtvrti.
Jak mohla skromná čtvrť postavit takovou věž?
V tom je kouzlo celého příběhu. Toto předměstí za hradbami se zaplnilo řemeslníky a silným trhem a všichni ti pracovití lidé, sdružení ve svých cechech, byli mnohem bohatší, než se zdálo. Farnost rostla s nimi a století za stoletím vkládala ty peníze do svého kostela: věž, retabulum, tapiserie. Proto chudá čtvrť skončila s „katedrálou“, kterou by jí centrum mohlo závidět. Nezaplatil ji král ani biskup: zaplatila ji po troškách celá čtvrť pracovitých rukou.
