Pahorek nad mořem s hrstkou bíle obílených rybářských domků a na jeho vrcholu staré mlýny na mouku s kamennými věžemi. Je to jedno z nejstarších a nejosobitějších zákoutí Palmy a jeho silueta byla první věcí, kterou námořníci viděli při návratu do přístavu.
Mlýny tam, kde nejlíp fouká vítr
Jméno pochází od rákosí, které rostlo na tomto bažinatém břehu, a na pahorku se před staletími postupně vytvořila čtvrť rybářů a námořníků: skromné domy obílené nabílo, natěsnané v uličkách, které sbíhají k vodě.
Mlýny tu postavili z čistě technického důvodu: nahoře a čelem k zálivu fouká vítr nejlépe a s tím větrem lopatky poháněly kameny, které měnily obilí v mouku pro celou čtvrť. Poloha není malebná, je funkční.
Mechanismus má překvapivý detail: neotáčel se celý mlýn, otáčel se jen capell, dřevěná čepice nahoře, kterou mlynář zvenku natáčel dlouhým trámem, až byla čelem k vánku. K šesti lopatkám se přivazovaly plachty z plátna jako na lodi a podle toho, jestli foukalo slabě, nebo silně, se plátna stahovalo víc, nebo míň.
Chráněný před spekulací
Ten systém plachet hodně prozrazuje: mallorské mlýny obsluhovali lidé od moře, kteří uplatňovali námořní znalosti na souši. Regulovat plochu plátna podle síly větru je přesně to, co se dělá na plachetnici.
Celé místo je chráněné jako kulturní památka a ta ochrana není formalita: ve městě, kde je tlak developerů na nábřeží obrovský, je to jediné, co brání tomu, aby mlýny i domky zmizely.
Palma přišla o velkou část svých historických mlýnů — kdysi jich měla po okolí desítky — a ty, které ještě stojí, jsou skoro všechny tady a ve čtvrti Es Molinar, na druhém konci zálivu.
Čtvrť projdeš za dvacet minut: je malá, do kopce a s uličkami, které se otevírají k vodě. Nejsou tu památky k návštěvě, je tu atmosféra k vnímání, a to se ve městě tak plném lidí cení.
Nenechte si ujít
Důvodem je vítr
Nahoře a čelem k zálivu fouká nejlépe. Mlýny jsou tu kvůli technice, ne kvůli estetice.
Otáčela se jen čepice
Dřevěný capell se natáčel zvenku trámem. Mlýn se celý nehýbal.
Lopatky s lodními plachtami
Na šest lopatek se přivazovalo plátno a podle větru se stahovalo víc, nebo míň. Námořní znalosti na souši.
Chráněný zákonem
Kulturní památka. Je to jediné, co brzdí tlak developerů na nábřeží.
Jak to zapadá do tvé návštěvy Palmy
Leží mezi Paseo Marítimo a čtvrtí Santa Catalina, pět minut do kopce od tržnice. Přirozená trasa vede z tržnice ulicemi Santa Cataliny do Es Jonquet a dolů na promenádu u přístavu.
Nejlepší chvíle je západ slunce, s lopatkami rýsujícími se proti obloze a světlem dopadajícím na záliv. Odsud je vidět i silueta starého města a v pozadí katedrála.
Mlýny se uvnitř nenavštěvují, až na ojedinělé výjimky. Člověk sem vystoupá, dívá se a nahlíží do uliček: je to dvacetiminutová zastávka, zdarma a v kteroukoli hodinu.
Časté dotazy
Jak zařídili, aby lopatky větrného mlýna vždycky mířily proti větru?
Mlýn se neotáčel celý: otáčel se jen capell, dřevěná čepice nahoře, kterou mlynář zvenku natáčel dlouhým trámem, až stála čelem k vánku. K šesti lopatkám se přivazovaly plachty z plátna jako na lodi a stahovalo se víc nebo méně látky podle toho, jestli foukalo slabě, nebo silně. Lidé moře, kteří mleli obilí technikou námořníků.
