Prstenec z červených cihel tam, kde se pláž setkává s městem, postavený v roce 1874. Dal jméno všemu kolem, takže když se v Málaze řekne „La Malagueta“, myslí se tím zároveň pláž, čtvrť i tahle býčí aréna. Je to šestnáctiúhelník, skoro dokonalý kruh z oblouků a režných cihel, a jeho nejlepší trik z chodníku neoceníš.
Novomudéjarský sloh a týž architekt jako tržnice
Navrhl ji Joaquín Rucoba, architekt, který projektoval také Mercado de Atarazanas v centru. To, že jeden muž vyřešil tržnici i arénu v tomtéž desetiletí, hodně vysvětluje ze vzhledu Málagy konce XIX. století: vůli města, které rostlo z průmyslových peněz a chtělo budovy, které budou vidět.
Sloh je novomudéjarský, tehdy velmi módní, a hrál si s obnovou slovníku architektury al-Andalusu s moderními materiály: podkovovité oblouky, režné cihly kladené na odiv, mřížoví a geometrické vlysy. U býčí arény tahle volba funguje obzvlášť dobře, protože cihla vydrží slunce a nestárne špatně.
První korida se konala v roce 1876, když byla budova skoro čerstvě otevřená, a kapacita se pohybuje kolem devíti tisíc míst. Původní konstrukce se zachovala díky postupným rekonstrukcím a vnější cihlové zdivo je v podstatě to, které se tehdy postavilo.
Výhled, který ji proslavil
Ze země je vidět zakřivená zeď a skoro nic víc. Obrázek, který z téhle arény udělal jednu z pohlednic Málagy, se pořizuje shora: z hradu Gibralfaro je kolbiště vidět celé, jako otevřené oko mezi střechami, s pláží a mořem za ním. Je to jedna z mála památek, na které se musíš dívat z jiné památky.
Uvnitř funguje muzeum býčích zápasů s plakáty, kostýmy a archivním materiálem, kde se dá vstoupit do kolbiště a prohlédnout si ohrady a kapli. Je to krátká návštěva a její zajímavost se liší podle toho, co ti to téma říká, ale sejít do písku a podívat se na hlediště ze středu působí silně.
Je tu jedna nit k Picassovi, která stojí za vyprávění: narodil se v Málaze v roce 1881 a jako dítě ho sem otec vodil na tribuny. Ta odpoledne v něm zůstala na celý život a býci, koně a pikadoři se do jeho malby vraceli znovu a znovu až do konce.
Nenechte si ujít
Šestnáct stran
Není to kruh: je to mnohoúhelník o šestnácti stěnách, který na úrovni země působí jako kulatý.
Podepsal ji Rucoba
Týž architekt, který projektoval Mercado de Atarazanas. Novomudéjarský sloh, režné cihly a podkovovité oblouky.
Nejlíp je vidět z Gibralfara
Z hradu se kolbiště objeví celé mezi střechami, s pláží za ním. To je ta klasická pohlednice.
Picassova odpoledne
Otec ho sem jako dítě vodil na tribuny. Býci, koně a pikadoři z jeho malby nikdy nezmizeli.
Jak zapadá do tvé návštěvy Málagy
Stojí na konci přístavní promenády, patnáct minut pěšky od Centre Pompidou podél moře, a hned za ní se otevírá pláž La Malagueta, městská pláž Málagy a nejpohodlnější na rychlé koupání bez dopravy.
Přirozená trasa je spojit celé nábřeží do jednoho odpoledne: Muelle Uno, Palmeral de las Sorpresas, Paseo de la Farola, arénu a pláž. Je to úplně rovné a nedá se zabloudit.
Na fotku shora je třeba vyjet na Gibralfaro, kam je to čtvrt hodiny autobusem 35. Pozdní odpoledne je ta pravá chvíle: červená cihla se v nízkém světle rozzáří a moře zůstane vzadu.
Časté dotazy
Kdo postavil tuto arénu?
Postavil ji architekt Joaquín Rucoba, tentýž, který nám zanechal nádherný Mercado de Atarazanas. Navrhl ji v neomudéjarském stylu, tehdy velmi módním, který si pohrával s napodobováním rázu architektury al-Andalus. První korida se konala v roce 1876, kdy byla aréna skoro čerstvě otevřená. To, že ti jeden a týž muž podepíše tak krásný trh i býčí arénu, hodně vypovídá o tom, jak se stavěla Málaga toho století.
Má něco společného s Picassem?
Víc, než se zdá. Picasso se narodil tady, v Málaze, v roce 1881, a jako dítě ho sem otec vodil na býčí zápasy, na tytéž tribuny. Ta odpoledne v něm zůstala navždy: býci, koně a pikadoři plnili jeho malbu celý život. Ostatně první olejomalba, kterou od něj známe, namalovaná, když byl ještě skoro kluk, je právě žlutý pikador. Takže svým způsobem se Picassovo umění začalo rodit v aréně, jako je tahle. Dobré místo, kde zakončit procházku.
