Jdi nahoru po Gran Vía a v jednu chvíli si všimneš, že ti nějaká budova zakrývá nebe. Ten kolos ze světlého kamene, který se zvedá stupňovitě jako vytesaná hora, je Edificio Telefónica: první mrakodrap Španělska a v době, kdy byl v roce 1929 dokončen, nejvyšší budova Madridu, a tento titul si udržel až do roku 1953. Skoro devadesát metrů ve městě, které do té doby nepřesáhlo pět podlaží. Pro Madriďany dvacátých let to byla čistá science fiction.
Mrakodrap, který přinesl New York do Madridu
Projekt podepsal architekt Ignacio de Cárdenas, ale za ním stála ruka Američana Louise S. Weekse a celá mašinerie ITT, americké společnosti, s níž se Telefónica zrodila v roce 1924. Odtud ta silná vůně Manhattanu: technika, inženýři i způsob, jak stavět do výšky, přišli ze Spojených států.
Podívej se, jak se ten masiv směrem nahoru zužuje ve stupňovitých patrech, v profilu, kterému v New Yorku říkali „svatební dort“. Cárdenas ho tak navrhl, aby splnil městskou vyhlášku o světle a větrání ulic, ale výsledkem je čistý americký mrakodrap zasazený doprostřed Madridu. Výzdoba věže je naopak barokně churriguereskní: ústupek místnímu vkusu, aby ten cizí obr úplně nebil do očí.
Budova znamenala zlom. Po Telefónice se Madrid přestal dívat dolů: přišlo Plaza de España se svými věžemi z padesátých let a později celá Castellana. Ale první byla tahle.
Věž za občanské války
Za občanské války byla tato věž nejžádanější dělostřeleckou pozorovatelnou Madridu. Shora bylo vidět celou frontu, a tak sem republika umístila své hlídky a dělostřelci protivníka ji používali jako záměrný bod. Budova schytala stovky zásahů a vydržela.
Uvnitř navíc sídlila mezinárodní telefonní ústředna, a tak se budova stala nervovým centrem světových zpráv o válce: všichni zahraniční zpravodajové sem museli vyjít nahoru a nadiktovat své reportáže, ovšem až poté, co prošli republikánskou cenzurou. Mezi těmito zdmi se španělská válka vyprávěla celé planetě, telefonát za telefonátem a pod bombami. Hemingway, mimo jiné, chodil na střešní terasu dívat se, jak na město dopadají granáty.
Dnes věž stále stojí, s jizvami opravenými a s mnohem klidnějším životem. V prvních patrech je kulturní prostor nadace společnosti s výstavami umění a techniky a se sálem věnovaným historii telefonu, a vstup je volný. Tenhle kolos tedy už není jen kanceláře: můžeš projít dveřmi a zvědavě nahlédnout do prvního mrakodrapu Španělska.
Nenechte si ujít
Stupňovitý profil
Newyorský „svatební dort“ přizpůsobený madridské městské vyhlášce o světle v ulicích.
Kulturní prostor
V prvních patrech výstavy umění a techniky s volným vstupem.
Věž zahraničních zpravodajů
Odtud se světu diktovaly zprávy o občanské válce, s cenzurou uprostřed.
Churriguereskní výzdoba
Ústupek španělskému vkusu v budově postavené přísně americkou technikou.
Jak to zapadá do tvé procházky po Gran Vía
Telefónica stojí v prostředním úseku třídy, mezi Red de San Luis a Plaza del Callao. Když půjdeš dolů na východ, za pět minut jsi u Círculo de Bellas Artes a na Plaza de Cibeles; když půjdeš nahoru na západ, dojdeš k Edificio Carrión s jeho reklamou Schweppes a ještě dál na Plaza de España.
Pod tvýma nohama, na křižovatce Red de San Luis, je jedna z nejstarších stanic metra v Madridu: otevřela se v roce 1919 s první linkou ve městě a léta se jmenovala právě „Red de San Luis“. Zatímco nahoře bourali celou čtvrť, aby prorazili Gran Vía, dole už jezdily první vlaky.
Abys získal představu o měřítku, popojdi směrem ke Callao a ohlédni se: odtamtud vynikne stupňovitost věže proti obloze. A pokud chceš celý příběh o tom, jak se tahle třída stavěla — smetla přes tři sta domů a čtrnáct celých ulic —, trasa Viavoy s názvem Gran Vía a moderní Madrid ho vypráví zastávku po zastávce s místní průvodkyní.
Časté dotazy
Proč se tolik podobá newyorskému mrakodrapu?
Protože ta společnost byla v jádru napůl americká. Telefónica vznikla v roce 1924 s kapitálem americké ITT, která přivezla své inženýry a svůj způsob stavění do výšky. Cárdenas podepisoval plány, ale za ním stála celá ta americká mašinérie zkušená ve stavění věží. Kus tehdejšího průmyslu zasazený doprostřed Gran Vía.
Je pravda, že za války tady uvnitř pracovali novináři?
Ano, a je to jako z románu. Tady uvnitř byla mezinárodní telefonní ústředna, takže všichni zahraniční zpravodajové sem museli chodit telefonovat a diktovat své reportáže světu, a předtím projít republikánskou cenzurou. Mezi zdmi této věže se španělská válka vyprávěla celé planetě, telefon za telefonem a pod bombami.
Dá se dnes dovnitř?
Dá, a stojí to za to. V prvních patrech je kulturní prostor nadace společnosti s výstavami umění a techniky a malým sálem, který provází dějinami telefonu. Vstup je volný. Takže tenhle kolos už nejsou jen kanceláře: můžeš projít dveřmi a chvíli se porozhlédnout uvnitř prvního mrakodrapu Španělska.
