Dlouhá budova z červených cihel, s oblouky a okny v řadě, hledící na vodu přístavu. Je to Palau de Mar a je jediným, kdo přežil z řady velkých přístavních skladů, které před sto lety zabíraly celé tohle molo. Uvnitř skrývá Museu d'Història de Catalunya a nahoře má něco, co skoro nikdo nevyužívá: veřejnou terasu zdarma s jedním z nejlepších výhledů na přístav a na střechy Barcelonety.
Poslední sklad, který stojí
Kolem roku 1900, kdy přeprava zboží v přístavu vrcholila, bylo tohle molo nepřerušenou řadou obchodních skladů: obrovské cihlové haly, kde se skladovalo obilí, bavlna, kakao a všechno, co přicházelo do Barcelony po moři. Přístavní dělníci tu pracovali přímo u lodí.
Když se přeprava přesunula na modernější a mechanizovaná mola, sklady zůstaly prázdné a padaly jeden po druhém, hlavně při velké přestavbě nábřeží před rokem 1992. Tenhle se zachránil jen o vlas a byl přestavěn na kulturní zařízení.
Všimni si průčelí: cihlu nahlodala sůl z mořského vzduchu, spáry jsou vymleté a barva nerovnoměrná. Takovou texturu dá jen sto let dvacet metrů od vody, a je to také důvod, proč tyhle budovy potřebují neustálou údržbu.
Tisíc let Katalánska ve čtyřech patrech
Museu d'Història de Catalunya zabírá interiér a nabízí chronologickou cestu od pravěku po současnost. Je to velmi didaktické a velmi hmatatelné muzeum: jsou tu repliky ve skutečné velikosti chatrče, protileteckého krytu z občanské války, tramvaje a iberské chýše, určené k tomu, aby se do nich vešlo a dalo se jich dotknout.
Funguje obzvlášť dobře s dětmi a pro toho, kdo o dějinách Katalánska nic neví a chce základ. Je to také, nevyhnutelně, muzeum s určitým vyprávěním: vzniklo v roce 1996 z rozhodnutí Generalitat a vypráví dějiny z konkrétní perspektivy. Vědět to mu neubírá na hodnotě; pomáhá to ho číst.
Terasa v posledním patře je volně přístupná, i když do muzea nejdeš. Je tam restaurace, ale dá se tam vyjít jen se podívat: odtud je vidět celý Port Vell, Rambla de Mar, Montjuïc a střechy Barcelonety s mořem v pozadí. Je to jeden z nejlepších výhledů zdarma v centru Barcelony.
Nenechte si ujít
Terasa zdarma
Poslední patro, volný vstup bez návštěvy muzea. Port Vell, Montjuïc a Barceloneta na jeden pohled.
Jediný, který zůstal
Celá tahle řada na molu byla ze stejných skladů. Ostatní se zbouraly.
Cihla nahlodaná solí
Sto let dvacet metrů od vody zanechá texturu, kterou nejde napodobit.
Repliky ve skutečné velikosti
Chatrč, protiletecký kryt, tramvaj. Muzeum, do kterého se vstupuje a kde se sahá, ne kde se koukají vitríny.
Jak to zapadá do tvé návštěvy Barcelony
Stojí na Moll de la Barceloneta, mezi Port Vell a čtvrtí. Je to přirozená zastávka mezi procházkou po přístavu a vstupem do Barcelonety, pět minut od Plaça de la Barceloneta.
Před budovou je na promenádě řada restauračních teras se stoly venku a výhledem na vodu. Je to příjemné a je to drahé: jako ve všech přístavních městech se první linie platí. O dvě ulice dál dovnitř, v Barcelonetě, se jí lépe a za mnohem méně.
Jestli máš málo času a musíš si v Barceloně vybrat jedno muzeum dějin, MUHBA na Plaça del Rei — se čtyřmi tisíci metry čtverečními římského Barcina pod zemí — je velkolepější. Tohle je pedagogičtější a pokrývá mnohem delší období. A jen tohle má terasu.
Časté dotazy
A co ostatní skladiště v přístavu?
Všechna je zbourali. Podél tohoto mola stála celá řada velkých obchodních skladů, jako je tenhle, postavených kolem roku tisíc devět set, kdy přístav přetékal zbožím. Časem se provoz přesunul na modernější mola, sklady zůstaly prázdné a bourali je jeden po druhém. Tenhle se zázrakem zachránil, protože ho zrekonstruovali pro olympijské hry v devadesátém druhém, a tak unikl krumpáči, když už by za něj nikdo nedal ani korunu.
