Katedrála uvnitř a spor, který trvá
V roce 1523 získala kapitula od císaře Karla V. povolení postavit uprostřed modlitebního sálu křížení a zbourat přitom část lesa sloupů. Městská rada se tomu rozhodně postavila, a to tak, že hrozila trestem smrti každému, kdo se na stavbě bude podílet. Biskup se odvolal k císaři a vyhrál.
Věta, kterou se připisuje Karlu V., když uviděl výsledek — že se zničilo něco jedinečného, aby se postavilo něco, co se dá udělat kdekoli —, je nejcitovanějším výrokem v dějinách španělského kulturního dědictví a pravděpodobně apokryfní: žádný soudobý pramen ji nezaznamenává.
A dnes probíhá živý spor, o kterém je dobré vědět. Stavba je majetkem katolické církve, která ji v roce 2006 zapsala na své jméno postupem v katastru, jenž vyvolal polemiku a požadavky, aby byla prohlášena za veřejné vlastnictví. Diskutuje se i o názvu: instituce ji nazývá Catedral, katedrála, a velká část občanů i akademické obce prosazuje název Mezquita-Catedral.
Ani jedno z toho návštěvu neovlivňuje, ale vysvětluje to cedule, zkratky a diskuse, které kolem uvidíš. Je to stavba, o kterou se pořád vede spor.
Praktické informace
VstupnéKolem 13 €. Zvonice zvlášť, podle časových úseků a s omezenou kapacitou: rezervuj současně.
ZdarmaÚsek brzy ráno, od pondělí do soboty, pro individuální návštěvy.
Patio de los NaranjosVždy volný vstup, i když do chrámu nepůjdeš. Bývalé nádvoří rituálních omývání.
DélkaHodina a půl uvnitř, o půl hodiny víc, pokud vystoupáš na věž.
Nejlepší chvílePrvní úsek dne. Od jedenácti přicházejí skupiny.
Nenech si ujítDvoupatrové oblouky, mihráb, kupole maqsury a chórové lavice.