Obrovská pískovcová budova se starými písmeny vytesanými nahoře, vedle nádraží Norte. Téměř sto let se tu ručně balily miliony doutníků; dnes je to Mezinárodní centrum současné kultury s filmovým archivem, knihovnou, výstavními sály a ateliéry umělců. A v nejvyšším patře má střešní terasu s vyhlídkou a volným vstupem, o které skoro žádný návštěvník neví.
Sto let doutníkářek
Budova vznikla na začátku XX. století jako státní tabáková továrna — stát měl monopol — a tabákové listy připlouvaly lodí z Ameriky, hlavně z Karibiku, do přístavů na severu. Tady se přijímaly, třídily a ručně balily, doutník po doutníku.
Zaměstnanci byli převážně ženy a doutníkářky byly po generace jednou z mála velkých skupin žen se stálou placenou prací ve městě. To mělo důsledky, které přesahují pracovní oblast: byly kolektivem se silným odborovým povědomím a se značnou společenskou vahou ve čtvrti Egia.
Výroba definitivně skončila v roce 2003 a budova zůstala léta prázdná a tichá, zatímco se rozhodovalo, co s tak obrovskou stavbou dělat. Nakonec zvítězila kultura a v roce 2015 se znovu otevřela se svým dnešním využitím.
Co je uvnitř, a střešní terasa
Pojetí je spíš otevřeného centra než muzea: je tu mediatéka a volně přístupná knihovna, sály dočasných výstav, sídlo Baskického filmového archivu, pracovní prostory pro rezidenční umělce a odpočinkové zóny, kam můžeš vejít a zůstat, aniž bys cokoli konzumoval nebo platil.
Právě to, že velká část budovy je zdarma, ji činí jinou. V drahém městě funguje Tabakalera jako krytý veřejný prostor, kde se dá strávit deštivé odpoledne, což má v San Sebastiánu zjevnou praktickou hodnotu.
A pak je tu střešní terasa. V nejvyšším patře je vyhlídka s volným vstupem a s jedním z nejlepších výhledů na město: přehlédneš údolí řeky Urumea, půdorys nové čtvrti, hory, které uzavírají obzor, a v dálce záliv. Nahoru skoro nikdo nechodí, protože z ulice není nijak označená.
Nenechte si ujít
Střešní terasa s vyhlídkou
Nejvyšší patro, volný vstup a jeden z nejlepších výhledů na město. Z ulice není nijak označená.
Doutníkářky
Po generace převážně ženský personál se silným odborovým povědomím a velkou vahou ve čtvrti.
Velká část je zdarma
Mediatéka, knihovna a odpočinkové zóny jsou volně přístupné. Dá se tu strávit odpoledne, aniž bys platil nebo cokoli konzumoval.
Zavřela v roce 2003, otevřela v roce 2015
Dvanáct let prázdná, zatímco se rozhodovalo, co s budovou dělat. Nakonec zvítězila kultura.
Jak zapadá do tvé návštěvy San Sebastiánu
Stojí vedle nádraží Norte, na začátku čtvrti Egia, deset minut chůze z centra přes řeku Urumea. Pokud přijedeš vlakem, je to doslova první věc, kterou uvidíš před sebou, když vyjdeš z nádraží.
Čtvrť, která ji obklopuje, Egia, je dělnická a obytná, s velmi malou přítomností turistů, a pár minut odtud je park Cristina Enea, nejlepší ve městě: staleté stromy, exotické druhy a volně pobíhající pávi, v bývalých soukromých zahradách jednoho vévody.
Na návštěvu stačí hodina, pokud je zrovna výstava a vyjdeš na terasu. Skvěle funguje jako první nebo poslední bod cesty a jako zaručený úkryt, když se počasí pokazí.
Časté dotazy
Kdy přestala být továrnou?
Ta obrovská budova byla postavena na začátku XX. století a datum, které všechno změnilo, je 2003: toho roku úplně utichla, výroba odešla a budova zůstala prázdná a tichá. Několik let čekala, zatímco se rozhodovalo, co s takovým kolosem dělat. Nakonec zvítězila kultura a v roce 2015 znovu otevřela své brány proměněná v to, po čem dnes šlapeš. Od doutníku k filmu, beze změny kůže.
Odkud se bralo tolik tabáku?
Z velké dálky. List připlouval lodí z Ameriky, hlavně z Karibiku, do přístavů na severu a odtud do státních továren, protože stát měl ve Španělsku monopol na tabák. Tady ho cigarreras přebíraly, třídily a ručně balily, doutník po doutníku. Pomysli na to, že každý doutník, který vyšel z těchto zdí, přeplul oceán, než mu ruce z Donostie daly tvar.
