Je to malé náměstí, skoro uzavřené nádvoří, a soustřeďuje víc historie na metr čtvereční než kterékoli jiné místo ve městě. Na jedné straně platereskní průčelí univerzity; naproti Escuelas Menores; uprostřed socha Fray Luise de León; a na zdech rudé nápisy, které tam jsou už staletí. Celé kastilské vědění zlatého věku se vešlo do tohoto obdélníku.
Kámen z Villamayoru
Všechno kolem tohoto náměstí je postavené ze stejného materiálu a to vysvětluje, proč Salamanca vypadá zlatě: kámen z Villamayoru, pískovec těžený pár kilometrů odsud, který má jednu rozhodující zvláštnost. Když vyjde z lomu, je měkký a tesá se skoro jako dřevo.
Právě tahle měkkost umožnila úroveň detailu plateresku. Žádný kameník by s nástroji XVI. století nedokázal vytesat průčelí jako to univerzitní do žuly; do kamene z Villamayoru ano, protože kámen povolí.
A pak ztvrdne. Při styku se vzduchem železo, které obsahuje, zoxiduje a vytvoří na povrchu krustu, která ho chrání a dává mu ten zlatý odstín, jenž na slunci sílí a během dne se mění. Jinými slovy: měkký, aby se dal opracovat, tvrdý, aby vydržel.
Fray Luis a vítores
Socha uprostřed představuje Fray Luise de León, profesora této univerzity, kterého inkvizice uvěznila na skoro pět let za to, že přeložil Píseň písní do kastilštiny, a který se pak vrátil na svou katedru. Dívá se k průčelí univerzity, zády k Escuelas Menores.
Na zdech jsou rudě malované nápisy se slovem „Víctor“ a s iniciálami. Jsou to vítores, rudé nápisy, které oslavovaly studenta, jenž dosáhl doktorátu. Malovaly se býčí krví smíchanou s olejem a uchazeč musel zaplatit býka, oslavu i barvivo.
Ten detail vypovídá dost o tehdejší univerzitě: doktorát byl drahý a spousta lidí si ho nemohla dovolit, i když na to měla. Vítores, které jsou dodnes vidět po celém starém městě, jsou v jádru seznamem těch, kdo si to zaplatit mohli.
Nenechte si ujít
Měkký při tesání, pak tvrdý
Kámen z Villamayoru vychází z lomu měkký a při styku se vzduchem ztvrdne. Proto byl plateresk možný.
To zlato je oxid
Železo v kameni na vzduchu zoxiduje a vytvoří krustu, která ho chrání a dává mu barvu, jež se mění se sluncem.
Vítores z býčí krve
Rudé nápisy oslavovaly doktoráty. Uchazeč platil býka, oslavu i barvivo.
Fray Luis hledí na průčelí
Socha uprostřed představuje profesora, kterého inkvizice uvěznila na skoro pět let a který se vrátil na svou katedru.
Jak to zapadá do tvé návštěvy Salamanky
Je tři minuty od Rúa Mayor a od Casa de las Conchas a je středem univerzitního komplexu. Odtud se vchází do univerzity a do Escuelas Menores a kousek odtud je Palacio de Anaya a obě katedrály.
Samotné náměstí je zdarma a otevřené a právě tady se hledá žába na průčelí. Vyplatí se chvíli posedět: je to prostor s velmi malým provozem aut a se zvláštní akustikou, protože je tak uzavřený.
Ta pravá chvíle je v půli dopoledne nebo pozdě odpoledne, kdy šikmé světlo zvýrazní reliéf průčelí. V poledne kámen zplošti a velká část řezby se přestane dát přečíst.
Časté dotazy
Jak se dá tak měkký kámen vytesat s takovými detaily?
To je tajemství Salamanky. Kámen pochází z lomů ve Villamayoru, kousíček odsud, a když je čerstvě vytěžený, je měkký a vlhký, skoro jako mýdlo: kameník ho opracovává nožem a vykouzlí nemožné krajky. Ale když zůstane na vzduchu, postupně vysychá a tvrdne, až je pevný jako skála. Proto si naši kameníci mohli dovolit takové filigrány: tesali do čerstvého s vědomím, že čas z něj udělá skutečný kámen.
