Platereskní průčelí skromné velikosti se čtyřmi malými lebkami vytesanými ve spodní části a jméno, které po staletí živí legendy. Nejpravděpodobnější vysvětlení není zlověstné: lebky byly v renesanci běžným pohřebním motivem a odkazují na arcibiskupa Fonseku, jehož památce byl dům zasvěcen. Jenže město dalo přednost té druhé verzi.
Čtyři lebky a několik legend
Lebky jsou na konzolách ve spodní části, jsou malé a musíš je hledat. V renesanční ikonografii sloužily jako memento mori, připomínka smrti zcela obvyklá na pamětních průčelích a na portálech pohřebních kaplí.
Dům byl postaven kolem roku 1500 na památku arcibiskupa Alonsa de Fonseca a jeho busta vévodí průčelí. Celek je v podstatě pohřební pomník v podobě obytného domu: proto ty lebky.
Jenže město si vytvořilo vlastní příběh. Kolují verze, které mluví o zločinech spáchaných uvnitř, o zjeveních a temných událostech, žádná s oporou v pramenech. Že dům se čtyřmi lebkami nakonec zrodí černé legendy, se dalo čekat; že se vyprávějí ještě po pěti stoletích, už méně.
Plateresk v malém formátu
Nejuznávanější připsání patří Juanu de Álava, jednomu z mistrů salamanského plateresku, a kvalita tesání to podporuje: medailony, groteskní ornamenty, erby a velmi propracovaná kompozice na malé ploše.
Zajímavý je právě kvůli měřítku. Oproti velkým průčelím-retabulím univerzity nebo San Esteban se tu stejný slovník uplatňuje na malé stavbě, takže ji vidíš celou jedním pohledem a z malé vzdálenosti. Je to plateresk ve výšce očí.
Interiér není přístupný, takže celá návštěva je zvenku a zabere pět minut. Vyplatí se zastavit u busty Fonseky, u erbu a u konzol s lebkami, které skoro všichni přicházejí hledat a které se nejhůř hledají.
Nenechte si ujít
Lebky jsou běžný motiv
Memento mori obvyklé v renesanci. Odkazují na arcibiskupa Fonseku, jehož památce byl dům zasvěcen.
Město dalo přednost legendě
Kolují verze o zločinech a zjeveních, žádná doložená, a vyprávějí se ještě po pěti stoletích.
Plateresk ve výšce očí
Stejný slovník jako na velkých průčelích-retabulích, ale na malé ploše, kterou vidíš celou a zblízka.
Unamuno bydlel vedle
Připomíná to deska na sousedním domě, kde žil v letech, kdy byl rektorem univerzity.
Jak to zapadá do tvé návštěvy Salamanky
Stojí v ulici Bordadores, pět minut od Plaza Mayor a kousek od Palacio de Monterrey a od kláštera Úrsulas. Je to krátká zastávka na trase šlechtickou Salamankou na severu starého města.
Hned vedle připomíná deska, že v sousedním domě žil Miguel de Unamuno v letech, kdy byl rektorem, a jeho busta stojí pár metrů odsud. Spojení černých legend a slavného sousedství dává tomuhle koutu vlastní charakter.
Dobře zapadá do procházky, která propojí Monterrey, tento dům, Plaza de los Bandos a průčelí Fonseca, všechno v okruhu deseti minut a s mnohem menším počtem lidí než na univerzitní ose.
Časté dotazy
Co dalšího postavil ten Juan de Álava?
Dost, a z toho nejlepšího. Byl jedním z velkých kameníků své doby: jeho je velká část kláštera San Esteban s tím monumentálním průčelím vytesaným jako kamenný oltářní retábl, a podílel se i na plánech Nové katedrály v Salamance. To, že tak malý dům podepsal mistr takového formátu, hodně vypovídá o měšci a vkusu arcibiskupa Fonseky.
A co se stalo s Unamunem, sousedem?
Hned vedle prožil svá poslední léta, a byla to léta tvrdá. V roce 1936, už velmi starý a rektor univerzity, se na jednom shromáždění postavil před generála s tím slavným „zvítězíte, ale nepřesvědčíte“. Odstavili ho ode všeho a nechali ho v domácím vězení, kousek od těchto lebek, kde zemřel poslední den toho roku. Salamančané vždycky spojovali jeho smrt se jménem tohoto domu.
