S'Hort del Rei, Královská zahrada, je zahrada, která se otevírá u paty hradeb pod palácem Almudaina, a to jméno není ozdobné: tady měli muslimští vládci svůj soukromý sad, zavlažovaný kanály, s nádržemi a ovocnými stromy. Mít vodu a stín na ostrově se suchými léty byl největší luxus.
Voda jako forma moci
Zahrada byla sadem alcázaru a fungovala podle logiky každé zahrady z doby al-Andalusu: kanály, nádrže, ovocné stromy a stín uspořádané tak, aby vytvářely chládek. V podnebí, jako je mallorské, to nebyla zahradní architektura, ale inženýrství ve službách pohodlí.
Voda přitékala z Font de la Vila, pramene v pohoří v oblasti Esporles, přiváděného až do města kilometry dlouhým kanálem, který postavili muslimští inženýři. Tatáž voda poháněla mlýny, plnila veřejné kašny a zavlažovala sady alcázaru a zásobovala Palmu téměř až do XX. století.
Když město zdědili křesťanští králové, dál ji udržovali jako palácovou zahradu. Je to další případ téže logiky, kterou vidíš v celé Palmě: co fungovalo, se neničilo, ale obsadilo.
Uvnitř al-Andalus, navenek XX. století
To, po čem dnes chodíš, není středověká zahrada, ale nové pojetí ze šedesátých let. Architekt Gabriel Alomar celek přepracoval, zachoval ducha kašen a nádrží z doby al-Andalusu, ale přidal mu jasně současný jazyk.
Nejnápadnějším výsledkem je, že mezi živými ploty a vodotrysky se objevují sochy z XX. století: po zahradě jsou rozmístěna díla Joana Miróa, Alexandra Caldera a Josepa Marii Subirachse, bez vitrín a bez monumentálních popisek.
Tento dialog mezi starou vodou a novým uměním je pro toto město velmi typický, protože v otázkách památek se nikdy nerozhodlo věci zmrazit. Zavlažovací síť islámského původu a socha ze šedesátých let tu existují vedle sebe na deset metrů od sebe.
Je tu také Arco de la Drassana, podkovovitý oblouk, který byl branou, kudy vplouvaly lodě, když moře sahalo až sem: je to nejviditelnější pozůstatek původní pobřežní čáry.
Nenechte si ujít
Byl to sad alcázaru
Soukromý sad muslimských vládců, s kanály, nádržemi a ovocnými stromy u paty hradeb.
Voda přitékala z hor
Z Font de la Vila v Esporles, kilometry dlouhým kanálem. Zásobovala Palmu téměř až do XX. století.
Miró, Calder a Subirachs
Sochy z XX. století rozmístěné mezi živými ploty a vodotrysky, bez vitrín a popisek.
Arco de la Drassana
Podkovovitý oblouk, kudy vplouvaly lodě, když moře sahalo až sem.
Jak zapadá do tvé návštěvy Palmy
Leží pod palácem Almudaina a kousek od katedrály, takže je logickým místem, kde tuto oblast začít nebo zakončit. Vstup je volný, zdarma a ve stínu, což v létě není drobnost.
Odtud se sejde do Parc de la Mar a na promenádu Dalt Murada, nebo se vystoupá na Passeig del Born přes Paseo de Sagrera. Je to pohodlný uzel mezi dvěma památkovými zónami města.
Půl hodiny stačí. A pokud cestuješ v horku, je to nejlepší místo v centru na přestávku: tekoucí voda, stín palem a lavičky, všechno zdarma.
Časté dotazy
A odkud se bralo tolik vody na suchém ostrově?
Z Font de la Vila, pramene v pohoří, v oblasti Esporles. Muslimští inženýři ji přivedli až do města kilometry dlouhým kanálem a tatáž voda poháněla mlýny, plnila veřejné kašny a zavlažovala zahrady pevnosti. Zásobovala Palmu skoro až do XX. století.
