Velké divadlo Murcie, otevřené v roce 1862 za přítomnosti královny Isabely II. Tenhle pozemek byl zahradou starého dominikánského kláštera a teprve po desamortizacích XIX. století tu mohl vyrůst chrám jiného kultu: kultu jeviště. A nese s sebou legendu o ohni.
Divadlo na klášterní zahradě
Mendizábalova desamortizace, vyvlastnění církevních statků z roku 1836, dala do prodeje majetek řeholních řádů po celém Španělsku a uvolnila obrovské množství pozemků v centrech měst. Velká část španělských divadel, trhů a náměstí z XIX. století stojí na místě bývalých klášterů.
Přesně to se stalo tady: zahrada dominikánů se proměnila ve velké divadlo města, s královnou v lóži v den otevření, v roce 1862.
O deset let později převzalo jméno Juliána Romey, murcijského herce, který byl hvězdou své doby a jednou z velkých postav španělského divadla XIX. století. To, že město pojmenovalo své divadlo po místním herci, leccos vypovídá o hrdosti, kterou k němu cítilo.
Zvenku je eklektické, s tou směsí klasických odkazů tak typickou pro XIX. století; uvnitř je to úplné divadlo italského typu: vestibul, schodiště k lóžím, hlediště ve tvaru podkovy v červené a zlaté s malovaným stropem, opona a jeviště.
Mnichova kletba
Legenda praví, že jeden mnich z vyvlastněného kláštera divadlo proklel třemi požáry. A nápadné je, že skutečné požáry byly: Romea v XIX. století hořelo víc než jednou a po plamenech se muselo znovu postavit.
Ty skutečné požáry byly dokonalým palivem, aby se legenda rozhořela naplno. Je to velmi běžný mechanismus: pověra se chytí ověřitelných faktů a od té chvíle ji nikdo nevyvrátí.
A je tu zvyk, který žije dodnes: říká se, že na každé představení se jedna vstupenka stáhne z prodeje, aby se divadlo nikdy úplně nezaplnilo a kletba se nenaplnila. Ať je to skutečný rituál, nebo dobře vyprávěný příběh, patří k budově.
Požáry divadel byly navíc strukturálním problémem XIX. století v celé Evropě: látkové kulisy, plynové osvětlení a dřevěné konstrukce. Moderní předpisy o bezpečnosti jevišť se zrodily právě z těch katastrof.
Nenechte si ujít
Otevřeno v roce 1862
Za přítomnosti královny Isabely II., na bývalé zahradě dominikánského kláštera.
Umožnila ho desamortizace
Ta Mendizábalova z roku 1836 uvolnila klášterní pozemky v centrech půlky Španělska.
Nese jméno herce
Julián Romea, Murcijan a hvězda španělského divadla XIX. století. Přejmenováno v roce 1872.
Mnichova kletba
Tři ohlášené požáry, a opravdu hořelo víc než jednou. Na každé představení se stahuje jedna vstupenka.
Jak to zapadá do tvé návštěvy Murcie
Stojí na náměstí Julián Romea, vedle ulice Trapería a pár minut od Real Casino. Je součástí osy historického centra.
Prohlídka interiéru s průvodcem trvá asi čtyřicet minut a stojí za to kvůli hledišti ve tvaru podkovy. Ověř si program a otevírací dobu: je to stále fungující divadlo.
Kousek odtud je náměstí Santo Domingo s monumentálním fíkusem a náměstí Santa Catalina, epicentrum murcijských tapas.
Časté dotazy
Dobře, kletba je legenda… ale opravdu hořelo?
Opravdu, a víc než jednou. Romea zažilo v XIX. století skutečné požáry a po plamenech se muselo přestavět. Tyhle skutečné ohně byly dokonalým palivem, aby se legenda o mnichovi a jeho kletbě vznítila s takovou silou.
