Je to obraz Méridy, který obletěl svět: dvoupatrové průčelí jeviště s mramorovými sloupy a sochami mezi nimi, stojící už dvacet staletí. A nejpodivnější není, že se zachovalo, ale že se dál používá: od roku 1933 tu každé léto probíhá festival klasického divadla, takže tyto kameny dál poslouchají Sofokla jako první den.
Divadlo skoro stejně staré jako město
Emerita Augusta byla založena v roce 25 př. n. l., aby se tu usadili veteráni — emeriti — dvou legií propuštěných po kantabrijských válkách. Jen o desetiletí později, kolem roku 16 nebo 15 př. n. l., už měla divadlo: dal ho postavit Marcus Agrippa, Augustův důvěrník a zeť.
Ta rychlost není nepodstatný detail. Řím nezakládal města, aby je pak vybavil: vybavoval je od začátku, protože veřejné stavby byly nástrojem, kterým se nově připojené obyvatelstvo učilo žít po římsku. Divadlo bylo stejně tak propagandou jako zábavou.
Vešlo se sem asi šest tisíc lidí a sedělo se podle společenské vrstvy, s váženými osobami dole, u orchestry, a s lidem nahoře. Hlediště využívá přirozený svah kopce, což je řecké a nejlevnější řešení: vyhloubit to do svahu, místo aby se stavěla celá konstrukce.
Sedm židlí a znovuobjevení
Průčelí, které vidíš dnes, není Agrippovo, ale pozdější přestavba z doby Trajánovy, mnohem monumentálnější, se dvěma řády mramorových sloupů a nikami pro sochy. Právě tato pozdní císařská verze proslavila celou stavbu.
Po staletí bylo divadlo zasypané skoro až po horní okraj hlediště. Vyčnívalo jen pár zdí, kterým se v Méridě říkalo Las Siete Sillas, Sedm židlí, protože podle tradice tam usedlo sedm maurských králů, aby si rozdělili město. Nikdo netušil, co je pod nimi.
Vykopávky začaly v roce 1910 a odkryly celý komplex. Ten objev Méridu změnil: byl výchozím bodem systematické městské archeologie, která pokračuje dodnes a která z města udělala největší zachovaný římský komplex ve Španělsku.
A od roku 1933 divadlo znovu funguje jako divadlo. Letní festival je nejstarší svého druhu ve Španělsku a plní původní hlediště řeckou tragédií a latinskou komedií, na stejném místě a se stejnou akustikou, pro jakou bylo navrženo.
Nenechte si ujít
Dal ho postavit Augustův zeť
Marcus Agrippa, kolem roku 16-15 př. n. l., jen deset let po založení města.
Průčelí je pozdější
Monumentální dvoupatrová verze je přestavbou z doby Trajánovy, ne původní stavbou.
Sedm židlí
Až do roku 1910 bylo zasypané. Vyčnívající zdi se připisovaly sedmi maurským králům, kteří si dělili město.
Používá se od roku 1933
Nejstarší festival klasického divadla ve Španělsku každé léto plní původní hlediště.
Jak to zapadá do tvé návštěvy Méridy
Divadlo sdílí areál s amfiteátrem, který stojí hned vedle, a společná vstupenka platí na obojí. Jsou ústřední návštěvou města a vyplatí se jim věnovat dohromady alespoň hodinu a půl.
Přímo naproti je Museo Nacional de Arte Romano a toto pořadí — nejdřív stavby, potom muzeum — funguje lépe než opačné: původní sochy z průčelí jeviště jsou tam, takže nejdřív vidíš repliky na jejich místě a pak skutečné kusy.
Světlo v podvečer je to pravé na fotografování průčelí, protože na něj svítí zepředu a vytáhne barvu mramoru. A pokud cestuješ v červenci nebo v srpnu, podívej se na program festivalu: vidět tu představení se nepodobá ničemu jinému.
Časté dotazy
Jsou ty sochy mezi sloupy ty pravé?
Ne, jsou to kopie. Původní sochy s postavami bohů a císařské rodiny jsou v bezpečí uvnitř Národního muzea římského umění. Sem se umístily repliky, aby průčelí vypadalo jako tehdy, aniž by se riskovaly antické kusy.
