Čtyři válcové věže zakončené břidlicí, zdi ze světlého kamene a vzhled pohádkového hradu v samém centru Leónu: je to dílo Antoniho Gaudího, jedno z mála, která existují mimo Katalánsko. Postavil ho za pouhých deset měsíců, mezi lety 1891 a 1892, a tehdejší Leóňané se sázeli, že spadne.
Gaudí v Leónu, a ve spěchu
Zakázka přišla od obchodníků s látkami, kteří potřebovali smíšenou budovu: sklad v přízemí a nájemní byty ve vyšších patrech. Jméno Botines pochází od předchozího majitele podniku, Homs i Botinàs, které se běžným užíváním pošpanělštilo.
Projekt se ke Gaudímu dostal cestou mecenášství: Eusebi Güell, jeho velký barcelonský klient, znal stavebníky. A časově se to sešlo s biskupským palácem v Astorze, čtyřicet kilometrů odtud, takže architekt měl v kraji Leónu dvě stavby současně.
Sloh je novogotický, s nárožními věžemi, obvodovým příkopem a zpracováním kamene, které odkazuje na středověkou architekturu kraje. Je to zdrženlivý Gaudí, velmi odlišný od toho ze Sagrada Família nebo z Pedrery, a ta zdrženlivost odpovídá stejně tak prostředí jako lhůtě.
Konstrukce, která se měla zřítit
To skutečně novátorské je uvnitř a z ulice to vidět není. Gaudí vyřešil přízemí konstrukcí z litinových pilířů, která nechávala prostor prakticky volný, bez vnitřních nosných zdí, což bylo u budovy takového druhu v roce 1891 něco nevídaného.
Místní odborníky to zmátlo natolik, že se rozšířila pověst, že se budova zřítí. Nespadla: víc než sto let poté stojí pevně a právě ta konstrukční volnost je důvodem, proč se dnes její sály dají používat jako výstavní prostor téměř bez stavebních úprav.
Nad hlavními dveřmi je z kamene vytesaný svatý Jiří, jak zabodává kopí do draka, a to je detail, který je třeba na průčelí hledat. A na lavičce vedle budovy sedí bronzová postava samotného Gaudího, dělá si poznámky a dívá se na své dílo: tu fotku si dělá každý.
Už několik let je budova muzeem Museo Casa Botines a dá se projít i uvnitř, s jejím nábytkem, oblouky a zrekonstruovanými byty. Je to jediný způsob, jak vidět gaudíovský domácí interiér mimo Katalánsko.
Nenechte si ujít
Gaudí mimo Katalánsko
Jedno z jeho velmi mála děl mimo jeho region. Sešlo se s palácem v Astorze, 40 km odtud.
Deset měsíců stavby
Mezi lety 1891 a 1892. Sklad látek dole a nájemní byty nahoře.
Volný půdorys s litinou
Železné pilíře a téměř žádná nosná zeď. Místní odborníci se sázeli, že spadne.
Bronzový Gaudí
Sedí na lavičce u průčelí, dělá si poznámky a dívá se na své dílo. Povinná fotka.
Jak zapadá do tvé návštěvy Leónu
Stojí na Plaza de San Marcelo, v samém centru, pět minut od katedrály. Vedle ní je Palacio de los Guzmanes, renesanční a dnes sídlo provinční rady, a vidět obě budovy spolu je lekce kontrastu, která nepotřebuje vysvětlení.
Obejdi celou budovu, než vejdeš: každé nároží je jiné a zadní průčelí se nepodobá hlavnímu. Nejlepší světlo na fotografování je odpolední, které dopadá zpředu na průčelí do náměstí.
Muzeum vybírá vstupné a prohlídka trvá dobrou hodinu. Pokud máš málo času a Gaudího dílo jsi už viděl v Barceloně, stačí ji vidět zvenku; pokud ne, interiér za to stojí.
Časté dotazy
Je pravda, že Gaudí něco ukryl v průčelí?
Vypráví se krásný příběh, a tenhle je pravdivý. Když bylo dílo dokončeno, Gaudí vložil olověnou trubici s původními plány a dokumenty budovy dovnitř sochy svatého Jiří, která korunuje vchod. Nikdo o tom desítky let nevěděl, až ji při jedné restauraci našli. Časová schránka podepsaná géniem.
