První sál Nasrovských paláců a místo, kde začíná to, kvůli čemu ses sem doopravdy vydal. Mexuar byl sálem rady a soudu, kde sultán přijímal stížnosti a jednal se svými ministry. Tady se naučíš pravidlo, které vládne všemu, co přijde potom: zdi je třeba číst. Mezi štukovými květy je tisíckrát opakovaná napsaná věta, která o této dynastii vysvětluje skoro všechno.
Sál, kde se vládlo
„Mexuar“ pochází z arabského „maswar“, místa, kde se scházela šúra, rada, která rokovala a radila sultánovi. Jméno doslova znamená zasedací sál. Byl to nejveřejnější prostor paláců: přicházeli sem lidé zvenčí, projednávaly se tu spory a vykonávala se tu správa.
Jeho poloha není náhodná. Nasrovské paláce jsou uspořádány v posloupnosti, která vede od veřejného k soukromému: nejprve Mexuar, kam smí kdokoli; potom palác Comares s Myrtovým dvorem a Sálem velvyslanců, kde se přijímají hosté a vyjednává; a nakonec Lví palác, domácí a rodinná část. Jde se od politického k důvěrnému.
Po dobytí se sál změnil v křesťanskou kapli a ta proměna zanechala stopy: upravil se strop, otevřel se kůr a přidala se výzdoba. Velká část toho, co vidíš dnes, je výsledkem pozdějších restaurací, které se snažily vrátit sálu nasrovskou podobu.
„Jedině Bůh je vítěz“
Nápis, který se po těchto zdech táhne tisíckrát, zní „wa la galib illa Allah“: není vítěze kromě Boha. Je to heslo nasrovské dynastie a objevuje se v celém komplexu, ve štuku, v kachlích i ve dřevě, a to tak často, že počet opakování se odhaduje na tisíce.
Tradice připisuje jeho původ Muhammadovi I., zakladateli. Když se po jednom tažení vracel do Granady, lidé ho na ulici oslavovali a volali na něj „vítěz“, a on jim rozpačitě odpověděl, že vítězem je jedině Bůh. Ať je to pravda, nebo ne, heslo má velmi užitečný politický výklad: je-li jediným vítězem Bůh, ani porážka sultána není tak úplně porážkou.
Všimni si také soklu z kachlí: geometrické kompozice z proplétaných pásů opakované do nekonečna, bez postav. Pro Nasrovce byla holá zeď lenost a prázdno se vyplňovalo geometrií, stylizovanými rostlinami a písmem. Tři druhy ornamentu a ani jeden figurální obraz.
Nenechte si ujít
„Není vítěze kromě Boha“
Nasrovské heslo, tisíckrát opakované po celém komplexu. S velmi výhodným politickým výkladem.
Od veřejného k důvěrnému
Paláce jsou seřazeny v posloupnosti: rada, přijetí a obydlí. Tou postupností procházíš.
Tři ornamenty a žádná postava
Geometrie, stylizované rostliny a písmo. V celé výzdobě ani jediný figurální obraz.
Kaple, kterou kdysi byl
Po dobytí se z něj stala křesťanská kaple a ta vrstva se dodnes dá vyčíst ze stropu.
Jak zapadá do tvé návštěvy Granady
Je to vstupní brána do Nasrovských paláců a místo, kde začíná tvůj rezervovaný časový úsek. Odsud vede trasa jedním směrem a vrátit se nedá: Mexuar, Myrtový dvůr, Sál velvyslanců, Lví dvůr, Sál dvou sester a východ do zahrad Partal.
Na tom jednosměrném okruhu záleží: když něco přeskočíš, cesty zpátky není. A záleží i na rytmu, protože návštěvníci vcházejí po skupinách a dojem se hodně mění podle toho, jak je plno. Úseky brzy ráno a ty poslední odpoledne jsou znatelně klidnější.
Po palácích pokračuje trasa ke Generalife, který leží na protějším kopci a vyžaduje asi patnáct minut chůze. Na celý komplex počítej s dobrými třemi hodinami, nebo se čtyřmi, pokud se chceš opravdu dívat.
Časté dotazy
Co znamená „Mexuar“?
Pochází z arabského „mašwar“, místa, kde se scházela rada, „šúra“, aby rokovala a radila sultánovi. Jméno tedy doslova znamená „zasedací síň“. A není náhoda, že je to nejveřejnější místnost paláce: čím víc postupuješ dovnitř, tím je všechno intimnější a tajnější, až dojdeš k soukromým pokojům rodiny.
Odkud se vzalo to „jedině Bůh je vítěz“?
Vypráví se, že od samotného zakladatele dynastie, Muhammada I. Když se vítězně vrátil do Granady, lidé ho na ulici provolávali „vítězem“ a on, rozpačitý, odpověděl: „jedině Bůh je vítěz“. Ta věta se mu tak zalíbila, že z ní udělal heslo svého rodu, a jeho potomci ji tisíckrát opakovali po zdech. Král, který si navždy připomínal, že to doopravdy nevládne on.
Byl tenhle sál vždycky takový?
Ne. Když přišli křesťané, přeměnili ho na kapli, a proto ho vidíš oproti zbytku trochu změněný: přidali nahoře tribunu a jeho modlitební kout přizpůsobili křesťanskému kultu. Je to zase to, co v Alhambře platí pořád: nebourali, využili znovu. Sál sultánovy rady se nakonec stal místem, kde se modlilo k jinému bohu, aniž by se to předchozí úplně smazalo.
