Mnozí ho považují za nejhezčí náměstí v Alicante: voda padající z fontány, listy staletých fíkusů, které se nahoře pohupují, a nějaký pták, který dělá rámus. V létě je to nejchladnější kout centra. A skoro žádný obyvatel Alicante mu neříká jeho jménem.
Náměstí pošty
Oficiálně nese jméno Gabriela Miró, spisovatele narozeného v Alicante v roce 1879 a jednoho z velikánů španělské literatury, proslulého svou jemnou prózou a tím, jak jako nikdo jiný popsal světlo a krajinu této země.
Jeho nejznámější romány, Nuestro Padre San Daniel a El obispo leproso, se odehrávají ve vymyšleném městě jménem Oleza, které je ve skutečnosti Orihuela, hned vedle. Patřil k velikánům novecentismu, generace spisovatelů, kteří o jazyk pečovali nejvíc.
Ale pro obyvatele Alicante je to plaza de Correos, náměstí pošty, podle obrovské budovy pošty a telegrafu, která nad ním už sto let dominuje. Během doby mělo několik jmen podle toho, odkud zrovna vály politické větry, a lidové užívání je všechna ignorovalo.
Aguadora a fíkusy
Uprostřed je fontána Fuente de la Aguadora, bronzová žena držící džbán, kterou v roce 1918 vymodeloval alicantský sochař Vicente Bañuls. Je to jedno z těch děl, která tu lidé vidí celý život a nikdy je neomrzí.
Postava není jen tak nějaká ozdoba: představuje řemeslo, které plnilo ulice, ještě než byla v domech tekoucí voda. Aguadory, nosičky vody, nosily čerstvou vodu z veřejných kašen do domácností, dům od domu, hlavně v horkých létech.
Fíkusy jsou staletí obři zapsaní jako památkové stromy, ze stejné rodiny jako ty v parku Canalejas, a právě ony dělají z náměstí nejchladnější místo centra uprostřed srpna.
Celek — tekoucí voda, hustý stín a lavičky — vytváří skutečné mikroklima. Je to jedno z mála náměstí středomořského města, kde je v létě v poledne příjemně bez jiné pomoci než zeleně.
Nenechte si ujít
Nikdo mu neříká jeho jménem
Pro obyvatele Alicante je to plaza de Correos, podle budovy, která nad ním už sto let dominuje.
Gabriel Miró
Alicantský spisovatel, narozený v roce 1879, z generace novecentismu, který jako nikdo jiný popsal světlo této země.
Aguadora
Od Vicenta Bañulse, 1918. Představuje skutečné řemeslo: nosit vodu z kašen do domů, dům od domu.
Nejchladnější kout
Staleté chráněné fíkusy a k tomu tekoucí voda: skutečné mikroklima uprostřed srpna.
Jak to zapadá do tvé návštěvy Alicante
Je v centru, mezi Rambla de Méndez Núñez a parkem Canalejas, takže přes něj projdeš, když se pohybuješ po městě.
Je to krátká zastávka, na deset minut, ale z těch, které nejvíc potěší: sedni si na lavičku do stínu a poslouchej vodu. Je přesně na tohle.
Kolem je dost podniků s terasou a náměstí dobře funguje jako místo setkání. V létě je to nejlepší možná přestávka mezi prohlídkami.
Časté dotazy
Co napsal Gabriel Miró?
Romány s tak vybroušenou prózou, že se čtou skoro jako poezie. Ty nejslavnější, „Nuestro Padre San Daniel“ a „El obispo leproso“, se odehrávají ve vymyšleném městě Oleza, které je ve skutečnosti Orihuela, kousek odsud. Byl jedním z velikánů španělského novecentismu, generace spisovatelů, kteří nejvíc pečovali o formu. Zemřel v Madridu v roce 1930, sotva v padesáti jedna letech, kdy toho měl ještě tolik co napsat.
Co byla aguadora, nosička vody?
Žena z kašny není jen tak nějaká ozdoba: představuje řemeslo, které plnilo ulice, než byla v domech tekoucí voda. Nosičky vody chodily se džbánem na rameni a nosily čerstvou vodu z veřejných kašen do domů, dům po domu, hlavně ve zdejších horkých létech. Když ji Bañuls tesal, v Alicante se tím ještě někdo živil. Proto se na ni starší lidé dívají s takovou láskou.
